Štítek: Turecko

Divokým Kurdistánem – část erasmácká

DIVOKÝM KURDISTÁNEM 2012

18. 10. 2012        Praha –> Zurich –> Istanbul

Do Iráku, kam jinam?! Na severní část Iráku, tzv. irácký Kurdistán jsem měl spadeno již delší dobu a konečně letos se to dobře hodilo, když se podařilo spojit časové možnosti v práci a zároveň výlet spojit  již dlouho plánovanou návštěvou mých tureckých kamarádů. Dva týdny není moc dlouhá doba, je to spíše doba velmi krátká, ale i tak se dá ledacos zažít…

Budík v 02:55 znamená nevyhnutelný pocit, že se nevyspím a budu již někdy od dvou vzhůru s tím, že jinak určitě zaspím nebo něco nestihnu nebo se nesbalím nebo oboje. Asi taková mini cestovní horečkaJ.  Stejně je hodně zvláštní vstávat na let v 6:05 již ve tři ráno, ať žije komfortní letecká doprava. Venku jsou asi tři stupně, mám na sobě de facto vše, co je k dispozici, takže nějak přežívám a popoháním hodinky, aby už ten bus přijel a já se ohřál. Na zastávce se mnou čekají dvě plešky soutěží v prdění a poplácávání se. Doufám, že nehodlají plácat i mě. Na sídlišti bylo mrtvo, zato na I. P. Pavlova to žije jako ve dne, studenti měli asi nějakou kolektivní školní pařbu, takže je zde docela veselo. A to bohužel platí i o nočním busu, kde stojím na jedné noze, jednou rukou se držím madla a snažím se vykrýt ostré zatáčky bláznivého řidiče a přitom pokud možno nepustit bágl. K tomu se mi samozřejmě chce příšerně spát. Normálně mě tyhle noční jízdy baví, ale dneska překvapivě moc ne. Skoro hodina asi s milionem zastávek a jsem na Václav Havel airport. Lidí je zde naprosté minimum, kdo by taky lítal takhle brzo do Zürichu? Jen tak tak odolávám „lákavé“ nabídce kávy a croissantu asi za dvě stovky, vpadnu do letadla a snažím se bleskem nějak usnout. Nemá to cenu, sotva posnídám kafe a muffin, tak přistáváme. V hlavním městě Švýcarska mám dvě hodiny, které trávím povětšinou chozením tam a zase zpátky a zase tam a zase zpátky…vypadám mezi těmi všemi luxusními obchody a nažehlenými manažery jako poslední drban odnaproti, tak raděj ani do žádného obchodu nejdu, ještě by mě nechali vyvéztJ. Jak jsou Švýcaři pověstní svojí přesností a precizností, tak patrně o letech to neplatí, protože načas rozhodně nevyrážíme. Jídlo slušný, let plný juchajících Švýcarů, kteří mě okamžitě lezou na nervy, a já si nadávám, že nemám sluchátka a musím je tak poslouchat. Konečně Istanbul. Počasí nám přeje, takže si lze během kroužení nad městem vychutnat výhled a těšit se tak ještě víc na přistání. Z posledně si ještě pamatuju co a jak, takže se moc nezdržuju, na záchodě ze sebe shodím „zimní“ hadry, za poslední platnou 5 lirovku (Yeni Turk lira je už minulostí) kupuju lístek na metro (3 TL) a vyrážím na stanici Merter, kde bych se měl potkat s Ahmetem.  Ten tu sice ještě není, ale píše, že dorazí za chvilku. Huráá, chci čaj a někde v klidu usnout. Ahmet má auto, kancl, velký monitor a jednoho (asi) zaměstnance. Sedím, koukám, piju čaj a čekám, až dojde Sinan, protože Ahmet pořád někam telefonuje. Přitom ale počítač vůbec nepoužívá, hold zde se ještě byznys dělá jinakJ. Sinan volá, že dojde za chvilku, ale jelikož je to Sinan, tak je jasné, že chvilka to nebude. A taky nebyla, půlhodinka se protáhla asi třikrát, když Sinan konečně dorazil, beru bágl a hurá na ubytko. Paní Sinanová nám otevírá dveře, ale jako vzorná muslimská žena, se hned běží schovat (stejně mně bylo divné, že se dveře otevřely samy), aby nebyla spatřena nezahalená. Mám dost, potřebuju jídlo, baklavu, čaj a usnout. Jak jsem si předsevzal, tak se taky postupně stalo. V nedaleké žrádelně dáváme döner a hned se přesouváme vedle do cukrárny, která je napěchována různými druhy baklav a já hned vím, že je zle. Sinan i přes můj velmi chabý odpor objednává 5 kousků baklavy, odmítnout nelze, přijmout je povinnost, i když vím, že dobře mi z toho nášupu nebude. Následující hodinu si moc nevybavuji…snědl jsem všechnu baklavu, hlava duněla a já se na dlouhé minuty odmlčel. A pak jsem usnul…

19.10 2012          ISTANBUL –> DALAMAN –> MARMARIS

Další den a další let. I když jsem to v prvotním plánu vůbec neplánoval, tak Sinan koupil letenku a napsal mi, že mám jet s ním. Nemusíme tím pádem jet přes noc, ale zase je to o oproti busu o 50 TL dražší. A časově je to taky půl dne, protože na let v jednu odpoledne musíme z domu vyrazit už někdy kolem deváté. Ještě než vyrážíme, tak nám Sinanova mamka nachystala úžasnou tureckou snídani: čaj, ekmek (chleba), olivy, sýr, vajičko, rajčata, okurek, jogurt. Naprostá lahoda. Vyrážíme takhle brzo, protože cestování Istanbulem má opravdu svá specifika – spěchat se nedá a i když tzv. metrobusy mají pruh pro sebe, tak stejně trvá rovnou hodinu, než se dostaneme na Kadiköy, kde jede ihned expres bus na letiště Sabiha Gökcen. Sinan si ani to předrahý kafe na letišti nenechá zaplatit, Turci jsou v tomhle prostě neuvěřitelní. Sotva jsme vzlétli, už zase přistáváme. Venku krásně teplo a modro, vypadá to na příjemnou letní pohodu na konci října. Ještě náš čeká asi 1,5 hodina busem (15 TL) a jsme v cíli – Marmaris. Ziraat bank, v které pracuje Berk se nachází přímo u moře a jeho byt hned vedle. Parádní místo. Byt je klasicky zabordelen, nicméně je tu pro nás plno místa. První, co nalézám, je mrtvý šváb a dámské kalhotky. Berku, BerkuJ.  Zatímco já se kochám famózním výhledem k balkonu, tak Sinan se s pečlivostí Turkovi vlastní pouští do úklidu kuchyně. Před jeho důkladností by leckterá hospodyňka zbledla, vše září a z lednice vyhodil vše, co vypadalo, že je starší jak den.

Výletní lodě, restaurace, bary, hotely kam až oko dohlédne. V sezóně to zde bude asi to pravé turistické peklíčko, ale teď na konci října je zde liduprázdno. Restaurace jsou sice otevřené, lodě marně lákají na výlety nebo šnorchlování, některé hotely již zavřely, jiné to patrně v nejbližší době učiní, na plážích pár osamocených turistů…

Od more k mori a dal na vychod…

Letecka trasa Praha-Zurich-Istanbul(s prespanim u Sinana)-Dalaman-Marmaris a skokem do more. Nadherny konec leta, teploty kolem tricitky,more prijemne,minimum turistu (no,minimum…jak to vypada v hlavni sezone dost tezko si predstavit)a hlavne Berk a jeho byt s vyhledem na more. Naprosta pohoda spolu s fantastickou tureckou pohostinnosti.Prijemne setkani a vzpominani na erasmacky cas…
Rikam si,zesi dokazu vybrat termin na cesty.Nasledujici dny jsou v muslimskem svete ve znameni Kurban Bayrami, coz krome obradniho podrezavani zvirat hlavne znamena,ze pulka Turecka se sebere a jede domu. Vsechny busy vyprodany na dny dopredu. Chaos a panika. Pravda z Marmaris bylo vse plne, ale nyni jsem v Antalyi a listek do Mardinu (jak se tesim na vyhled na syrske planiny…) mi jiz odpociva v kapse…hold Turecko, kde je vse mozne:]

Cajovani v Izmiru a Aydinu

Caj vzdy, vsude a porad. Se Sinanem v Istanbulu se vse drzelo jakztakz jeste v mezich slusneho cajoveho chovani, ovsem jen co jsem prejel nocnim busem dolu do Izmiru, zacaly cajove orgie…a to me rozhodne nevadi :-).
Izmir je hodne moderni a hodne drahy a zahalenou zenu tu nepotkas, Efes beer za 5 tureckyr lir (3€) je pomerne dost a uz jsem tu jednou byl, takze asi tak…v Cesme jsem uz take jednou byl, pamatuju si, ze hodne foukalo, lidi byli divni, draho a nedalo se jeste koupat. Nyni se koupat dalo, ovsem draho je porad, foukalo pekelne a lidi jsou porad divni. Turecko centrum zbohatliku.
Aydin, kde prozmenu hostuji u Berka doma a maji to zde opravdu hodne pekny, je trochu jina kava nebo spise caj. Zadni turiste, velky vedro, prijemne ceny, zadni cumilove, proste pohoda. Konecne Turecko.
Neco kebabu, par caju, zakousnu to baklavou a zitra jedenacti-hodinova cesta busem zpet (Bursa, zda se byt pro tentokrat nerealna…) do Istanbulu, tradicni spanek na letisti a ranni deprese v Bratislave…

Istanbul

V Istanbulu je krasne, ale mam tak nejak se mi zda, ze pomalu ale jiste ztraci sve kouzlo orientu, jenz odchazi nekam dal na vychod a misto nej nastupuje moderni a bohate mesto evropskeho strihu. Opravdu mam pocit, ze od me prvni navstevy v roce 2003 se toho hodne zmenilo. Nyni mam moznost videt Istanbul i vice z oci mistnich, a timto dekuji Sinanovi za skvele ubytko a doprovod, nicmene nebyt zpevu muezinu a dalsich znamek Islamu, pripadam si spise v Evrope. Pro Turecko snazici se o EU a jeho obyvatele je to asi dobre, pro ostatni asi tak uplne ne.
Kazdopadne i pres pokles orientalniho kouzla je zde bajecne. Podnikl jsem se Sinanem super vylet na ostrovy, navstivil pulku jeho rodiny, pokazde se strasne prejedl a prepil caje:-). Je prijemne videt zase jine casti Istanbulu, kam se normalne turista nedostane, protoze neni sebemensi duvod, aby tam chodil. Bezny a chaoticky zivot v Istanbulu.
Dneska je v planu vylet na Ahmetovu jachtu a na noc busem do Izmiru, kde snad bude, i krom prejidani se dobrotami a popijeni caje a Efesu, i nejaka koupacka. Ve stredu nazpet do Istanbulu se zastavkou v Burse a brzy nad ranem nazpet do Bratislavy

Turecko nevímpokolikátéuž

Merhaba!

A opět do Turecka, už ani nevím po kolikáté už, ale pokaždé se těším. Je tam pěkně – přátelští lidé, skvělé jídlo, výborný čaj a příjemné počásko. Prostě to bude výlet za kamarádama, žádné velké cestování (ten východ mě mrzí, ale nedá se stíhat všechno…), vyloženě jen a pouze relax v rámci akce  Uludag University Three Years After, kdy hlavním náplní bude pokec, jídlo, pití a opalovačka u moře.  Tudíž žádné cestopisky, žádný blog, maximálně mezi 8.-18. červnem zmínka o počtu vypitých tureckých čajů a spořádaných kebabů a baklav.
Možná už stárnu nebo začínám být lehce pohodlný, ale místo zopakování (v rámci autenticity, stejně jako přes třemi lety) si třicetihodinové autobusové štreky po trase Brno – Sofie – Istanbul, jedu za stejnou cenu do Blavy vlakem a odtud s SkyEurope do Istanbulu. Následovat bude den nebo dva v Istanbulu, na skok do Bursy a honem do Izmiru a k moři.

Page 2 of 2

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén