Rubrika: Bajk výlety

Moje výlety na kole

Z Aše na Lipno – den třetí

Na dnešní etapu z Rybníku do Kašperských Hor jsem se těšil, i když mi bylo jasný, že to bude hodně bolet. V plánu je 120 km s převýšením více než 2400 metrů.

Výborná snídaně, protáhnout se a můžu vyrazit. Raníčko je dneska kouzelné. Klídek, sluníčko, z pastvin se zvedá mlha. Cítím, že dneska to půjde. První asfaltový kopeček je taková rozcvička na stojku, která přijde hnedka za Lískovou. Přímé táhlé stoupání bez jediné zatáčky. Záběr na morálku zvláště, když mě podsedlovka pořád táhne kamsi dozadu.  Není ještě ani 11 hodin, když míjím hospodu v České Kubici s tím, že hlad ještě nemám a určitě nějakou jinou hospodu za chvilku najdu.  Co třeba ve Všerubech? Jeden penzion zavřený a další už jaksi není. Situaci zachraňuje vietnamská samoška, kde beru dva nahnilý banány a divnou sladkou buchtu. Kempuji před obchodem a využívám pohostinnosti pro doplnění vody. Teď už to bude jenom nahoru, zásoby budou potřeba, protože další pauza bude až u Černého jezera.

Výšlap velmi kvalitní, dres je slušně prosolenej, ale stálo to za to. Mezičas je velmi v pohodě, není třeba spěchat, nohy z treter, kochačka a cola.  Dostatečně vyrelaxovaný vyrážím dál vstčíc Špičákskému sedlu a Pancíři. Zde se patrně odpojuji od Stezky Českem a místo na Kvildu pojedu směrem Kašperské Hory. Čeká mě levné ubytko a snad i nějaký pěkný sjezd, který ale bude vykoupený zítřejším úvodním stoupáním zpět na Kvildu.  Bylo to trochu více mtb než dosavadní cesta, s gravelem by kamenité sjezdy byly dost náročné.  Vyhledání přes mapy.cz bez kontroly na Stravě nebo Garminu není asi úplně ideální.

Poslední kopec do Kašperských Hor přede mnou. Hlava už má dost, nohy taky. Závěr na morál prostě musí být.  V cíli zmrka, burger a dvě pivka.

Z Aše na Lipno – den druhý

Dobré ráno, dneska je v plánu vyrazit do kopců a lesů v Českém lese. V plánu je opět kolem stovky kilometrů v klidném tempu, protože zítra čeká mnohem náročnější etapa. Jsem zvědav na lesy a louky podél hranic. S počasím je to dneska trochu nejisté, takže hlavně ať moc neprší.

Sbalit podsedlovou brašnu, aby na kole pěkně držela a moc se nehoupala není jenom tak. Včera se mi to moc povedlo, hodně jsme zavazadlo cítil. Patrně to bylo tím, že těžší věci byly až na brašny a ne na začátku, jak by asi měly správně být.  Pečlivé balení je tedy základ dobrého dne na kole. A potom taky kvalitní snídaně a hlavně kafe! Bohužel restaurace v areálu nemá takhle brzo ráno ještě otevřeno, tudíž si udělám výlet do Mariánských Lázní, kde snad na něco dobrého natrefím. Už jsme si chtěl poněkud zoufat, po osmé ranní se zdá město dost mrtvé. Situaci naštěstí zachraňuje místní trh s výbornými koláči a kafe nakonec taky najdu, i když kvalita je slabší. Obsah (kofein) převyšuje formu, ale to se nedá nic dělat.

Nejdříve mě čeká táhle stoupání směrem k státní hranici, kde se napojím na Stezku Českem, po které budu pokračovat až do dnešního cíle. Lesy, samé lesy. Občas vyjedu z lesa, abych se za chvíli opět ztratil v lese. Jak se blíží obědová hodina, zjišťuji, že žádná vesnice s hospodou v dohledu a navíc se nějak kazí počasí. Nezbývá nic jiného, než zajet na benzinku na bagetu a rychle pokračovat dál, než přijde déšť. Cesta moc neubíhá, cesty jsou občas docela kamenité a poslední, co bych tady chtěl řešit, je defekt., Taky dělám plno zastávek u cedulí zaniklých vesnic, kterých míjím opravdu hodně. O existenci takového množství zaniklých vesnic jsem neměl moc tušení. Co odsun Němců začal, to komunisti dokonali. Smutný příběhy na všech frontách.

V Rozvadově mám zhruba dvě třetiny plánované cesty za sebou, mezičas je v pohodě, čeká mě ještě závěrečný výšlap, takže je třeba se posilnit. Špagety s boloňskou omáčkou jsem v hospodě už dlouho neměl a zase myslím dlouho mít nebudu. Táhlá rovná stoupání, žádná zatáčka, prostě přímo hleď a dupej. Tento způsob stoupání mě ale vůbec nevyhovuje. Tempo poněkud upadá, nohy začínají být unavené a hlava se už vidí v cíli. U zaniklé obce Pleš odbočuji z hlavní cesty k nádhernému hřbitovu, který jediný zůstal. Má to tady až mystickou atmosféru. Kousek dál na hlavní cestě je penzion Pleš, kde jsem se chtěl původně ubytovat. Zvažuji zastávku na jídlo, protože v Rybníku moc možností nebude. Nakonec ale pokračuji, už to není daleko. Původní plán, že bych si do Pleše zajel na večeři, bere při sjezdu o cca 200 výškových metrů za své. V RS Rybník na mě čeká pokojík a zasloužená Plzeň. S jídlem je to tady horší, v provozu je pouze bufet u hřiště, který je asi 300m od ubytka.  Nejsou lidi, nevyplatí se vařit. V celém velkém objektu je obsazeno pouze pár pokojů.

Nakonec dneska „kilo“ ve vyhlídkovém a objevitelském tempu. Teď dobře zregenerovat na zítřejší nášup.

Z Aše na Lipno – den první

Již si nevzpomínám, kdy jsem se poprvé dozvěděl o projektu Via Czechia, ovšem vím, že hned jak jsem uviděl trasy okolo České republiky, tak jsem začal plánovat přejezd Šumavy na kole. Minulý rok jsem koupil podsedlovou brašnu Topeak a vyzkoušel si jízdu „natěžko“ v Beskydech. Možnost spojit moje oblíbené činnosti (kolo a cestování) v podobě lehkého bikepackingu mě nadchla a rozhodně jsem chtěl letos něco podobného podniknout. Stačí mít pár dní volno, najít si nějaké přiměřené ubytko, nechat se inspirovat již vytvořenou trasou a vyrazit.

Jelikož Šumava není zrovna za rohem, měním základnu z Tišnova na Prahu a 22. července vyrážím rychlíkem  v 8:30 z Prahy do Chebu, kde přestoupím na osobák do Aše. Při přestupu dávám řeč s borcem, který má podobně naložený kolo a jede podobnou trasu jako já. Já jedu dolů k Lipnu, David jede nahoru do Krkonoš. Slovo dalo slovo a první kilometry z Aše k nejzápadnějšímu bodu ČR jedeme spolu. Stezka Českem bude evidentně populární, protože ihned potkáváme několik pěších poutníků, kteří zde začínají svoji trasu. V případě nejzápadnějšího bodů platí jednoznačně, že cesta je cíl.  Chvilku se jede po asfaltu, potom po louce a nakonec po kořenech v lese. U nejzápadnějšího bodu je foto samozřejmě nutnost a můžeme pokračovat dál.  Po společném obědě ve vietnamském bistru v Aši a zhodnocení, že Aš je vážně divný město, pokračujeme dohromady po trase do vesnice Hazlov, kde se dělíme a já pokračuji dál dolů na Cheb a Mariánské lázně. Mám dneska v plánu kolem 90 km s převýšením cca 1300 m.  V původním plánu byla zastávka v Chebu, ale díky obědu mám lehký skluz, takže Cheb bude muset počkat na jindy. První pauza a omylem vypnutý tracking je na Bismarckově rozhledně na Zelené hoře.

Překvapilo mě, že už mám nastoupáno skoro 1000 metrů a ještě zdaleka nejsem v cíli. Nevadí, aspoň potrénuji na další dny, kdy bude mnohem více stoupání. Je docela vedro, v Hrozňatově dávám kofolu a mažu do cílového kempu La Provance u Mariánských lázní.

Celkem dnešní etapa dala 96,4 km a 1500 výškových. Díky vedru to bylo o fous náročnější, než jsem čekal, ale to nevadí. Smažák a dvě Plzně jako skvělá kombinace pro doplnění energie. Moc pěkný kemp je poloprázdný, chatka s povlečením stála 560 Kč. Těším se na další den :-).

 

 

Přejezd Beskyd

Loni v sprnu mě napadlo, že by nebylo špatný udělat si výlet na kole do Bílých Karpat. Zamluvil jsem si ubytování na jednu noc, nejnutnější věci vzal do baťůžku, přichystal svačinu a vlakem vyrazil do Brumov-Bylnice, odkud jsem si dal první den přejezd přes Žítkovou a Velkou Javořinu do Vápenek. Druhý den již pohodovější pokračování do Hodonína a vlakem domů. Bajkování nalehko přes kopečky se mně tak zalíbilo, že pro letošek jsem si naplánoval minimálně jedno další pokračování.

Volba padla na Beskydy, prvotním cílem byla profláknutá Lysá hora a okolí, ovšem když jsem na webu našel již zpracovaný třídenní přejezd Beskyd, plány se změnily na třídenní beskydské kolečko. Docela pěkný i již předchystaný přejezdový balíček na www.prejezdbeskyd.eu, ale nakonec dostala přednost první varianta, kdy prozkoumám oblast u polských hranic.

Den první

Trasu jsem víceméně zkopíroval z inspiračního přejezdu Beskyd se startem ve Frýdku Místku a cílem v Mostech u Jablunkova. Horská chata Studeničné měla plno, takže jsem musel hledat ubytování až dole v Hotelu Grůň v Mosty u Jablunkova (750 Kč/osoba se snídaní, pěkný hotel, super snídaně, jediné mínus je trochu hluk ze silnice). Další odbočkou bylo CZ/SK/PL trojmezí u Hrčavy, které jsem  sice minul (vůbec o nic jsem nepřišel), ale zato jsem objevil příjemnou Pražírničku u Chaloupky u Hrčavy. Jejich ledové frapé mě postavilo na nohy a dodalo morál na poslední kilometry. A taky jsem přestal dumat nad prasklým drátem v předním kole. Když jsme u kafe jako nezbytného doplňku bajkování, tak Big Blond Coffee v Frýdku splní svoji úlohu ranního startovacího kafe taky velmi dobře. S dalším gastrem to již bylo po cestě slabší, první dvě chaty měly v týdnu zavřeno, takže obědová pauza proběhla až na chatě Ostrý s luxním výhledem a průměrnými borůvkovými knedlíky.

Velká část cesty vhodná i na gravel a v dlouhých prudkých stoupáních by se užší pláště hodily, ovšem pár kamenitých úseků a vymletých koryt mluví spíše pro mtb. Výškových metrů je hodně, ale v přiměřeném tempu v kopcích se to dá zvládnout. Dlouhé a chvílema prudké stoupání z Hrádku v odpoledním řádu beze stínu mně moc nechutnalo, ale jinak se jede hodně lesem, tudíž pohoda i v létě.

Den druhý

Dnešní trasu jsem si oproti předloze trochu upravil.  Nejdříve jsem si zajel do cykloservisu v Šancích, odpustil jsem si stoupání na Košařiska a místo toho jsem jel po cyklostezce do Dolní Lomné a odtud dál po silnici až rozcestí Dolní Lomná – zotavovna Doubrava, odkud jsem se napojil na cyklostezku do kopců a lesního chládku. Pár úseků bylo třeba kolo tlačit, ale nakonec jsem se úspěšně napojil na hraniční Cyrilometodějskou stezku až na Sulov. Bez podsedlovky Topeak Backloader by to na stezce bylo velmi pěkné mtb svezení, takhle to hlavně dost houpalo a drncalo. Nebylo kam spěchat, v plánu bylo cca 50 km s cílem na Grůni. Ještě předtím polévka a kofola ve stánku na Sulovu, kde to jinak ale vypadalo poněkud smutně. Nejlepší roky má tohle místo evidentně za sebou, rozpadající se hotel Kysuca, další chaty prázdné, zarostlý vlek. Ze Sulova je to již jen pár km na Gruň, ale jelikož času mám dneska více než dost, dám si ještě krásnej sjezdík do Starých Hamrů a odtud vyšlápnu nazpět na Gruň. Kdybych býval věděl, že na Gruň vede lesní silnička pěkně ve stínu, tak jsem ve Starých Hamrech neodbočil po žluté, kde jsem málem ve vedru při tlačení kole vypustil duši. Cílem dnešního dne je chata Dům svatého Josefa (celkově skromnější, polopenze táborového stylu za 650 kč/osoba – tenký stěny a obrázky svatých included) , protože Švarná Hanka měla bohužel plno.

Den třetí

Výjezd na Lysou! Na tento výšlap jsem se vážně těšil. Místo krátké ale dost intenzivní stojky hnedka pod sjezdu z Gruňe jsem si vybral trasu kolem přehrady do Ostravice a odtud po cyklostezce nahoru na Ivančenu. Cyklostezka kolem přehrady Šance je krásné svezení i na horském kole, kafe Vegáč v Ostravici má skvělý kafe a dorty, ovšem potom na Lysou jsem si měl z Ostravice vybral na prvovýstup asi jinou trasu. Stojka kolem Hradové nazvaný příznačně „Hradovský masakr horským kolem“ mě v přímém slunci naprosto doničila. Následovaly kamenité pasáže po značce lesem, kde jsem taky trpěl a finále bylo, když mě navigace navedla na cestu pro pěší, kde jsem musel dát kolo na rameno a skákat po kamenech. A pak už to bylo jenom pěkný, naštěstí. Svážnice z Ivančeny na Zimný je za odměnu a finále ze Zimný na Lysou je už taková třešnička na dortu v celém výstupu. Po vydechnutí a odměně v podobě kofoly a koláče na Lysé následuje nádherný sjezd dolů a kvalitní výšlap opět na Gruň.

Cíl přejezdu nakonec nebyl ve Frýdku, kam to to je stejně víceméně z kopce, ale opět na Gruni, protože finále sportovní dovo bylo nakonec až v neděli  v podobě výšlapu na Smrk. Celkově na kole 190 km a 4919 nastoupaných výškových metrů. Kvalitní poježdění v kopcích a nádherných lesích. Naprostá spokojenost, přejezd Beskyd se povedl! 🙂

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén