JV Asie 2009

Asijské zápisky – pryč z Phnom Penhu na Rabbit Island až k Bokor Hill Station

9.4.2009 – z Phnom Penhu k moři…

Sedím u moře v městečku Kep, je zataženo a poprchává…že bude zatím nejhorší počasí z celé cesty právě u moře, to byl rozhodně nečekal. 🙁 Idylka se rozplývá…

Poslední ráno v Phnom Penhu, vstávám klasicky kolem šesté, čas akorát tak na sbalení se, snídani dole v kavárně a cestu na autobusové nádraží společnosti Phnom Penh Sorya. Není to sice nijak extrémně daleko, ale stejně tak není ani extrémně drahá (půl dolaru) motorka, takže proč se plahočit s báglem v ranním dusnu? Ze všech autobusů, které teď ráno odjíždějí je ten do kepu největší herka. Záhy za PP poznávám proč, silnice ve stylu „Barma“ a jízda tomu odpovídající, pomalá, kolíbavá a kodrcavá. Ke konci cesty silnice mizí a nastpuje bahno a polňačka. Většina lidí vystupuje na náměstí, já se nechávám vyvézt až nahoru k SeaSide GH, kde mám rezervaci (opět ta paranoia ohledně KNY). Nějaký nával místních rozhodně dneska nehrozí, Kep vypadá dost prázdně a ospale. Není se čemu divit, docela fouká a je hodně zataženo. I když u GH není žádná pláž, ani molo ale jen betonový břeh, ovšem moře je moře, takže dávám hnedle první koupačku. Kousek od hotelu je tzv. Crab Market, což je spíše než trh, několik na sebe přilepených restaurací s rybíma specialitama. Polévka za 2-3 dolary je docela hodně…Hlavní korzo je sice o něco živější, ale ani zde to není s plážema lepší a ještě k tomu začalo pršet. Místo pláže tu mají jakési altánky s houpacíma sítěma, ale ono se stejně nikdo nekoupe, takže je to jedno. Já si jednu koupel dám a hnedle se spustí další průtrž mračen. Ach jo, je to zde nějaké divné Dneska už to zde nějak vydržím a zítra přesun na Koh Tonsay (Rabbit Island), kde by to mělo být úplně o něčem jiném. Na hotelu mě nabízejí lístek na loďku za 7 dolarů. Torchu zrada je ale v tom, že tento lístek na pouze na jeden den, pokud budu chtít zůstat na ostrově, budu si muset zaplatit další odvoz nazpět na pevninu sám. Hold kvalitní systém na vydělání a odrbání turistů, ale tak to bohužel chodí. [sthumbs=413|415|417,160,3,y,center]
Na večeři opět na krabí trh, de facto se stejně jinam jít nedá anebo dá, ale já o tom nevím. Ještě než přejdu těch 300m, tak se přežene další vodní smršť, opět kýble vody v bleskovém podání. Na krabím trhu je možná deset hospod a všechny mají prakticky stejné ceny, takže opět klasická asijská konkurence. Spíše jenom pocitově vybírám jednu z restaurací, kde si objednávám krevety v pepřové omáčce, velká porce za 5$. Asi nejlepší jídlo co jsem za ty dva měsíce v JV Asii měl možnost ochutnat. Jenom nechápu proč jsme si objednal vekou porci, krevety mě ke konci lezou snad i ušima. Mořský potvory na pepřové omáčce jsme si dával i jinde, ale nikde už to tak dobré nebylo.

[6,5 USD – večeře, 7 USD – loď,  2 USD – polívka na oběd, 2500 riel – koláčky, 2500 riel – voda]

10. – 11.4.2009 – Koh Tonsay

Lístek na loď na ostrov mám už ze včerejška, drahé ale patrně jiné možnosti nebylo. Motorkář mě budí v 8:40, honem honem, loď už odjíždí, nabádá mě chlapík. Žádná loď ještě neodjíždí, v mini přístavišti čekáme ještě dobrou hodinu, než se slezou všichni účastníci této vypečené tour. Tlustá Američanka přišla o hodinu pozděj než ostatní a ani se neomluvila,  což  mě to nepřekvapilo. [sthumbs=419|420|421,160,3,y,center]

Za dvacet minut jsme na ostrově. Mám na výběr dvě možnosti ubytování, za 5 dolarů se záchodem vzadu za kozím výběhem a sprchou na pláži a za 7 dolarů s koupelkou uvnitř. Většina ostrova je poměrně hustě zalesněná, ovšem zbytek stojí za to…kokosové palmy, píseček, tyrkysové moře, mezi palmami bambusové chatky…no, těžká romantika. Na první pohled takový tropický ráj, teda aspoň tak jak jsem si ho já představoval. Klid a pohodu ruší pouze Khmer teens, kteří stojí po pás ve vodě a strašně u toho ječí. Jako většina místních totiž neumí plavat a tak je patrně vrcholným adrenalinovým zážitkem voda po pás. Něco jako plavky nebo cokoliv tomu podobné zde prozatím objevila malá hrstka nejpokrokovějších, zbytek obyvatelstva se „koupe“ v běžném oblečení.
Lehátko, koupačka, opalování, spalování, knížka, spánek, klídek, pohoda…
Večer klasický kýčovitý západ slunce, moře šumí, do uší duní music, koukám na hvězdy a je mi fine…
Jelikož tu není elektřina, začínají hučet generátory, které dodají trochu světla do cca 22h, kdy je večerka při svíčkách za příjemného hukotu moře. Dávám na večeři rybku s rýží, zapíjím pivem Angkor, a protože tu jinak není večer co dělat, jde se na kutě.
[4 x 3000 riel – voda, 3000 riel – Angkor beer, 4,5 USD – rybka s rýží, 5 $ – ubytko]

Ráno na Rabbit Island je překvapivě bez králíků, za to s kupou slepic, krav, ovcí a koz. Tato banda zajišťuje opravdu komfortní budíček někdy kolem šesté. I nevyspalost je pro něco dobrá, protože taková komfortní koupačka se jenom tak nezažije. Dle zvěstí se dá ostrov obejít, tak daleko se sice vydat nehodlám, ale i tak to na krátkou procházku na jižní cíp ostrova vydá. Příjemné ráno.
Došli kokosové ořechy? Co teď? Někdo pro ně musí vylézt, ale já to nebuduJ. Místní přeborník šplhá asi na 20m palmu jenom tak, bez jištění, má můj obdiv. Chlapík se pohodlně usadí v koruně palmy a začíná sklizeň. Přímou trasou posílá ty přezrálé (tzn. hnědé), což mě jednoznačně utvrzuje v domněnce, že největší nebezpečí v celé Asii jsou padající kokosové ořechy…bez šance. Moc dobře vím, proč se dřív než se usadím na pláži, dívám nahoru. Ty zelené resp. celý trs zelených kokosáků, které jsou na šťávu a dužninu, posílá chlapík dolů na laně.
Pořád nevím, zda tu zůstat ještě jeden den nebo už dneska jet nazpět na pevninu a dál pravděpodobně směr Kampot. Na jednu stranu je Koh Tonsay strašně příjemný místo, pohodový a nádherný, tak trochu připomínající tropický ráj. Na stranu druhou tím, že jsem zde sám, je tu trochu nuda a takové osamělé. Prostě za celou cestu první a zároveň poslední místo, kde je lepší být ve více lidech.
Když ale kolem desáté odchytnu jednoho průvodce, co právě přijel na lodi a domlouvám se s ním na odjezd kolem čtvrté odpolední, je rozhodnuto. Opět válení ale dneska spíše ve stínu, koupání a mořská pohoda. Posledních pár kýčovitých obrázků a nasedat do loďky, tentokrát jedu za pouhé 3$, které jsou přímo lodníkovi. Celkově není 10$ za cestu tam a zpět taková katastrofa, i když systém je to hodně divný.
Původně jsem myslel, že počkám na bus směr Kampot, který by měl jet kolem páté, ovšem agilní motorkář můj plán mění. Jde s cenou až na úroveň autobusu, takže je zbytečný čekat a jede se…Borec se patrně chce předvést nebo spěchá domů, protože to kalíme hodně rychle, až předjíždíme i osobáky a já ho musím trochu krotit, pokud se chci dostat do Kampotu ve zdraví. Když si můžu vybrat jestli GH za rohem nebo ten co je 10 min chůze, i k mému překvapení dusám k tomu vzdálenějšímu. Dle LP měl pokoj v Long Villa Guesthouse stát 3 dolary, bohužel to je už minulost a nyní je to za bůra. Opět výmluvy na KNY, začínám tento svátek nesvátek docela nenávidět. Majitel od pohledu těžký anti-sympaťák, nejdřív mě dal neuklizený pokoj, aby mě posléze přestěhoval do jiného pokoje, kde mi zase odepřel ovladač od klimatizace. Ptám se ho na Bokor Hill Station (de facto hlavní důvod, proč jsem do Kampotu jel), na což hnedle chlapík hbitě reaguje, že zítra pořádá tour, protože u příležitosti KNY je oblast po roce otevřena a jiná možnost než s tour údajně není. Celá švanda stojí 25 dolarů, takže docela dlouho rozmýšlím, zda ano nebo ne, abych se nakonec rozhodl využít této příležitosti a doufat, že to bude za ty peníze stát.
Takže místo krabíků je na večeři krapet skromnější menu, plněná bageta a masové špízky, oboje za dolar.

[3USD – loď, 2USD – motorka do Kampot, 1USD – bageta, 1 USD – špízky, 2000 riel – kokos, 2USD – snídaně, nudle, 25USD – Bokor Hill Station tour, 2 x 3000 riel – voda, 5 USD – ubytko]

12.4.2009 – Bokor Hill Station

Jede se na výlet! Předtím ještě snídaně na trhu, rýže s nějakou masovou směskou. Místo 4WD jeepu přijela rozhrkaná dodávka Daewoo, místo avizovaných čtyř účastníků nás jede celkem jedenáct, takže zatím samé překvapení. Jsem docela zvědav, co nás čeká nahoře v národním parku. Bokor Hill Station je opuštěná horská francouzská stanice, která byla minimálně poslední rok zavřená, nicméně při příležitosti Khmer New Year je na pár dní pro veřejnost otevřeno. Důvodem uzavírky je, že nějakého kambodžského investora napadlo udělat z horské stanice výletní místo, prostě rezort se vším všudy a tak se pořádně napakovat. Nejdřív je ale třeba postavit novou silnici, místo staré výmoly proslulé silničky se dneska buduje doslova dálnice za desítky milionů dolarů. Že jsme v národním parku, to nikoho v korupcí prolezlé Kambodži nezajímá. Bokor Hill Station patrně čeká podobný osud jako Angkor, příliv masové turistiky a pro příště i pořádné vstupné a hotely se vším všudy.
Později se dozvídám ještě jednu zajímavou informaci, která trochu osvětluje to drancování. Důvodem je také těžba kamene a dřevo, což je nedostatkové zboží a to má Vietnam rád a dobře zaplatí. [sthumbs=431|435|438,160,3,y,center]
Cesta nahoru je pomalá a hodně kodrcavá. První zastávkou je tzv. Black Pallace, což jsou nyní už jenom obvodové zdi kdysi luxusní haciendy krále Sihanoukka. Pěkný výhled, několik fotek a jede se dál k Popokvill Falls. Kdysi to bylo pravděpodobně oblíbené piknikové místečko, dneska je všechno zarostlé a zničené. A i tak dobře, aspoň není všude tak vyšlapá cestička, a tudíž návštěva spodního patra vodopádů není tak jednoduchá. Seshora to vypadá jako nic moc, ale dole to pravý opak a docela akční podívaná. Je možná i koupačka, ale nikomu krom Frantíka co má kocovinu jako řemen a rozhodně to potřebuje, se tam nechce. Následuje obídek a pokračování konečně k Bokor Palace. Žádné extrémní „wawwwww“ se nekoná, ale je to zajímavé – bývalé kasino porostlé mechem, který všemu dodává takovou zvláštní barvu a nádech, opuštěné a částečně zakryté v mlze – město duchů, které by, nebýt nájezdu místních v Lexusech, vypadalo i docela mysticky. O kousek dál je kostelík, který vypadá z dálky jako by byl ještě v užívání, ale vevnitř je to vymlácené a pomalované. Bokor byl kdysi díky strategické poloze základnou Rudých Khmerů, kostel zase základnou Vietnamců, a tak se tu navzájem odstřelovali a nakladli miny kde se dalo. To platilo ještě v toce 2000, nyní by mělo již být vše ok. 🙂
Cestou nazpět všichni krom italských důchodců vystupujem a dáváme si ještě dvouhodinový trek džunglí. Autentická džungle to samozřejmě není, po tygrech ani vidu ani slechu, žádné pijavice a nic podobného, ale přesto dobré. Dole nás opět náš kostitřas nabral a to je konec výletu. Zda to stálo za 25 dolarů nebo ne, to těžko říct, radši po tom moc nepátrat.
A večer kalba! Domluvil jsem s několika Francouzema, co se mnou byli na výletě, že zajdem na večeři a dopadlo to nakonec tak, že jdu já a dalších šest Francouzů, většina tu v Kambodži pracuje a nyní dostali volno na svátky. Kam jsem včera nešel, protože jsem šetřil, tam dneska dáváme krabíky a krevety v pepřové omáčce. Proti Kepu velká slabota a drahota. K tomu Angkor beer a permanentní snaha se vnutit Francouzům s angličtinou, což nemá moc úspěch, jak už je u Francouzů zvykem. Po večeři se pokračuje na diskotéku, kde jsme jak se dalo předpokládat jednou z hlavních atrakcí. Okamžitě dostáváme VIP box a přirozeně i VIP nápojový lístek s VIP cenami jako 3,5$ za malé pivko. Vtipný :-). Pastis není, takže nakonec objednáváme láhev Martini za 25$ a čekáme, co se bude dít. Holek je tu minimum a všechny vypadají jako štětule, kluků je tady milion a tancují spoju, a to nejsme v gay klubu :-)). Pár odvážnějších jde vyzvat k tanci Francouzsky a k mému překvapení i mě, s díky odmítám.
Největší show je ovšem na WC, kde zatímco stojím u mušle a věnuju se tomu, proč zde jsem, přiběhne chlapík (zaměstnanec diskotéky!) a začne mě masírovat záda. Naštěstí jsem byl připraven, ale i tak mazec, soustředění na věc to tam, rychle končím a mizím. Děvčata prýá an WC masáž nemají…:-).
Martini je prázdné, celkem jednomyslně se rozhodujeme jít někam za lepším a taky levnějším. Šéfík nás vyprovází ven, metá poklony a omlouvá, že neměl Pastis, a že do příště ho rozhodně sežene. Na to mu kašleme a kupujeme láhev Mekong whisky za 1$ (!!) a míříme na přbu, kde i náš průvodce z výletu, majitel guesthousu a další. Veselá kalba pokračuje do jedný, kdy nás oželej majitel rozváží na hotel, tam se ještě chvíli pokračuje na pokoji, no veselý večírek…

[1500 riel – voda, 2000 riel – něco jako meruňky, 3000 riel – rýže plus masová směs, 5$ – večeře, 5$ – Martini, 5$ – ubytko]

13.4.2009 – Kampot

Ještě včera jsem uvažoval, že bych se dneska někam dál posunul, ať už do Phnom Penhu a dále nebo do Sihanoukville k moři. Sice by se vše dalo stihnout, ale nakonec se rozhoduju tolik nespěchat a zůstat v Kampotu ještě jeden den. Dílem je za tímhle rozhodnutí, že jsem se vzbudil, tak akorát, že bych patrně nestihl bus a dílem právě fakt, že se vážně nemá cenu nikam hnát.
Procházka po městě, snídaně na trhu, pár minut na netu, návštěva knihkupectví, nákup knížky o historii Kambodže a spánek. Tento rozvolněný režim není rozhodně špatný, i když mě to baví jenom asi do tří, kdy si půjčuju za dolar kolo a jedu opět na výlet. Konkrétně směrem Pnom Chhnork, což by měla být jeskyně sotva pár km od Kampotu. [sthumbs=444|447|445,160,3,y,center]
Popis cesty v LP je zmatený a nepřesný, na to jsem si už zvykl, ale že to bude tak totálně mimo realitu, to mě docela dostalo. Zcela evidentně autor průvodce nikdy na daném městě nebyl a psal cestu na základě popisu místních, kteří jak je známo většinou naprosto postrádají odhad vzdáleností a orientační smysl. Výsledkem je chaos a nebýt náhodného setkání s místním učitelem angličtiny, který mě vysvětlil kam jet a kde odbočit, těžko bych jeskyni našel. Slíbil jsem mu, že se cestou zpět stavím na pokec, ale nezbyl čas, škoda.
Před jeskyni se na mě nalepili čtyři kluci s tím, že budou moji průvodci. Odmítnout se těžko dá, zdají se být docela v pohodě, takže souhlasím. Je jasný, že tím pádem se jeskyně trochu prodraží, páč zadarmo kolem mě poskakovat nebudou, ale co už, třeba půjdou peníze na dobrou věc potřebným. Vstupný do jeskyně je jeden dolar, jak je v těchto končinách zvykem kvůli několika turistům denně je zde vyčleněný zaměstnanec, který vstupné vybírá. Samotná jeskyně není nijak velká, spíše dle měřítek Moravského krasu miniaturní. Každý krápník, výčnělek nebo odstín má své pojmenování dle zvířecí říše, kluci mě ukazují kde co je a já pokyvuji, jakože to vidím. Zajímavý je ještě Hindu kostelík uvnitř jeskyně a pryč.
Kluci mě nabízejí, zda se k nim nechci podívat domů, nelze než nesouhlasit, i když z lásky k cizincům mě rozhodně nezvou. Klukům jde jízda mezi vyschlými rýžovými políčky po uzounkých cestách rozhodně lépe jak mně. Na první zastávce dostávám čerstvě utrhnuté kokosáky a kdyby byl zralé, tak i kešu. Konečně mám možnost vidět, jak roste kešu a už chápu proč je to tak drahé. Na keři podobné menší jabloni je hodně listí, ale pouze několik „lampiónků“ na jejichž konci je jeden kešu oříšek. A ten je zralý až nabere rudě červenou barvu. Na druhé zastávce dostávám na košt pro změnu palmový cukr, jenž chutná jako karamel. Čas na cestu zpět, páč po tmě se mi rozhodně nechce po kambodžských silnicích promenádovat. Kluci si řekli každý o 1$, sice jsem plánoval spíše o něco méně, ale budiž, docela se snažili. Mně to nezruinuje a jim to jenom pomůže.
Cestou nazpět se ještě ve městu stavuji pro lístek na zítra do Phnom Penhu (opět dražší díky KNY) a k bankomatu, kde vyzvedávám 200$, což by mělo zajistit pohodový zbytek cesty. Po zjištění, že na zítra je bus do Sihanoukville plný, tento plán definitivně ruším a tím pádem definitivně vyrážím dále na sever směr Laos.

[6 USD – bus do PP, 4000 riel – polívka, 3 x 1500 riel – voda, 1 USD – vstup do jeskyně, 4500 riel – Internet, 4000 riel – bageta, 3000 riel – ráže plus masová směska, 5 USD – ubytko]

Categories: JV Asie 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.