Loseralm

Rakousko 2021 – Loseralm a domů

Den šestý, neděle. Balíme, snídaně a odjezd. Kemp se rychle vylidňuje (K negativnímu hodnocení kempu na webu – pokud akceptuji, že majitel je prostě náladový magor a večerka je v deset, tak není problém. Ubytko je levné a v pohodě.) Češi jedou domů. Bude opět krásně, takže místo zajížďky do Salzburgu jedeme k Altausee, odkud se dá po panoramastrasse vyjet autem až do 1500 mnm. Došlo kafe, potřebuji kafe. Neděle v Rakousku není na shánění otevřené kavárny ideální čas, ale přímo v městečku Altausee se nakonec daří. Kavárna s pekařstvím, vlastní kafe, zahrádka. Příjemné to zde bylo. Po kofeinové pauze vyrážíme vstříc výhledům a také platbě 18€ za použití panoramastrasse k Loseralm.  Výlet se postupně prodražuje, ale když už jsme tady, tak jedeme nahoru.  Od parkoviště u horské chaty vyrážíme k jezeru Augstsee a dál do kopce na Hochanger a hlavně nejvyšší vrchol Loser. Cestou ještě insta místo u Loserfenster s nádherným okenním výhledem. Celkem pět kilometrů tak nějak na pohodu. Ovšem i pět kilometrů si zaslouží odměnu. Radler a trhanec sice stojí víc jak mýtné sem, ale když už jsme tady. A co na závěr výletu u rakouských jezer? Koupačku v jezeru Altausee. Opět nádherný koupání s výhledem na okolní kopce a lesy. Stylové zakončení výletu a nyní již jenom po dálnici domů.

Galerie fotek z celého výletu je na https://www.zonerama.com/hondza/Album/7575565

Hallstatt

Rakousko 2021 – Hallstatt a Gosausee

Den čtvrtý – jedeme do epicentra jezerní oblasti, jedeme do Hallstattu.  Před pandemií městečko čelící overturismu, během pandemie zde bylo vylidněno, jaká bude atmosféra u jezera nyní? A kde se ubytujeme? A co tady budeme dělat? Praktické i teoretické otázky víří v hlavě během jízdy k hallstattskému jezeru. Zaparkujeme a uvidíme.  Procházka, fotka ikonického kostelíka, platba parkovného (tady se opravdu nevyplatí parkování přetáhnout) a jedeme se ubytovat ke kempu přímo v Hallstattu. Camping Klausner-Höll má na netu velmi rozporuplné (jemně řečeno) hodnocení, nicméně první dojmy jsou velmi v pohodě. Vyzbrojeni mapkou a pokynem, že máme postavit stan vzadu na poloprázdné louce se ubytováváme.

Někdo musí pracovat a někdo zase nemusí, a proto jde na kolo. Všude kopce, samé kopce, bude to krásný. Vybral jsem si kousek z trasy slavného závodu Salzkammergut trophy k rašeliništím Löckenmoos, takže mě od jezera čeká nějakých tisíc výškových v jednom dlouhé stoupání. Těším se.  Rovnou musím říct, že na takový kopce nejsem od nás z Vysočiny zvyklý, ale i tak jsme si to užil. A bylo by to ještě lepší, kdybych nebyl blbej a nejel na kole na stezky u rašeliniště, protože jeden takový zbloudilý hřebík dokáže zkazit i takový pěkný výlet. Mlíko a bombička sice nakonec díru zacelili a dalo se jet jakžtakž dál, ovšem raději rovnou nazpět do Hallstattu a nikoliv k jezerům Gosausee, kam jsem měl původně namířeno.  Tady to bude třeba někdy příště pořádně pojezdit :-).

Den pátý, sobota.  Zůstáváme v kempu, snídaně a vyrážíme k jezerům Gosausee. Chtěli jsme vyrazit brzo, ale nějak se to nepovedlo.  Na parkovištích u Gosausee je zde asi milion aut. Ok, snad se to nějak v horách rozptýlí. „Tady je to krásný“, říkám si, když vylezeme k jezeru a nepřestanu to opakovat po celou dobu výletu. Respektive změním „krásný“ za „nádherný“ u prostředního Gosaulacke a u horního Hinterer Gosausee. Nejsme nijak vysoko, ale díky ostrým štítům okolo to vypadá, že jsme skutečně v horách. U horního jezera je chata, kde jsme si dali klasicky radler, ale hlavně se tady dá koupat. Idylku místa dotváří kravky u jezera, kdy se jedna dokonce taky koupe.  Dáváme obídek a dumáme, co dál. Petra vykládá o Adámek hutte, která je někde daleko a vysoko u ledovce. Dneska tam určitě nepůjdeme, ale ještě někam bychom se mohli podívat.  Co třeba kousek nahoru? V odpoledním žáru to nebyl úplně ten nej nápad.  Dali jsme ještě cca 200 výškových, než jsme to otočili, abychom se stihli zavčas vrátit nazpět. Zatímco Petra to bere přímo, já jdu do chaty u jezera pro vodu a radler. Voda je zadarmo, radler klasicky za 4 eura. U instagramového pařezu se fotí partička Rusů v teplákách, holt cool trendy fotka s pařezem nebude. Poklusem nazpět, páč je sobota a obchody zavírají v šest a zítra je všude komplet zavřeno. Rychlá večeře než přijde bouřka a nějak přečkat noc v sousedství mladistvé elity našeho národa. Rachotíci bouřka trochu utlumuje párty a chvíli dokonce ani ty normalizační hitovky nejsou slyšet. Nějak jsem nakonec usnul.

Fotky z výletu k jezerům Gosausee: https://www.zonerama.com/hondza/Album/7575565

Schafberg

Rakousko 2021 – výstup na Schafberg

Den třetí, čtvrtek. Dneska se nikam nejede, dneska se bude stoupat na Schafberg. Od jezera to bude převýšení cca 1300 m, takže se máme na co těšit.  Ihned od jezera se jde docela ostře do kopce a nejinak tomu bude po celou cestu. Výjimkou jsou pastviny Vormaueralm, odkud je výhled na cílový vrchol, a kde se hodí dát si nějaký obídek před finálním výstupem. U Monichsee je rozdvojka, přičemž se dá jít kratší a náročnější nebo delší a lehčí cestou. Varování u náročnější cesty je dostatečně výmluvné, tudíž volíme lehčí variantu. Ani ta ale není rozhodně zadarmo, a hlavně závěrečná vertikála na vrchol dá docela zabrat. Málem bych ale zapomněl na to nejlepší z výstupu, ledovou naháčskou koupačku v Mittersee.  Nikde nikdo, hadry dolů a hop (asi na vteřinu) do ledové vody. I ta vteřina osvěžila. Od jezera jsme vyrazili docela pozdě, a tím pádem jsme na vrcholu taky docela pozdě. Z toho plyne, že sice mohl být sestup po vlastně ose fajn, ale už na něj není čas, a navíc nohy bolí a Petřino koleno, to je taky kapitola sama pro sebe.  Pohodlíčko není samozřejmě zadarmo, ale stojí skoro 30€. Právě tolik totiž stojí cesta lanovkou nazpět k jezeru.  Poslední vláček jede po páté, máme tak ještě chvilku na průzkum okolí. Ostře řezaný Spinnerin hnedka vedle Schafbergu budí docela respekt, stejně jako nekonečná propast vedle. Dolů se prostě koukat nechceš.  Čas vyrazit na cestu zpět. Na zubačce je fascinující plno věcí, kromě obligátního „jak to udělali“ se nabízí ještě otázka „jak to tehdy dávno udělali?“ Vláček zde totiž byl již za Františka Josefa.  Kemp, jídlo, chill, večerní pivo a nabít telefony. Fotky z výletu zde.

 

Grundlsee

Rakousko 2021 – k jezerům okolo Hallstattu na druhý pokus

Den první, úterý. Když Rakousko nevyšlo na poprvé, vyjde letos na podruhé. Teda v případě, že se vyhneme Vídni a psům. Zvláště je třeba dát pozor na menší zuřivá plemena, která nemají rády falafel. A potom bude dobře a výlet k jezerům v okolí Hallstattu letos již klapne. Aby byla naprostá jistota, že cestu přežiji ve zdraví, tak jedeme raději horní trasou přes Humpolec a Český Krumlov.  Je to pomalejší a horší cesta, ale vyhneme se Vídni. Odměnou budiž utrpení na uzavírkách u Tábora, Český Krumlov bez davů turistů a jedno nenadálé setkání.

Cílem dnešního řidičského snažení je jezero Traunsee s kempem stejného jména. Camping Traunsee vypadá na první pohled trochu nedobytně, a hlavně jsou tady samý karavany. Bude místo pro malý stan a malé auto? Bude, ale až po zaplacení. Paní nám ukáže místo, které je pěkně blízko hlavní silnice a já lituji, že jsme si opět nevzal špunty do uší. Postavit stan, nezbytná úvodní koupačka a na procházku k jezernímu zámku Schloss Ort.  Je tady ticho, klid a pěkný výhled na jezero a okolní kopečky. Jedním z plánu je jít na Traunstein, ale asi to neklapne, jednak tam hrozí nějaký feraty a potom má Petra pracovní povinnosti. Takže mě čeká zítra bajkový výlet, což je nej zpráva na konec prvního cestovního dne.

Den druhý, středa. Snídaně, kafe z moka konvičky, složit kolo a v deset můžu vyrazit na krátký výlet k Laudachsee. Jezero je na kopečku hnedka vedle našeho Traunsee, mohla by to být pěkná zábava, než Petra stihne svoje resty a vyrazíme dál. Úvodní stoupání lehce bolí a dokonce musím kolo chvilku tlačit, ale jinak velká pohoda s odměnou na vrcholku, kde je u jezera chata s čepovaným radlerem.  Je tady docela dost lidí, takže sedím na trávníku před chatou, protože není místo. Následuje pěkný sjezdík do údolí a pak se jenom dostat po rovince k jezeru. Koupačka a můžeme vyrazit. V plánu je cesta na Bad Ischl, která je ale bohužel zavřená a musíme docela nevýhodnou objížďkou, která mění původní plány. Místo zdlouhavého ježdění autem zastavujeme u silnice v blízkosti Langbathsee a jdeme na výlet. Jezera tohoto jména jsou dvě – horní a dolní. Obešli jsme si to horní a nakoukli k tomu dolnímu. Horní je výrazně zajímavější a ideální třeba na oběd. Ještě to máme kus cesty do kempu u Wolfgangsee, tak už moc neleníme a jdeme nazpět k autu. Wolfgangsee bude asi hodně populární místo, první kemp je úplně full a druhý vypadá dost podobně. Prý pokud si najdeme místo, tak můžeme zůstat, říká pán na recepci. Ok, nebylo lehký najít místo na rovině, kde by auto nebo stan nepřekáželi, ale nakonec se povedlo. Seecamping Appesbach ale jinak vypadá docela v pohodě, velká většina plochy je zabraná karavany a pro stany už moc místa nezbývá.  Po deštích je v jezeře trochu bordel, ale ani to nekazí večerní koupačku. Nabít telefony, dát si pivko a jít spát. Nic dalšího se už dneska nestalo.

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1

Přejezd Beskyd

Loni v sprnu mě napadlo, že by nebylo špatný udělat si výlet na kole do Bílých Karpat. Zamluvil jsem si ubytování na jednu noc, nejnutnější věci vzal do baťůžku, přichystal svačinu a vlakem vyrazil do Brumov-Bylnice, odkud jsem si dal první den přejezd přes Žítkovou a Velkou Javořinu do Vápenek. Druhý den již pohodovější pokračování do Hodonína a vlakem domů. Bajkování nalehko přes kopečky se mně tak zalíbilo, že pro letošek jsem si naplánoval minimálně jedno další pokračování.

Volba padla na Beskydy, prvotním cílem byla profláknutá Lysá hora a okolí, ovšem když jsem na webu našel již zpracovaný třídenní přejezd Beskyd, plány se změnily na třídenní beskydské kolečko. Docela pěkný i již předchystaný přejezdový balíček na www.prejezdbeskyd.eu, ale nakonec dostala přednost první varianta, kdy prozkoumám oblast u polských hranic.

Den první

Trasu jsem víceméně zkopíroval z inspiračního přejezdu Beskyd se startem ve Frýdku Místku a cílem v Mostech u Jablunkova. Horská chata Studeničné měla plno, takže jsem musel hledat ubytování až dole v Hotelu Grůň v Mosty u Jablunkova (750 Kč/osoba se snídaní, pěkný hotel, super snídaně, jediné mínus je trochu hluk ze silnice). Další odbočkou bylo CZ/SK/PL trojmezí u Hrčavy, které jsem  sice minul (vůbec o nic jsem nepřišel), ale zato jsem objevil příjemnou Pražírničku u Chaloupky u Hrčavy. Jejich ledové frapé mě postavilo na nohy a dodalo morál na poslední kilometry. A taky jsem přestal dumat nad prasklým drátem v předním kole. Když jsme u kafe jako nezbytného doplňku bajkování, tak Big Blond Coffee v Frýdku splní svoji úlohu ranního startovacího kafe taky velmi dobře. S dalším gastrem to již bylo po cestě slabší, první dvě chaty měly v týdnu zavřeno, takže obědová pauza proběhla až na chatě Ostrý s luxním výhledem a průměrnými borůvkovými knedlíky.

Velká část cesty vhodná i na gravel a v dlouhých prudkých stoupáních by se užší pláště hodily, ovšem pár kamenitých úseků a vymletých koryt mluví spíše pro mtb. Výškových metrů je hodně, ale v přiměřeném tempu v kopcích se to dá zvládnout. Dlouhé a chvílema prudké stoupání z Hrádku v odpoledním řádu beze stínu mně moc nechutnalo, ale jinak se jede hodně lesem, tudíž pohoda i v létě.

Den druhý

Dnešní trasu jsem si oproti předloze trochu upravil.  Nejdříve jsem si zajel do cykloservisu v Šancích, odpustil jsem si stoupání na Košařiska a místo toho jsem jel po cyklostezce do Dolní Lomné a odtud dál po silnici až rozcestí Dolní Lomná – zotavovna Doubrava, odkud jsem se napojil na cyklostezku do kopců a lesního chládku. Pár úseků bylo třeba kolo tlačit, ale nakonec jsem se úspěšně napojil na hraniční Cyrilometodějskou stezku až na Sulov. Bez podsedlovky Topeak Backloader by to na stezce bylo velmi pěkné mtb svezení, takhle to hlavně dost houpalo a drncalo. Nebylo kam spěchat, v plánu bylo cca 50 km s cílem na Grůni. Ještě předtím polévka a kofola ve stánku na Sulovu, kde to jinak ale vypadalo poněkud smutně. Nejlepší roky má tohle místo evidentně za sebou, rozpadající se hotel Kysuca, další chaty prázdné, zarostlý vlek. Ze Sulova je to již jen pár km na Gruň, ale jelikož času mám dneska více než dost, dám si ještě krásnej sjezdík do Starých Hamrů a odtud vyšlápnu nazpět na Gruň. Kdybych býval věděl, že na Gruň vede lesní silnička pěkně ve stínu, tak jsem ve Starých Hamrech neodbočil po žluté, kde jsem málem ve vedru při tlačení kole vypustil duši. Cílem dnešního dne je chata Dům svatého Josefa (celkově skromnější, polopenze táborového stylu za 650 kč/osoba – tenký stěny a obrázky svatých included) , protože Švarná Hanka měla bohužel plno.

Den třetí

Výjezd na Lysou! Na tento výšlap jsem se vážně těšil. Místo krátké ale dost intenzivní stojky hnedka pod sjezdu z Gruňe jsem si vybral trasu kolem přehrady do Ostravice a odtud po cyklostezce nahoru na Ivančenu. Cyklostezka kolem přehrady Šance je krásné svezení i na horském kole, kafe Vegáč v Ostravici má skvělý kafe a dorty, ovšem potom na Lysou jsem si měl z Ostravice vybral na prvovýstup asi jinou trasu. Stojka kolem Hradové nazvaný příznačně „Hradovský masakr horským kolem“ mě v přímém slunci naprosto doničila. Následovaly kamenité pasáže po značce lesem, kde jsem taky trpěl a finále bylo, když mě navigace navedla na cestu pro pěší, kde jsem musel dát kolo na rameno a skákat po kamenech. A pak už to bylo jenom pěkný, naštěstí. Svážnice z Ivančeny na Zimný je za odměnu a finále ze Zimný na Lysou je už taková třešnička na dortu v celém výstupu. Po vydechnutí a odměně v podobě kofoly a koláče na Lysé následuje nádherný sjezd dolů a kvalitní výšlap opět na Gruň.

Cíl přejezdu nakonec nebyl ve Frýdku, kam to to je stejně víceméně z kopce, ale opět na Gruni, protože finále sportovní dovo bylo nakonec až v neděli  v podobě výšlapu na Smrk. Celkově na kole 190 km a 4919 nastoupaných výškových metrů. Kvalitní poježdění v kopcích a nádherných lesích. Naprostá spokojenost, přejezd Beskyd se povedl! 🙂

Page 1 of 52

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén