Na skok do Berlína

Snažím se spočítat kolikáté moje studijní zkouškové právě probíhá. Vzdávám to, bylo jich již hodně. Vlastně tohle není klasické zkouškové, protože se „bavím“ převážně psaním bakalářky. Ale to je nakonec úplně jedno, důležitější je upozornění z webu Cestujlevne.com, že jsou v akci letenky z Brna do Berlína za 130 Kč. Letenka do Berlína za cena tří piv? Tři piva přece oželím. Letenka je na sobotu odpoledne, ale zpáteční let je až v úterý dopoledne. To se mně úplně nehodí. Ne že by nebylo v Berlíně co dělat, ale dovolené není nikdy tolik, kolik by bylo potřeba. Nejede přímý vlak nebo autobus v neděli večer? Noční vlaky už moc nejezdí, tak nakonec beru noční Regiojet přímo do Brna, takže budu pěkně v sedm už v kanclu. Bude to asi krušné ráno, ale co se dá dělat. 

Je vedro a bude ještě větší. Odlet je v sobotu o půl třetí, takže akorát tak čas dát si předodjezdový „vietnam“ a vyrazit na brněnské letiště. Klid, pohoda a točené Starobrno, tak by se dalo letiště charakterizovat. Pivko potěšilo, čekání uběhlo rychle a stejně rychle uběhl i let. Plno chytrých řečí s mladou Slovenkou sedící vedle mě a už přistáváme. Snad jsem ji moc nevyděsil. V Berlíně je ještě větší hic jak v Brně.  Vlakový nádraží vypadá jak v Brně a vlak má půl hodiny zpozdění. Gut, vystupuju na Friedrichstrase bahnhof a dumám, co teď? Mohl bych začít tím, že sním svačinu. Jediným pevným bodem programu je večerní prohlídka Reichstagu, takže plno času a ještě více možností. Pěšky se sunu na Museuminsel, ovšem do muzea nejdu a jenom tak koukám. Semtam fotka a přesun zase nazpět až k Reichstagu. Je to rozhodně dál než bych čekal a není to první špatný odhad toho dne. Dalším je odhad cesty k hostelu poté, co mě u vstupu do Reichstagu řeknou, že moji rezervaci tady nemají, takže mám smůlu. Ani na druhý pokus jsem Reichstag nezdolal, takže se objednávám na zítra na půl osmou a běda, jak to zítra nevyjde. V mezičase jsem povečeřel Bratwurst a litrem kečupu a lahváč. Ještě chvílí okouním u moderních budvo Bundestagu a pak už jenom pěško pochod k nádraží Gesunbrunnen, což je sakra daleko a dost nuda. Situaci zachraňuje zmrzlina v cíli a sprcha na hostelu. Na můj dotaz, kde je ručník, jsem dostal odpověď, že za dvě eura je můj. Není a nebude, na tuhle hru jim nepřispěji. Jdu najít hospodu a spát…

Dnešní předpověď je 37°C, ideální na průzkum města na kole. Podle appky parkuje jeden donkey bike kousek od hostelu. Kolo vypadá dobře, tak půjčuji a těším se na celodenní cyklojízdu Berlíně. Předtím ale ještě snídaně v pekařství u hostelu. Kapučínko a dva koláče zajišťují maximálně dobrou náladu. Vyrážím kolmo „po stopách“ Berlínské zdi a zastavuji u několika památníků, které připomínají smutnou historii celé stavby. Vedro je čím dál větší a já nemám opalovák (v neděli je prostě všude zavřeno, ach ten pozdní kapitalismus). S perspektivou totálního sesmažení popojíždím od stínu ke stínu směr Tiergarten. To není park, ale regulérní les. Vzdálenosti a obecně velikosti jsou v Berlíně fascinující. Památník vítězství vypadá dobře, ale nahoru někdy jindy a raději to na svém oři směřuji někam směr Postupimské náměstí a dál do Kreuzbergu, kde doufám v nějaký doner s ayranem na oběd. Přání se mně za pár € vyplňuje, ovšem ještě to chce nějaký kafe. Parkování kola je děsně easy, najdu místo, spustím na mobilu bluetooth a v appce zamknu. Podobně odemknu, prostě paráda. dalším zastávkou je bývalé letiště Tempelhof, kde mám v plánu prohlídku v angličtině. Patnáct € sice není úplně málo, ale stálo to maximálně za to. Nedostali jsme se sice do odletové haly, kde byla nějaká komerční akce, ale jinak jsme viděli letištní plochu, tajné bunkry nebo třeba tělocvičnu amerických vojáků, kteří zde sloužili. Když už jsem tady, osedlám ještě svého donkeyho a projedu se po letištní ploše, protože to se jinak jenom tak nepovede. Z euforie mě rychle vyvádí spalující žár, který mě směřuje do nejbližší hospody na jedno lahvové. V hospodě u nádraží jsou všichni nacamraní a já jenom čekám, kdy se bude chtít někdo se mnou bavit. Frčím na kole zpět a zjišťuji, že se mně už celkem nikam nechce. Muzea nechám na jindy, jezero Wannsee je moc daleko, tak už asi chci stín a chill. Na večeři nějaké ty falafely a pak už jenom čekání v Tiergarten na třetí pokus o zdolání Reichstagu. Podle fotek je jasné, že pokud vyšel. V kopuli bylo mega nedýchatelno, ale ochoz je už v docela pohodě a dokonce byl i nějaký výhled se západem slunce. Takže mám splněno a můžu jet do Brna. Abych oslíka vytěžil na maximum, tak nahodím GPS a vyrážím až k nádraží Südkreuz, kde děkuji kolu, že mě tak pěkně povozilo po městě, jdu si koupit pivo a něco na snídani. Konec výletu. Krátké, rychlé a intenzivní. Berlíne čau a zas někdy.

Categories: Berlín 2019, Výlety

Tags: .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.