Filmy

Víkendová bleskovka na 34. LFŠ

Ještě ve středu poměrně rezolutně, aspoň tak jak je to přes Skype možné, tvrdím, že na letošní „filmovku“ v žádném případě nepojedu. I přesto ve čtvrtek vyplním akreditační formulář, člověk nikdy neví…no a v pátek balím něco věcí a vyrážím busem na Uherské Hradiště. Vábení 34. Letní filmové školy jsem prostě neodolal. Je to sice hodně na hraně z hlediska toho, zda se to vůbec vyplatí,ale co už…minimálně záruka fine víkendu to je. ;-)
Příjezd v pátek kolem jednácté, UH docela žije, zato na akreditačním vládne klid, a tudíž je vše vyřízeno během pár vteřin. Pohoda, nasávám festivalovou atmosféru a cucám festivalový gambáč. Letos poprvé neposkytuje azyl bývalá kasárna/současná UTB, ale tělocvična ZŠ Unesco. Vládně tu přece jenom tužší režim základní vzdělávací instutuce, bo s pivkem a botama se do tělárny nedostaneš:-(

Mno a co filmy? Začínám v sobotním překvapivě chladném, až skoro zářijově, ránu k tomu příznačným názvem Zářijové noci, což je taková armádní komedie-parodie na armádní poměry v 50. letech minulého století. Natočil Vojtěch Jasný (1957) a před filmem promluvil Pavel Kohout, který trefně označil film ve své době za výrazný, ale nyní již slabý jak čaj vyvařený z včerejších ponožek. A měl pravdu – ve své době určitě ne moc častá kritika poměrů a celkové se vysmívání se poměrům v armádě, dnes působí docela neškodně. Každopádně příjemný start letošní LFŠ.
Již ve společnosti slečny Nelly mířím na další film, maďarský Škyt s sovětským Jožikem aneb Ježkem ve tmě do KK, což je Klub kultury, budova s tak brutálním architektoním obalem, který je sice pořád stejný, ale pokaždé mě překvapí. Brutalismus. Animovaný Jožik s šátkem plným malinového džemu se skvěle doplňuje se škytající visuální hostinou beze slov. Bizardně působivé – a natočené v Maďarsku, čemuž se zpětně po shléhnutí takových kusů jako Taxidermia nebo Revizoři až tak moc divit nelze.
Slavný trezorový film K. Kachyni Ucho jsem sice neviděl, tak aspoň o půl třetí (již třetí film v sobotu) do kina Mír německou verzi Pavla Kohouta. Mno, jsem hodně zvědavý na českou verzi, tohle nebylo zlé, ale něco tomu prostě chybělo.
Po filmu přískokem pádím do blízké Reduty na polské Fígle, na které jsem musel čekat slušnou frontu a nakonec musel naznat, že za tu frontu to nestálo. Jímavé polské příběhy mě prostě neberou.
V plném obsazení, plus tři slečny (no, neměl jsem se zle:-D) na film, který byl už dávno povinností, leč se nezadařilo se – Jan Švankmajer – Šílení. První co mě po shlédnutí napadlo byla otázka, jak je možné, že u nás něco takového mohlo vůbec vzniknout? Tak neotřelé, nápadité a originální. Druhá otázka: „Co se dělo se vším tím hovězím a vepřovým, které se na plátně tak hojně producírovalo?“ Asi byl kvalitní catering…:-) Výborný Pavel Liška, snad poprvé od Obecné školy, kdy se mi líbil Tříska, jako vždy sličná a skvělá Aňa a klasicky ulítlý Dušek, které=mu bych to vše věřil ze všech nejvíc.

Pět filmů a stačilo, dnešek byl vyčerpávající až hlava bolela, a to ještě obligátní festivalové kalení oceli skoro až do časného rána. No není to jednoduché na těch festivalech :-D


Na palestinský dvojblok  – Ma’loul oslavuje svoji zkázu a Zakázané svatby ve svaté zemi – se zrovna dobře nevstává, ale nakonec se zadaří a do Hvězdy i na čas stihám. Přiznám se hnedle, mocka mě to nezaujalo a odešel jsem před koncem zalehnout na trávník vedle Hvězdy, což mě připadlo vzhledem k filmům (nic nového nezdělili, opakovali znám fakta izraelsko-palestinského konfliktu) a mé ospalosti jako jednoznačně nejlepší řešení.
Ovšem jenom na pár minut, než kvapíme do Slováckého divadla na projekci krátkých filmů Jana Švankmajera s podtitulem „od arcimboldovské koláže k pixilaci“. By mě zajímalo kolik diváků rozumělo onomu podtitulu. Já ne. Nicméně k vidění bylo několik kraťasů více či méně surrealistických a zábavných – Et cetera, Historia Naturae(suita), Leonardův deník 72, Tichý týden v tichém domě, Otranský zámek a Kostnice. Po obědě si už na dalšího Švankmajera,narozdíl od nezdolné Nelly, netroufám a jdu na černobílou novou vlnu od Pavla Kohouta – Sedm zabitých. Příjemný film, který bych patrně v televizi přeopnul na něco jiného.
Plán na pátou odpolední byl nejdříve jasný – německé Tuvalu snový černobílý film beze slov, jenž jsme po chvíli zavrhli za atraktivní novinku René od Heleny třeštíkové. Na rozpáleneém nádvoří Reduty bylo hodně vedro a lidí ještě více, kombinace již z dálky odrazující a nutící ke střelbě naslepo do kulturáku na Mír s Tuleni – Válka s mloky. To, že jsme se do černého netrefili jsme poznali po pár minutách zmateného, divného, nesouvislého dokumentu, které si sám sobě říká tulení bajka.
Konec dobrý, všechno dobré. V kině Hvězda zakončuji letošní filmovku u komedie Absurdistán. Německá veselohra z oblasti Ázerbajdžánu o tom když ve vesnici přestane téct voda a ženy začnou stávkovat – dokud to ti lenoši neopraví, nebude žádný sex. Vtipné, přímočaře ztřeštěné a zábavné.

Filmů bylo dost, muzika žádná. Nápravu činím v klubu na dvojkoncertě rockových OTK husto-robotích-eletro MidiLidí. Kopec zábay až do půl třetí, kdy se začala výrazněji ozývat moje více zodpovědné já, které velelo honem na kutě s ohledem k časně rannímu odjezdu směr pracovní realita.

Pokud bude v příštím roce čas a prostor na 35. LFŠ, tak rozhodně na více dní. Po letošní víkendové bleskovce bych viděl jako optimum pět dní plných filmů, hudby a příjemné festivalové pohody. Zda to práce a okolnosti dovolí je věc druhá, už s ohledem na skutečnost, že příští rok „ty Vary prostě musí být“!!:) Ale třeba se zadaří…

Categories: Filmy

Tags: , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

You may use these HTML tags and attributes:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.