JV Asie 2009

Asijské zápisky – z Angkoru do Phnom Penhu

5.4.2009 – Angkor, den druhý

Kolo – momentálně můj nejlepší kamarád po Kambodži. Teda občas. Každopádně je to dle mého nejlevnější a nejlepší způsob jak prozkoumat Ankor. Oproti Barmě jsou kola v o něco lepší kondici, nejedná se již o klasické „ukrajiny“, ale spíše jakési skládačky, patrně Made in China. Vše uzpůsobené velikosti místních, takže já mám kolena u řidítek. Takže žádné velké závody, spíše pěkně pomalé popojíždění, jak se na takové dětské kolo sluší a patří.
Poučen ze včerejška, kdy po mě chtěli za malou vodu jeden dolar (inflace čtyřista procent), dneska nakupuju dopředu, voda, koláče, bagety a můžu vyrazit. Pečivo je v Kambo výborný, ale proč je sakra tak drahý?
Chrám Angkor Wat jsem prozkoumal včera, dneska tento chrám míjím a pokračuji dále smětem Angkor Thom a slavný chrám Bayon. Nejúžasnější z úžasných, no nevím, osobně mě to zde nepřišlo jinak extra. Co je speciální jsou davy lidí, stánky, sloni apod. Raděj ujíždím dále, a to tak rychle, že někde ztrácím zámek na kolo. Hledám, hledám ale nenacházím, hold budu muset kolo po zbytek dne pořádně hlídat. I když kdo by takovou herku kradl. Nemám zámek, všude plno lidí a špatně se fotí (je zataženo a opar). Bicycle tour pokračuje po ‚velkém okruhu‘, příjemné chrámy a nepříjemní lidé, ukazuje se jako velká výhoda mít kolo a možnost odjet prodavačům a dalším otrapům. V jednom kuse pištivé: „Heeeyyyyy Sííííííííííííír, coooooooolddddd waaaaater, pineaaaaaaaaaapppppllllleeee“. Tohle moje hlava nebere, v panice sedám na kolo a ujíždím pryč. Zdá se, že platí, čím dál od epicentra dění (Angkoru), tím míň lidí. A to je dobře. Ani potom nemusím tolik hlídat svoje kolo, sice pochybuju, že by jej někdo ukradl, ale na co mít zbytečný nepříjemnosti. Pět krát propocená košile, čtyřikrát sesmažen zaživa na přímém kambodžském Slunci, hladov, žízniv ale spokojen přijíždím navečer do cíle dnešního cyklo výletu, opět ke chrámům Angkor Thom. V plánu jsem měl ještě západ Slunce nad Angkorem, ovšem když jsem viděl ty davy lidí, tak jsme si to hnedle rozmyslel a pádil zpět na GH. Stejně bych nemohl nechat kolo bez dozoru a mačkat se někde s ostatníma, to mě nepřijde jako nějaký extra západ Slunce.
Ceny okolo Angkoru jsou povětšinou silně turistické, nadsazené co to jde, ale najdou se i výjimky. Viz krásná scénka z jedné vesnice již dále i od Velkého okruhu, kdy jsem si chtěl koupit 1,5l vodu. Přicházím ke stánku, beru si studenou z mrazicího boxu:“ Water, How much?“, následuje klasické peněžní gesto a můj úsměv. Prodavačka se také usmívá a přemýšlí o ceně. Úplně ji vidím do hlavy, kde to zuřivě šrotuje asi v tomhle pořadí: cizinec, voda, dolar, cena, odrbat, neodrbat, odrbat, kolik? dvojnásobek?stejná cena? to ne! dobře, zkusím 3000 riel, třeba se chytne. „Three thousand riel, sir“. Odpovídám: “Three thousand? Nooo, normal price is two thousand, you know it very well“. Slečna evidentně rozumí a je v rozpacích (co teď?): „OK, two thousand“. Klasická scéna, oni to zkusí a já se nedám.
Měsíc na cestě (nějak rychle to uteklo) si zaslouží malou oslavičku, místo večeře na trhu jdu dneska na restaurace, dávám curry v kokosáku s rýží a ovocný koktejl, vše za 4,5 dolaru. Kdybych jako obvykle nepropotil durch košili během jídla, chutnalo by mně to i víc.

[4,5 USD – večeře, 7000 riel – pečivo, 2000 riel – ananas, 2×200 riel – voda, 2000 – 2 x malá bageta, 3 USD – ubytko, 1 USD – kolo, 1 USD – pohledy ]
[sthumbs=373|376|369,160,3,y,center]

6.4.2009 – Angkor, den třetí a poslední

Když jsem včera ztratil zámek od kola, čekal jsem, že mně  (jako cizinci) ztrátu náležitě osladí alespoň za dolar nebo dva, kupodivu po mě nic nechtěli. Nicméně dneska, když jsem si půjčoval kolo, tak mi chlapík od kol pouze pohrozil, že pokud dneska opět ztratím zámek, tak to bude za dva dolary. Jeho khmero-english jsem sice dobře rozumněl, ale dělal jsem opak, člověk nikdy neví…:-).
Takže dneska opět na kolo (stejné jako včera) s následujícím programem: snídaně a výlet k Roluos Temples. První část programu se povedla znamenitě, druhá už méně. Bageta s lančmítem, zeleninou a salátem byla znamenitá a stála dolar. Výlet ještě prakticky ani nezačal a už skončil. Po zjištění jak daleko Roluos Temples jsou, a že bych musel jet prakticky pořád po hlavní na Phnom Penh na přímém žáru, tuto část programu skrečuji a mířím opět směrem Angkor. Jistější než se zničit na výpadovce bude výlet do zalesněného Angkoru a třeba i koupačka v přehradě Western Baray.
Velký byznys se vstupným do areálu Angkor plodí zákonitě velký množství kontrol, kdo by si taky nechal ujít tak znamenitý kšeft? První je hned na příjezdové cestě, tu lze ještě bez problému objet a další jsou u všech nejvýznamnějších chrámů. Místní to mají samozřejmě zadarmiko. Včera mě s kolem do Ta Prohm nepustili, dneska zkouším štěstí znova (mám už zámek na kolo) a dělám dobře. Sice je tu lidí jak kobylek, ale konečně je tohle chrám jaký jsem si původně představoval, aspoň částečně zarostlý stromy (džunglí) a polozbořený. Samozřejmě, že dneska je všechno už plně přizpůsobeno potřebám západních turistů, takže chodníčky, cestičky, zákazy, průvodci atd. K tomu story o tom jak se zde točil Tomb Raider a povinná fotka u obřích kořenů, které obrůstají zdivo. A honem do autobusu, může se jet dál. Že některé chodby ještě nespadly, se myslím nedivím jenom já.
Jenom co přejedu z hlavní vyasfaltované silnice na polní červenou cestu k Western Baray, jako kdyby se změnil svět, rázem je klid ticho, nikdo neotravuje, nikdo nic neprodává, prostě úžasný. Nevím sice moc kam vlastně jet, ale to mně nevadí, vesele šlapu krajinou, odpovídám na pozdrav a je mi fine. Asi i proto, že cizinec na kole zde není běžným jevem, na mě pořád někdo volá:“Síííír, where do you go??“, ze začátku to beru jako klasickou jednu frázi, kterou místní umějí. Mávám kamsi do daleka a ujíždím dál. Po čase mně to přece jenom nedá a dávám se řeči ohledně směru a udělal jsem dobře. Ne moc velká přehrada, tak jak vypadá v LP, je ve skutečnosti aspoň 10 km dlouhá a bůhví jak jde celá objet. Jinak prý stačí cca 100 doleva přes políčka a jsem u přehrady. Ok, kluci mě přesvědčují, beru tedy kolo pod paží a následuji je. Vody je minimum, evidentně jde skoro celá přehrada přejít po dně, ostatně takhle to praktikují rybáři, kteří chodí po dně a před sebou tlačí zvláštní konstrukci, na které je napnutá síť. Překvapivě nic nechytili. Jinak se tu nic zajímavého neděje, takže po lehké koupačce se dávám na cestu zpět. Dělám dobře, páč i takhle je to ještě k GH pořádný flák cesty, zvláště po místním tankodromu.
Hladový, špinavý, unavený…asi moc pěknej pohled na mě na konci cyklo výletu nebyl. Zjišťuju, že jsem omezil jídlo na dvě denně a docela to stačí. Mno nicméně nějaká večeře by se hodila, první zastávka u Číňanů se úplně nepovedla, malá porce a nic extra. Druhé zastavení u turistických stánků přineslo rýži s zeleninou a kuřetem za dolar, což byla dobrá volba. Zítra Phnom Penh

[3 USD – ubytko, 1 USD – kolo, 1 USD – bageta, 3500 riel – mango a jackfruit, 7000 riel – 3 x voda, 2 USD – nudle, 1 USD – rýže]

7.4.2009 – z Siem Reap do Phnom Penh

Lístky mám koupeny už ze včerejška, takže pryč ze Siem Reap, tři dny byly až dost. Lístek mám na první bus v 7:00, přičemž mám být u autobusové kanceláře už v 6:30. Na důvod se neptám, stejně by to nemělo cenu. Skutečným důvodem bylo to, že v 6:30 jsem byl teprve převezen jiným busem na autobusové nádraží kamsi na periférii, kde jsem teprve přesedal do správného autobusu. Přijít ke kanceláři o něco pozděj, asi utíkám do Phnom Penhu po svých.
Cesta ubíhá docela rychle (6h), i díky příjemné spolucestující – paní z PP, která mluví velice slušně anglicky a já se mám tak možnost konečně něco zajímavého dozvědět. Stíháme probrat vše možné od cen a druhů ovoce až po politiku a průměrnou mzdu. Paní nadává na vládu, korupci a všudypřítomné Vietnamce, evidentně křivdy z minulosti stále bolí. Průměrná mzda je něco mezi 100 a 200 dolary, paní mi tvrdí, že ona má více asi 400 dolarů, protože umí anglicky.
Příjezd do Phnom Penhu ve 13h (na čas!) hned vedle kanceláře Capital Tours a Capitol GH, kde nabízejí single room s koupelnou za 4 dolary. Výstup z busu, ubytování  – 5 minut, zřejmě osobní rekord. Za dalších pět minut už sedím na motorce a řídím se směr Lao embassy na Mao Tse Tuan blvd. Příznačně, že komunisti z Laosu mají ambasádu na Maově uliciJ. Mají ještě zavřeno, což zklamává mého řidiče, který už plánoval, jak mě potom povozí po městě, ale takhle má smůlu, respektive čekat se mu nechce a já mám aspoň klid a nemusím se s ním už dál otravovat.
Náležitosti: 3 x foto, 2 x vyplněný formulář a 40$ (proč já platím tolik, když jiné země třeba jenom půlku??) a zítra bude hotovo…
Co s načatým odpolednem?? Koukám do mapy, že Tuol Sleng Museum by mohlo být docela blízko a taky, že ano, už po 15 minutách chůze na mě začínaj mávat tuktukáři, takže jsem na místě.
Na Lexusy a Land Cruisery a další SUV luxusní auta jsem si už docela zvykl, ale při pohledu na Jeep Rolls Royce a za ním asi 15m luxusní jachtu už vážně nevím, co si mám myslet…
Mám opět docela štěstí, je kolem třetí odpolední a právě začíná projekce dokumentárního filmu: Bophana: A Cambodian Tragedy, který líčí tragický osud mileneckého páru za éry Pol Pota, hodně depresivní a mrazivá podívaná. Zvláště závěr, kdy bývalý dozorce celkem sugestivně líčí, jak zacházeli s vězni a jak je popravovali…“museli jsme šetřit náboji, proto jsme je většinou utloukli lopatou…“
Celý areál Tuol Sleng aka S-21 se skládá ze čtyř bloků, bývalé střední školy, kterou Rudí Khmérové předělali pro své účely na detenční a mučící zařízení. Některé místnosti jsou prázdné, jiné plné fotografií vězňů, jak umučených, tak těch, kteří byli teprve přijati do S-21. Bývalé kobky, mučící místnosti, mučící nástroje, ostnatý drát, oprýskané zdi, temné zákoutí, mříže, krev – celý areál je v de facto původním stavu…hodně depresivní záležitost. Říká se, že na některých místech jsou ještě patrně fleky od krve, ale to potvrdit nemohu, nicméně i tak to co zde Pol Pot (Brother No.1) a jeho kámoši prováděli (a co dodnes zůstalo nepotrestáno, většina vůdců Rudách Khmérů v klidu žije nebo už dožila) je naprostá zrůdná šílenost, jako ostatně všechno co s komoušema a jejich utopickým socialismem. [sthumbs=384|395|392,160,3,y,center]
Na Capitol Guesthouse je to pěšky jenom asi patnáct minut (Phnom Penh je taky taková vesnice). Mám hlad, mám hlad a všude jsou jenom hsopody s turistikým „menu“ a turistickýma cenama, hanba jim. Stejný jídlo za bratru aspoň dvojnásobnou cenu a bez smlouvání. Nakonec dávám ‘kambodžskou klasiku’, bagetu plněnou za 1 dolar, i když to teda docela trvalo, než jsem si tuhle správnou cenu vyhádal. Plno přihlouplích Asiatů raděj oželí kšeft, než aby slevnila na skutečnou cenu. Pružnost a podnikavost zde, stejně jako v Barmě, schází, lidi raději neprodají nic, než aby se snažili a něco na cizincích trhli.
Všechny ty řeči kolem Khmer New Year (KNY) mě trochu vylekali v tom smyslu, že budou všechny autobusy k moři plný, takže kupuju lístek do Kepu s dvoudenním přestihem. Samosebou, že to bylo zbytečné, ale zde nikdy nevíš…:-).

[5 USD – bus do Kepu, 3000 – motorka, 2 USD – vstup Tuol Sleng Museum, 4000 riel – bageta, 1500 riel – 3 x koláčky s kokosem, 4500 – voda + džus, 2000 riel – voda, 40 USD – víza Laos, 2000 riel – buchty, 1000 riel – ananas]

8.4.2009 – Phnom Penh

Dnešní program není rozhodně nabitý událostma. Královský palác, Silver Pagoda, popocházení po městě, vyzvednutí laosských víz a když vyjde čas i nákup i něčeho na sebe. Počítám totiž první ztrátu, a to patrně v Siem Reap zapomenutý prací prášek a tím pádem zhoršující se stav mého oděvu v důsledku praní v mýdlové vodě, což asi není úplně ideální, zvláště když pot a prach jsou vždy a všude.
Budíček jako vždy se slepicema, na snídani nudlovka a výtečná kávička. Krásný den. Opět zklamávám čekající motorkáře, co už se třesou na to, aby mě někam svezli a pořádně na mě vydělali. Mají ovšem smůlu na Killing Fields se nechystám a po městě se chodit víceméně v klidu pěšky. Stejně tak Královský palác. Na vstup do Královského paláce udeřila inflace, místo ještě loňských 3$ je nyní vstup 6,25$. Elegantne byl totiž zrušen poplatek za foto nebo video a zahrnut do celkového vstupného. Takže tak se vydělává na ty Lexusy…J.
Silver Pagoda je působivá, vedlejší Throne Hall taky, ovšem na Schwedagon Pagodu v Rangúnu nebo Wat Phraw v BKK to nemá. Mno aspoň je zde minimum lidí a dá se pohodlně fotit. Jinak jsem ovšem na placení vstupů u všemožných chrámů, kostelů a watů docela opatrný, páč platí jedno zásadní asijské heslo: “Same, Same But Different“.
Co teď, kam teď? K řece…nedá se, Japonci tu dělají kanalizaci. Na poštu pro známky a pohledy. K Wat Phnom…jediný mimi kopec v celkém Phnom Penhu s parkem, kde po cizincích chtějí dolar za vstup, chaa to tak, sedím na chodníku a dlabu kokosák, na což reaguje prostituka nabídkou „bum – bum“. K americké ambasádě…pevnost jako všude na světě, u které se pouštím do rambuntanu. K vlakovému nádraží, kde už dlouho nejel vlak. K central Market, kde sice prodávají milion věcí, ale nic co by se mě hodilo. Estou do hotelu přikusuju papayu. Chci sprchu.
Pas má být připraven až kolem čtvrté odpolední a jelikož mám plno času napadá mě, že bych se mohl nechat ostříhat. Za dolar a ani to moc nebolelo. Pan holič mě nejdřív poprášil jakýmsi bílým práškem a potom stříhal a stříhal a stříhal. Pomalu a pečlivě, já mezitím opět propotil košili (ne strachem) a za čtvrt hodiny byl účes ala Pol Pot na světě.
Za rohem je další market, Psar Russei neboli „ruský trh“ a je to ještě větší marnost než ten hlavní market, zde už není vůbec nic, leda že bych se chtěl oháknout do něčeho bezdomovecky obnošeného. Prostě „Third hand shop“.
Motorkáři se konečně dočkali, chci jet opět na Mao Tse Tung Blvd pro laosská víza, ale nikdo neví kde to je. Všichni tupě zírají na mapu (těžko říct, zda umí vůbec číst) a nic, naštěstí se po chvíli najde jeden podnikavec, který vypadá, že i ví kam jet. Že ovšem v Phnom Penhu budu muset navigovat místní, tomu bych nikdy nevěřil  Chlapík má totiž jenom velmi mlhavou představu o směru, nicméně nějak spolu dáváme cestu a směr do kupy a na Lao embassy jsme dorazili. Další samolepka v pase je na světě.
Poslední trh a končím, kousek od ambasády je Psar Thoi Tom Pong, kde je konečně to co dneska celý den hledám – trička, bermudy atd. Beru dvě trička, celkem za 4,5 dolaru. Zda to jsou originály Billabong nebo ne, to těžko soudit, ale je to dost možný. Cena je samozřejmě neporovnatelná s tím co se prodává v Evropě, dva až tři dolary, víc ani ránu.
Až žasnu, jaký jsem někdy šetřil. Chtěl jsem jet nazpět na motorce, což by stálo odhadem kolem 3000 riel, nicméně jsem si u jedné strašně krásné koupil ovocný shake právě za tyhle 3 tisícovky (nešlo jinak!) a tím pádem jsem dupal tak dva kilometry k GH pěšky.
Předražený a hnusný jídlo, pomalý a levný net, opět odmítám koupi marihuany a spát…zítra moře.

[25 000 riel – vstupné Silver Pagoda, 2000 – rambuntan, 1000 riel – papaya, 2000 riel – coconut, 1000 – opečený banán v těstíčku, 500 riel – vafle, 900 riel 3 x malé koláčky, 3000 – ovocný shake, 4,5 – dvě trička, 3 USD – Khmer salad, 2500 riel – Internet, 6000 riel – voda, 3000 riel – motorka]

[sthumbs=401|408|412,160,3,y,center]

Categories: JV Asie 2009

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.