Z Aše na Lipno – den čtvrtý

Poslední den výletu. Po včerejšku bolí nohy a únava se hlásí o slovo. Sluníčko po ránu, snídaně v místní sámošce Coop a můžu vyrazit. První část na Kvildu bude víceméně pořád do kopce. Trochu se toho bojím, nasazuji pozvolné tempo s kochacími pauzami, ale nakonec se jede docela dobře. Odměnou za výšlap je pauza v Kvildě, kde jsem měl původně bydlet. „Kde jsem se to octnul?“, říkám si u kafe skoro za stovku. Dojem spravuje naštěstí již cenově přijatelnější pekárna s kavárna naproti přes ulici a jejich borůvkový koláč. Dostatečně posilněn vyrážím na Bučinu, čímž se dostávám na nejvyšší bod dnešního výletu a už a potom dál k kopce na Knížecí pláně. Dle mapy bych měl jet již víceméně po rovině. V ideálním případě bych rád dojel až do obce Rybník, odkud jede vlak do Prahy. Pakliže toho budu mít dost, tak potom zakončím cestu patrně v Horní Plané a vlakem se dopravím do Českých Budějovic. Během popolední pauzy v bufetu u Kobylího smyku se dívám na spojení a s překvapením zjišťuji, že vlak z Rybníku má dneska nečekanou výluku. A nikde není napsané, zda berou do náhradní autobusové dopravy kola. Hmm, takže co teď? Cesta kolem Schwarzenberského kanálu po naprosté rovině mě úplně nebaví, ale zase mám dneska možnost si udělat osobák 145 km za jeden den.  Po zvážení okolností nakonec volím střední variantu, kdy dojedu do Horní Plané, kde budu mít čas se vykoupat a před pátou odjedu vlakem do Budějovic. Myslím, že výlet jsem si již dost užil a dneska není třeba honit kilometry.

Dnešní den vyšel nakonec akorát na 100 km, na minutu jsem stihl přívoz a koupačkou jsem zakončil tento čtyřdenní výlet.  Ovšem už mám v hlavě pokračování, kdy opět začnu v Chebu, ale tentokrát cesta nepovede na východ ale nahoru na sever.

Z Aše na Lipno – den třetí

Na dnešní etapu z Rybníku do Kašperských Hor jsem se těšil, i když mi bylo jasný, že to bude hodně bolet. V plánu je 120 km s převýšením více než 2400 metrů.

Výborná snídaně, protáhnout se a můžu vyrazit. Raníčko je dneska kouzelné. Klídek, sluníčko, z pastvin se zvedá mlha. Cítím, že dneska to půjde. První asfaltový kopeček je taková rozcvička na stojku, která přijde hnedka za Lískovou. Přímé táhlé stoupání bez jediné zatáčky. Záběr na morálku zvláště, když mě podsedlovka pořád táhne kamsi dozadu.  Není ještě ani 11 hodin, když míjím hospodu v České Kubici s tím, že hlad ještě nemám a určitě nějakou jinou hospodu za chvilku najdu.  Co třeba ve Všerubech? Jeden penzion zavřený a další už jaksi není. Situaci zachraňuje vietnamská samoška, kde beru dva nahnilý banány a divnou sladkou buchtu. Kempuji před obchodem a využívám pohostinnosti pro doplnění vody. Teď už to bude jenom nahoru, zásoby budou potřeba, protože další pauza bude až u Černého jezera.

Výšlap velmi kvalitní, dres je slušně prosolenej, ale stálo to za to. Mezičas je velmi v pohodě, není třeba spěchat, nohy z treter, kochačka a cola.  Dostatečně vyrelaxovaný vyrážím dál vstčíc Špičákskému sedlu a Pancíři. Zde se patrně odpojuji od Stezky Českem a místo na Kvildu pojedu směrem Kašperské Hory. Čeká mě levné ubytko a snad i nějaký pěkný sjezd, který ale bude vykoupený zítřejším úvodním stoupáním zpět na Kvildu.  Bylo to trochu více mtb než dosavadní cesta, s gravelem by kamenité sjezdy byly dost náročné.  Vyhledání přes mapy.cz bez kontroly na Stravě nebo Garminu není asi úplně ideální.

Poslední kopec do Kašperských Hor přede mnou. Hlava už má dost, nohy taky. Závěr na morál prostě musí být.  V cíli zmrka, burger a dvě pivka.

Z Aše na Lipno – den druhý

Dobré ráno, dneska je v plánu vyrazit do kopců a lesů v Českém lese. V plánu je opět kolem stovky kilometrů v klidném tempu, protože zítra čeká mnohem náročnější etapa. Jsem zvědav na lesy a louky podél hranic. S počasím je to dneska trochu nejisté, takže hlavně ať moc neprší.

Sbalit podsedlovou brašnu, aby na kole pěkně držela a moc se nehoupala není jenom tak. Včera se mi to moc povedlo, hodně jsme zavazadlo cítil. Patrně to bylo tím, že těžší věci byly až na brašny a ne na začátku, jak by asi měly správně být.  Pečlivé balení je tedy základ dobrého dne na kole. A potom taky kvalitní snídaně a hlavně kafe! Bohužel restaurace v areálu nemá takhle brzo ráno ještě otevřeno, tudíž si udělám výlet do Mariánských Lázní, kde snad na něco dobrého natrefím. Už jsme si chtěl poněkud zoufat, po osmé ranní se zdá město dost mrtvé. Situaci naštěstí zachraňuje místní trh s výbornými koláči a kafe nakonec taky najdu, i když kvalita je slabší. Obsah (kofein) převyšuje formu, ale to se nedá nic dělat.

Nejdříve mě čeká táhle stoupání směrem k státní hranici, kde se napojím na Stezku Českem, po které budu pokračovat až do dnešního cíle. Lesy, samé lesy. Občas vyjedu z lesa, abych se za chvíli opět ztratil v lese. Jak se blíží obědová hodina, zjišťuji, že žádná vesnice s hospodou v dohledu a navíc se nějak kazí počasí. Nezbývá nic jiného, než zajet na benzinku na bagetu a rychle pokračovat dál, než přijde déšť. Cesta moc neubíhá, cesty jsou občas docela kamenité a poslední, co bych tady chtěl řešit, je defekt., Taky dělám plno zastávek u cedulí zaniklých vesnic, kterých míjím opravdu hodně. O existenci takového množství zaniklých vesnic jsem neměl moc tušení. Co odsun Němců začal, to komunisti dokonali. Smutný příběhy na všech frontách.

V Rozvadově mám zhruba dvě třetiny plánované cesty za sebou, mezičas je v pohodě, čeká mě ještě závěrečný výšlap, takže je třeba se posilnit. Špagety s boloňskou omáčkou jsem v hospodě už dlouho neměl a zase myslím dlouho mít nebudu. Táhlá rovná stoupání, žádná zatáčka, prostě přímo hleď a dupej. Tento způsob stoupání mě ale vůbec nevyhovuje. Tempo poněkud upadá, nohy začínají být unavené a hlava se už vidí v cíli. U zaniklé obce Pleš odbočuji z hlavní cesty k nádhernému hřbitovu, který jediný zůstal. Má to tady až mystickou atmosféru. Kousek dál na hlavní cestě je penzion Pleš, kde jsem se chtěl původně ubytovat. Zvažuji zastávku na jídlo, protože v Rybníku moc možností nebude. Nakonec ale pokračuji, už to není daleko. Původní plán, že bych si do Pleše zajel na večeři, bere při sjezdu o cca 200 výškových metrů za své. V RS Rybník na mě čeká pokojík a zasloužená Plzeň. S jídlem je to tady horší, v provozu je pouze bufet u hřiště, který je asi 300m od ubytka.  Nejsou lidi, nevyplatí se vařit. V celém velkém objektu je obsazeno pouze pár pokojů.

Nakonec dneska „kilo“ ve vyhlídkovém a objevitelském tempu. Teď dobře zregenerovat na zítřejší nášup.

Z Aše na Lipno – den první

Již si nevzpomínám, kdy jsem se poprvé dozvěděl o projektu Via Czechia, ovšem vím, že hned jak jsem uviděl trasy okolo České republiky, tak jsem začal plánovat přejezd Šumavy na kole. Minulý rok jsem koupil podsedlovou brašnu Topeak a vyzkoušel si jízdu „natěžko“ v Beskydech. Možnost spojit moje oblíbené činnosti (kolo a cestování) v podobě lehkého bikepackingu mě nadchla a rozhodně jsem chtěl letos něco podobného podniknout. Stačí mít pár dní volno, najít si nějaké přiměřené ubytko, nechat se inspirovat již vytvořenou trasou a vyrazit.

Jelikož Šumava není zrovna za rohem, měním základnu z Tišnova na Prahu a 22. července vyrážím rychlíkem  v 8:30 z Prahy do Chebu, kde přestoupím na osobák do Aše. Při přestupu dávám řeč s borcem, který má podobně naložený kolo a jede podobnou trasu jako já. Já jedu dolů k Lipnu, David jede nahoru do Krkonoš. Slovo dalo slovo a první kilometry z Aše k nejzápadnějšímu bodu ČR jedeme spolu. Stezka Českem bude evidentně populární, protože ihned potkáváme několik pěších poutníků, kteří zde začínají svoji trasu. V případě nejzápadnějšího bodů platí jednoznačně, že cesta je cíl.  Chvilku se jede po asfaltu, potom po louce a nakonec po kořenech v lese. U nejzápadnějšího bodu je foto samozřejmě nutnost a můžeme pokračovat dál.  Po společném obědě ve vietnamském bistru v Aši a zhodnocení, že Aš je vážně divný město, pokračujeme dohromady po trase do vesnice Hazlov, kde se dělíme a já pokračuji dál dolů na Cheb a Mariánské lázně. Mám dneska v plánu kolem 90 km s převýšením cca 1300 m.  V původním plánu byla zastávka v Chebu, ale díky obědu mám lehký skluz, takže Cheb bude muset počkat na jindy. První pauza a omylem vypnutý tracking je na Bismarckově rozhledně na Zelené hoře.

Překvapilo mě, že už mám nastoupáno skoro 1000 metrů a ještě zdaleka nejsem v cíli. Nevadí, aspoň potrénuji na další dny, kdy bude mnohem více stoupání. Je docela vedro, v Hrozňatově dávám kofolu a mažu do cílového kempu La Provance u Mariánských lázní.

Celkem dnešní etapa dala 96,4 km a 1500 výškových. Díky vedru to bylo o fous náročnější, než jsem čekal, ale to nevadí. Smažák a dvě Plzně jako skvělá kombinace pro doplnění energie. Moc pěkný kemp je poloprázdný, chatka s povlečením stála 560 Kč. Těším se na další den :-).

 

 

Kypr 2022 – Erasmus a výlety

Dopoledne do školy a odpoledne na výlet. A když bude volný den, uděláme si větší výlet, ať Kypr pořádně poznáme. Jakmile jme si splnili erasmácké školní povinnosti a zopákli si angličtinu, tak jsme šli na autobus nebo sedli do auta a jeli se někam podívat. Kypr není rozlohou nijak velký, dá se docela dobře během týdne poznat celý, je třeba ale mít půjčené auto, protože veřejná doprava sice funguje, ale není úplně určená na cestování ve smyslu množství spojů, odjezdů, příjezdů apod.

  • Ayia Napa (Ayioi Anargyroi path) – autobusem nejdříve do Larnacy a potom další busem podél pobřeží. Vystoupili jsme tak, abychom se mohli napojit na stezku  Ayioi Anargyroi  path a dojít podél pobřeží nazpět do Ayia Napa.  Limitem na kochacím výletu je poslední spoj z Ayia Napa nazpět do Larnacy, tudíž jsme museli ke konci hodně přidat a stejně jsme nakonec nedošli až do cíle a z časových důvodů jsme konec dojeli busem.  Galerie z výletu zde: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/8459164
  • Kourion – archeologická oblast Kourion leží nedaleko Limassolu a dá se k ní dostat relativně pohodlně busem. Relativně znamená, že autobus nejede moc často a cesta je poněkud zdlouhavá. Navíc je tu samozřejmě poslední autobus a potom už leda taxi nazpět. Pozdní odpoledne, areál bez turistů, západ Slunce, vítr a výhledy na širé moře. Zachovalé mozaiky a sloupy. Za pár € vstupné to stojí. Galerie na Zoneramě.
  • Severní Kypr – autobusem z Limassolu do Nicósie, noc v hostelu, druhý den přechod na tureckou část Kypru a autobusem do Famagusty (centrum města a opuštěné město Varosha). Na večer nazpět do Nicósie a odtud sdíleným taxíkem do Kyrénie, kde na nás již čekal hostel. Další den prohlídka přístavu v Kyrénii a vymýšlení cesty k křížáckému hradu Saint Hillarion. Taxi bylo moc drahé, takže místo toho jedeme nazpět do Nicósie a nazpět do Limassolu. Půjčeným autem by se toho stihlo víc, ale zase by to nebyla taková sranda. A navíc bych musel řídit :-). Severní část Kypru v obrazech na Zoneramě a ghost town Varosha zde.
  • Rokle Avakas gorge – tento výlet by šel autobusem z Limassolu provést jen velmi obtížně, tudíž jsme si na pět dní půjčili auto a naplánovali výlety i do míst, která jsou hůře dostupná.  Poloostrov Avakas je až za Pafosem, takže dobré dvě hodinky levostranného řízené. Ovšem stálo to za to. Po prašné cestě jsme jeli doslova „až kam to šlo“, odměnou za cestu autem je nádherná skalnatá soutěska, kterou jsme bohužel nestihli celou, nicméně tu nejlepší část jsme určitě viděli. Cestou zpět jsme dali ještě zastávku u vraku lodi Edro III. Galerie na Zoneramě.
  • Artemis trail kolem Olymposu – s autem se také jede lépe do hor, které se zvedají pár km za Limassolem. Bez větších problémů se dá vystoupat skoro až na vrchol k 2000 m.n.m.  Přímořské vedro vystřídá svěží jarní počasí, kdy i mikina přijde vhod. Palmy jsou pro změnu vystřídány borovicemi.  Před sezónou v květnu nebyla nikde ani noha, stánky a obchody povětšinou zavřené, další výletníci nikde. Na vrchol bylo zbytečné se plahočit, vzali jsme zavděk sjezdovkou a zbytky sněhu.
  • Aphrodite trail u Bath of Aphrodite – závěrečný výlet celého pobytu. Autem do Bath of Aphrodite a potom již po svých do kopce k vrcholku Moutti tis Sotiras, odkud se otevřely nádherné výhledy na cíp poloostrova. Klesání na hlavní cestu a nazpět do městečka na koupačku. Fotky z obou výletů opět na Zoneramě.

Page 1 of 56

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén