Rubrika: Bajk výlety Page 1 of 3

Poslední den letošního bikepackingového výletu přes Krušné hory. Původním plánem na poslední den byl přejezd do Turnova za kamarádkou na kafe, ovšem z toho z několika důvodů sešlo, takže si hledám pohodlné spojení nazpět do Prahy a rozhoduji se pro objevování  Lužických hor a odpolední odjezd z Nového Boru.  Snídaně v penzionu asi nevyhraje gastro ceny, ale rozhodně dost zasytí. Energie bude potřeba například ve stoupání z Waltersdorfu na hranici. Tempo nicmoc, koupání ve vlastním potu, dneska to bude stát za to.  Když už jsem nahoře na hřebeni, nechce se mně zase sjíždět do údolí a raději jedu směr Chata Luž na limonádu. Původní naplánovanou cestu na Mařenice ruším, budu si už dneska jezdit podle chuti a jediným cílem bude stihnout vlak z Nového Boru do Prahy. Takže lesem dolů do Nové Huti, potom po cyklostezce na stanici Jedlová, kde je bistro a dá se tady v apartmánech přespat. To by mě docela lákalo, tak třeba příště. A pak zase dolů do Kytlice a potom zase nahoru do Svoru.  Finální lesní sjezdík a jsem na konci letošního cyklo putování. Dvě pivka v nádražce na oslavu a odjezd do Prahy.

Resumé: 481 ujetých km a 8238 výškových metrů. Na moje poměry krásná práce a velká spokojenost. Plán vyšel, počasí skoro ideální, jeden defekt je taky v pohodě. Krušné hory mě chvílemi úplně okouzlily svými výhledy, lesy a nádhernými loukami.

Příští rok pokračování z Lužických hor přes Jizerského hory a Krkonoše….

Chutná snídaně a pěkné počasí jsou základem dobrého dne na kole. Nohy jsou po ránu dost ztuhlé, naštěstí mě nejprve čeká docela dlouhá rovinka kolem Labe až do německé Schmilky, kde chci využít přívozu na druhou stranu řeky a dál budu pokračovat po německé straně NP Saské Švýcarsko.  Šotolinky v národním parku jsou docela příjemné svezení stylem nahoru a dolů s jednou pauzou na radler a hlavně víceméně pořád ve stínu. Tedy až na úseky, které jsou lemovány uschlými stromy. Po výjezdu z NP si dávám obědovou pauzu v obci Hinterhermsdorf, protože mě čeká stoupání na hraniční kopec a dneska ale vůbec nemusím nikam spěchat (navíc je docela vedro). Klidového režimu využívám znovu po  přejezdu do Česka na přírodním koupališti v Mikulášovicích. Hodinka povalování příjemně uběhla a pokračuji dál do Šluknovského výběžku. Moje představa velmi chudého regionu se úplně nenaplňuje. Jasně, je to trochu konec světa s opuštěnými kostely, chátrajícím zámkem v Lipové a sem tak divnými lidmi, ovšem jinak příjemný region. Město Šluknov vypadá taky docela pěkně.  Mám stále plno času, takže si už jenom tak vesele šlapu po cyklostezkách až do Rumburka, kde mám v Penzionu U Lišáka zamluvené ubytování.

Odpočinkový den se v dnešním vedru docela hodil. Na zážitky to byl možná o něco chudší den jak předchozí v Krušných horách, ale nijak to nevadilo.

Dnešní etapa byla o něco málo náročnější než jsem původně čekal.  Celou dobu se jelo víceméně dobře a celé se to nakonec pokazilo až defektem 20 km před cílem a finálním blouděním v Děčíně, když už došla voda a měl jsem toho celkově dost.

Z Kalku vyrážím společně s Petrem nejdříve podél potoka, který tvoří hranici a dál po lesní asfaltce do Rudoltic v Horách. Nádherný počasí, lehké tempo, paráda.  Chata na Lesné má sice již otevřeno, ale na oběd je ještě brzo, pokračujeme tak dál po lesních a polních cestách do Mníšku v Krušných horách.  Tady se zastavil čas a jenom pomalu se věci mění. Trhovci s trpaslíky jsou nesmrtelní, stará tržnice jen pomalu ustupuje novějšímu provozu. A vedle čínská restaurace, kde končíme společnou cestu. Petr se vrací do Kalku, já pokračuji dál vstříc táhlým kopcům a rozbitým pohraničním silničkám. Další zastávka bude Moldava v Krušných horách, kde jsem měl původně (varianta bez návštěvy Kalku) zamluvené ubytování. Dřina na pohraničních cestičkách je zapomenuta dost možná nejhezčím úsekem celého výletu kolem zaniklé obce Pastviny.

Po espressu a kofole pokračuji lesem okolo hranice do Cínovce a dál na vyhlídku Komáří Vížka.  Tady končí lesní úseky a začínají otevřené louky a pole. A taky pomalu sjíždím z hor do údolí. Takže větší vedro a tím pádem i moje únava. Docela se dneska těším do cíle, ovšem ještě to nebude jenom tak. Na nenápadné šotolině dostávám defekt, který ani mlíko nezastaví. Měnit duši se mně nechce, zkouším knot a úspěšně. Pán z nedalekého domu má kompresor a já můžu zvesela pokračovat. Mám to cca 20 km po asfaltu do Děčína, nejdříve vleklé stoupání k Děčínskému Sněžníku a potom dlouhý sjezd dolů do Děčína. Bohužel jsem si špatně uložil trasu, která mě dovedla do města, ovšem moje ubytování je o pár kilometrů vedle a do kopce. Už bez vody po 120 km se ploužím Děčínem a vyhlížím zamluvené ubytování, které ale ne a ne najít.  Po lehkém bloudění v cíli, závěr mně nesedl, což ale nic nemění na tom, že trasa byla moc pěkná.

Ubytování v  Penzionu Marion lze doporučit kvůli ceně, ale už ne tolik kvůli lokaci, která je dost daleko od centra a také jakékoliv restaurace.

Co je dneska v plánu? Odpočinkových 50 km za kamarádem na Kalku, potom asi nějaký pojezd po okolí a večer regenerační pivo.  Nemusím tím pádem po ránu nijak spěchat a ještě si můžu na kole sjet do centra a dát Jáchymovu druhou šanci, jenž napraví včerejší dojem.  Centrum okolo hlavní silnice není špatné, když si odmyslím některé opuštěné a polorozbořené domy, ovšem celkově tu prostě nějak schází život.

Konec mudrování, vyrážím ostře do kopce směr Klínovec. Nohy kupodivu na úvodní ranní vydatnou porci stoupání reagují docela dobře, tudíž měním zlehka plán a na rozcestí Pytlácká rokle nepokračuju dál směr Kovářská, ale  zatáčím doleva na Klínovec. Na vrcholu vlastně nicmoc zajímavého (když nepočítám ruinu hotelu a novou rozhlednu) není, ale každý dobytý vrchol se počítá.  Vrcholové selfie a honem dolů, protože je docela zima. Další zastávkou je nejdříve železniční stanice Kovářská, kde si lze bydlet v renovovaných vagónech a potom i vesnice, kde si chci dát obědovou pauzu. Ovšem je tu víc zavřených a zrušených podniků, než těch otevřených. Na gurmánské hody to zde opravdu nevypadá, míjím více zavřených a zrušených podniků, než těch otevřených. Situaci nakonec zachraňuje Horská Bašta a jejich kuřecí tortilla.  Pokračuji přes Měděnec a kolem přehrady Přísečnice po hraniční rozbité asfaltce až k benzince u Hory S. Šebestiána, kde máme s Petrem sraz. Mám za sebou cca 60 km a 1000 výškových.

Další část dnešního výletu už není v mé režii. Následuji Petra a vyrážíme do Německá. Nedříve lesními cestičkami přes kořínky kolem zavlažovacího kanálu Gruner Graben na vyhlídku Katzenstein, kde je kromě krásného výhledu taky množství borůvek. A potom sjezd dolů do údolí Schwarzwassertal, kde už se v klidném tempu kocháme a kecáme. Velká nádhera všude kam se podívám. Na chalupu do Kalku to nebylo daleko, ovšem i přesto jsem dneska dal celkem 95 km a skoro 1700 výškových. Další krásnej den na kole za mnou.

Tam, kde jsem před rokem začal svůj výlet z Aše na Lipno budu letos pokračovat, jenom s tím rozdílem, že loni jsem jel z Chebu (Aše) dolů na Šumavu a letos pojedu z Chebu na sever do Krušných hor. Mám v plánu přejet Krušné hory a pokračovat dál přes Saské Švýcarsko do Šluknovského výběžku a potom přes Lužické hory do Turnova, kde cyklovýlet zakončím. A nebo to bude jinak, ubytování mám zamluvené dopředu, ale jinak je to jízda na turistu a prostě kochačka.

Ve sváteční středu je Chebu na náměstí pořádně mrtvo.  Kofeinovou záchranou pro mě a několik dalších cyklistů je kavárna El Cafféé na krásném náměstí. Cappuccino s tvarohovým dortem dávají zapomenout na zamračenou oblohu a jsou tím pravým začátkem cyklovýletu. Ještě vybrat peníze z bankomatu a můžu vyrazit. Úvodní část si ještě pamatuji z loňska a je to vlastně trochu nuda s očekáváním dopoledního lijáku. První menší pauza je u přírodní památky Vysoký kámen u Kraslic.  Výhledy do daleka a borůvky všude okolo.  Příjemný sjezd do Kraslic a konečně oběd! A taky trochu deště. A taky několik dalších cyklo i pěších poutníků. Kraslice působí poněkud ponuře, takže jenom co přestane pršet, tak pokračuji k Rolavským varhanům. Když už jsem si říkal, že doposud nebylo žádné pořádné stoupání, tak odbočuji v Jedlové na pěkný výšlap až na Přebuz. A konečně mám pocit, že jsem na horách. A taky to začíná být konečně zajímavé. Bývalý cínový důl Rolava je unikátní urbex. Tady se mi líbí. A navíc se konečně trhá tmavá oblačnost. Akorát včas, protože louky kolem Jelení jsou prostě nádherný.

Další zastávkou je Horní Blatná, kde si dávám pauzu a při svačině se kochám malým náměstním s kostelem. Horní Blatná je dle wiki město s pouhými 370 obyvateli, několik ubytování, i ve svátek otevřený konzum a nádherné okolí. A pak už dál do kopce směrem na Boží Dar, ovšem moc jsem toho neujel a už zase odpočívám. Nyní u pohádkově vypadajícího občerstvení u Červené jámy. Sjezd s výhledy do Hřebečné, výšlap přes louky kolem bývalých dolů a mám před sebou pivovar Rýžovna, kde se prostě stavit na jedno musím. Vůbec se mně nechce sjíždět z hor dolů, ale nenadělám nic, levné ubytko jsem v Božím Daru nesehnal a musím vzít zavděk Jáchymovem. Zvláštní město, minimum lidí, mezi opravenými domy je množství těch zchátralých, na večeři není kam zajít…