Rubrika: Eurovýlety Page 1 of 15

Loseralm

Rakousko 2021 – Loseralm a domů

Den šestý, neděle. Balíme, snídaně a odjezd. Kemp se rychle vylidňuje (K negativnímu hodnocení kempu na webu – pokud akceptuji, že majitel je prostě náladový magor a večerka je v deset, tak není problém. Ubytko je levné a v pohodě.) Češi jedou domů. Bude opět krásně, takže místo zajížďky do Salzburgu jedeme k Altausee, odkud se dá po panoramastrasse vyjet autem až do 1500 mnm. Došlo kafe, potřebuji kafe. Neděle v Rakousku není na shánění otevřené kavárny ideální čas, ale přímo v městečku Altausee se nakonec daří. Kavárna s pekařstvím, vlastní kafe, zahrádka. Příjemné to zde bylo. Po kofeinové pauze vyrážíme vstříc výhledům a také platbě 18€ za použití panoramastrasse k Loseralm.  Výlet se postupně prodražuje, ale když už jsme tady, tak jedeme nahoru.  Od parkoviště u horské chaty vyrážíme k jezeru Augstsee a dál do kopce na Hochanger a hlavně nejvyšší vrchol Loser. Cestou ještě insta místo u Loserfenster s nádherným okenním výhledem. Celkem pět kilometrů tak nějak na pohodu. Ovšem i pět kilometrů si zaslouží odměnu. Radler a trhanec sice stojí víc jak mýtné sem, ale když už jsme tady. A co na závěr výletu u rakouských jezer? Koupačku v jezeru Altausee. Opět nádherný koupání s výhledem na okolní kopce a lesy. Stylové zakončení výletu a nyní již jenom po dálnici domů.

Galerie fotek z celého výletu je na https://www.zonerama.com/hondza/Album/7575565

Hallstatt

Rakousko 2021 – Hallstatt a Gosausee

Den čtvrtý – jedeme do epicentra jezerní oblasti, jedeme do Hallstattu.  Před pandemií městečko čelící overturismu, během pandemie zde bylo vylidněno, jaká bude atmosféra u jezera nyní? A kde se ubytujeme? A co tady budeme dělat? Praktické i teoretické otázky víří v hlavě během jízdy k hallstattskému jezeru. Zaparkujeme a uvidíme.  Procházka, fotka ikonického kostelíka, platba parkovného (tady se opravdu nevyplatí parkování přetáhnout) a jedeme se ubytovat ke kempu přímo v Hallstattu. Camping Klausner-Höll má na netu velmi rozporuplné (jemně řečeno) hodnocení, nicméně první dojmy jsou velmi v pohodě. Vyzbrojeni mapkou a pokynem, že máme postavit stan vzadu na poloprázdné louce se ubytováváme.

Někdo musí pracovat a někdo zase nemusí, a proto jde na kolo. Všude kopce, samé kopce, bude to krásný. Vybral jsem si kousek z trasy slavného závodu Salzkammergut trophy k rašeliništím Löckenmoos, takže mě od jezera čeká nějakých tisíc výškových v jednom dlouhé stoupání. Těším se.  Rovnou musím říct, že na takový kopce nejsem od nás z Vysočiny zvyklý, ale i tak jsme si to užil. A bylo by to ještě lepší, kdybych nebyl blbej a nejel na kole na stezky u rašeliniště, protože jeden takový zbloudilý hřebík dokáže zkazit i takový pěkný výlet. Mlíko a bombička sice nakonec díru zacelili a dalo se jet jakžtakž dál, ovšem raději rovnou nazpět do Hallstattu a nikoliv k jezerům Gosausee, kam jsem měl původně namířeno.  Tady to bude třeba někdy příště pořádně pojezdit :-).

Den pátý, sobota.  Zůstáváme v kempu, snídaně a vyrážíme k jezerům Gosausee. Chtěli jsme vyrazit brzo, ale nějak se to nepovedlo.  Na parkovištích u Gosausee je zde asi milion aut. Ok, snad se to nějak v horách rozptýlí. „Tady je to krásný“, říkám si, když vylezeme k jezeru a nepřestanu to opakovat po celou dobu výletu. Respektive změním „krásný“ za „nádherný“ u prostředního Gosaulacke a u horního Hinterer Gosausee. Nejsme nijak vysoko, ale díky ostrým štítům okolo to vypadá, že jsme skutečně v horách. U horního jezera je chata, kde jsme si dali klasicky radler, ale hlavně se tady dá koupat. Idylku místa dotváří kravky u jezera, kdy se jedna dokonce taky koupe.  Dáváme obídek a dumáme, co dál. Petra vykládá o Adámek hutte, která je někde daleko a vysoko u ledovce. Dneska tam určitě nepůjdeme, ale ještě někam bychom se mohli podívat.  Co třeba kousek nahoru? V odpoledním žáru to nebyl úplně ten nej nápad.  Dali jsme ještě cca 200 výškových, než jsme to otočili, abychom se stihli zavčas vrátit nazpět. Zatímco Petra to bere přímo, já jdu do chaty u jezera pro vodu a radler. Voda je zadarmo, radler klasicky za 4 eura. U instagramového pařezu se fotí partička Rusů v teplákách, holt cool trendy fotka s pařezem nebude. Poklusem nazpět, páč je sobota a obchody zavírají v šest a zítra je všude komplet zavřeno. Rychlá večeře než přijde bouřka a nějak přečkat noc v sousedství mladistvé elity našeho národa. Rachotíci bouřka trochu utlumuje párty a chvíli dokonce ani ty normalizační hitovky nejsou slyšet. Nějak jsem nakonec usnul.

Fotky z výletu k jezerům Gosausee: https://www.zonerama.com/hondza/Album/7575565

Schafberg

Rakousko 2021 – výstup na Schafberg

Den třetí, čtvrtek. Dneska se nikam nejede, dneska se bude stoupat na Schafberg. Od jezera to bude převýšení cca 1300 m, takže se máme na co těšit.  Ihned od jezera se jde docela ostře do kopce a nejinak tomu bude po celou cestu. Výjimkou jsou pastviny Vormaueralm, odkud je výhled na cílový vrchol, a kde se hodí dát si nějaký obídek před finálním výstupem. U Monichsee je rozdvojka, přičemž se dá jít kratší a náročnější nebo delší a lehčí cestou. Varování u náročnější cesty je dostatečně výmluvné, tudíž volíme lehčí variantu. Ani ta ale není rozhodně zadarmo, a hlavně závěrečná vertikála na vrchol dá docela zabrat. Málem bych ale zapomněl na to nejlepší z výstupu, ledovou naháčskou koupačku v Mittersee.  Nikde nikdo, hadry dolů a hop (asi na vteřinu) do ledové vody. I ta vteřina osvěžila. Od jezera jsme vyrazili docela pozdě, a tím pádem jsme na vrcholu taky docela pozdě. Z toho plyne, že sice mohl být sestup po vlastně ose fajn, ale už na něj není čas, a navíc nohy bolí a Petřino koleno, to je taky kapitola sama pro sebe.  Pohodlíčko není samozřejmě zadarmo, ale stojí skoro 30€. Právě tolik totiž stojí cesta lanovkou nazpět k jezeru.  Poslední vláček jede po páté, máme tak ještě chvilku na průzkum okolí. Ostře řezaný Spinnerin hnedka vedle Schafbergu budí docela respekt, stejně jako nekonečná propast vedle. Dolů se prostě koukat nechceš.  Čas vyrazit na cestu zpět. Na zubačce je fascinující plno věcí, kromě obligátního „jak to udělali“ se nabízí ještě otázka „jak to tehdy dávno udělali?“ Vláček zde totiž byl již za Františka Josefa.  Kemp, jídlo, chill, večerní pivo a nabít telefony. Fotky z výletu zde.

 

Grundlsee

Rakousko 2021 – k jezerům okolo Hallstattu na druhý pokus

Den první, úterý. Když Rakousko nevyšlo na poprvé, vyjde letos na podruhé. Teda v případě, že se vyhneme Vídni a psům. Zvláště je třeba dát pozor na menší zuřivá plemena, která nemají rády falafel. A potom bude dobře a výlet k jezerům v okolí Hallstattu letos již klapne. Aby byla naprostá jistota, že cestu přežiji ve zdraví, tak jedeme raději horní trasou přes Humpolec a Český Krumlov.  Je to pomalejší a horší cesta, ale vyhneme se Vídni. Odměnou budiž utrpení na uzavírkách u Tábora, Český Krumlov bez davů turistů a jedno nenadálé setkání.

Cílem dnešního řidičského snažení je jezero Traunsee s kempem stejného jména. Camping Traunsee vypadá na první pohled trochu nedobytně, a hlavně jsou tady samý karavany. Bude místo pro malý stan a malé auto? Bude, ale až po zaplacení. Paní nám ukáže místo, které je pěkně blízko hlavní silnice a já lituji, že jsme si opět nevzal špunty do uší. Postavit stan, nezbytná úvodní koupačka a na procházku k jezernímu zámku Schloss Ort.  Je tady ticho, klid a pěkný výhled na jezero a okolní kopečky. Jedním z plánu je jít na Traunstein, ale asi to neklapne, jednak tam hrozí nějaký feraty a potom má Petra pracovní povinnosti. Takže mě čeká zítra bajkový výlet, což je nej zpráva na konec prvního cestovního dne.

Den druhý, středa. Snídaně, kafe z moka konvičky, složit kolo a v deset můžu vyrazit na krátký výlet k Laudachsee. Jezero je na kopečku hnedka vedle našeho Traunsee, mohla by to být pěkná zábava, než Petra stihne svoje resty a vyrazíme dál. Úvodní stoupání lehce bolí a dokonce musím kolo chvilku tlačit, ale jinak velká pohoda s odměnou na vrcholku, kde je u jezera chata s čepovaným radlerem.  Je tady docela dost lidí, takže sedím na trávníku před chatou, protože není místo. Následuje pěkný sjezdík do údolí a pak se jenom dostat po rovince k jezeru. Koupačka a můžeme vyrazit. V plánu je cesta na Bad Ischl, která je ale bohužel zavřená a musíme docela nevýhodnou objížďkou, která mění původní plány. Místo zdlouhavého ježdění autem zastavujeme u silnice v blízkosti Langbathsee a jdeme na výlet. Jezera tohoto jména jsou dvě – horní a dolní. Obešli jsme si to horní a nakoukli k tomu dolnímu. Horní je výrazně zajímavější a ideální třeba na oběd. Ještě to máme kus cesty do kempu u Wolfgangsee, tak už moc neleníme a jdeme nazpět k autu. Wolfgangsee bude asi hodně populární místo, první kemp je úplně full a druhý vypadá dost podobně. Prý pokud si najdeme místo, tak můžeme zůstat, říká pán na recepci. Ok, nebylo lehký najít místo na rovině, kde by auto nebo stan nepřekáželi, ale nakonec se povedlo. Seecamping Appesbach ale jinak vypadá docela v pohodě, velká většina plochy je zabraná karavany a pro stany už moc místa nezbývá.  Po deštích je v jezeře trochu bordel, ale ani to nekazí večerní koupačku. Nabít telefony, dát si pivko a jít spát. Nic dalšího se už dneska nestalo.

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1
El Caminato del Rey

El Caminato del Rey a návrat domů

23/4 El Caminato del Rey – Málaga

Dneska to bude nabité a napínavé, protože je třeba stihnout dvě akce, které mají přesný start, a ještě vrátit auto v termínu, takže vlastně tři akce. První je stezka Caminato el Rey (stezka králů), kam máme koupené lístky na 9:05, druhou akcí je antigenní test v Málaze na letišti v 14:00 a závěrečná akce je ve tři, kdy musíme vrátit naše zapůjčené auto taktéž v Málaze na letišti.

Tím pádem budíček ještě za tmy, rychlá snídaně, sbalení věci a honem pro auto. Je docela hodně zataženo a fouká, to bude zajímavá zkušenost na vysutých chodnících v kaňonu. Na webu píšou, že v případě špatného počasí se stezka zavře a změna termínu je možná pouze na další dva měsíce.  Lístky na stezku máme sice na 9:05, ale ještě je třeba se ke stezce nějak dojít. Od parkoviště El Kiosco jsou to dobré tři kilometry. Zatím máme ale mezičas dobrý, na parkovišti jsme kolem osmé mezi prvními, stíháme rychlý kafe a rychlým krokem vyrážíme. Na déšť to nevypadá, ale pořád hodně fouká. Držme si palce, ať tam nejdete zbytečně.  Jdeme po stezce skoro sami, což je docela divné, ale dle mapy jdeme dobře. Důvodem naší osamělosti nakonec není špatná ale pouze delší trasa.  Od parkoviště El Kiosco se dá jít ještě jednou výrazně kratší cestou. Po kontrole lístků fasujeme helmy se síťkou a po krátké instruktáži se vydáváme na cestu. Procházka by měla zabrat cca dvě hodiny, v cílové vesnici El Chorro nás nabere (raději se ještě ujišťuji) bus nazpět k parkovišti. Je to opravdu jenom procházka, z naší skupiny jsme skoro nejmladší, takže lze tušit, že žádný adrenalin na nechráněných stezkách se konat nebudu. Ale nevadí, opravdu hodně fouká, bude to sranda i tak. Pohled do hlubin zrovna nemiluji, takže ani zde si desítky metrů pod námi úplně neužívám. Začátek stezky vede po chodníku přilepeném na skálu, prostřední část přechází do normální pěšiny, abychom se zase dostali do kaňonu. Bohužel tahle část je asi kvůli větru zavřená, tudíž musíme tunelem.  Vichru si ale i tak užijeme na lávce, která vede přes kaňon na druhou stranu. Pracovníci stezky na mostě měří sílu větru. Nazpět na parkovišti zjišťujeme, že jsme měli docela štěstí, protože stezku kvůli počasí zavřeli nakonec opravdu. Po překonání mostku nás už čeká závěrečný sestup k východu a poklus do vesnice El Chorro, kde by bylo dobré stihnout bus nazpět. Povedlo se, takže máme ještě čas na závěrečný obědový piknik u vody a potom již rychle směrem Málaga letiště.

Čeká nás hodina jízdy, cesta je pohodová, provoz houstne až nedaleko Málagy. Nerad bych to zakřikl, ale auto by mohlo přežít bez jediného škrábance. Díky preciznímu time managementu (ano, musím se pochválit) máme na letišti ještě čas a můžeme vrátit auto ještě přes testováním. Vrácení je velice rychlé a bezproblémové. Během pár minut máme potvrzeno, že je vše v pořádku, a ještě nás z půjčovny berou autem až na letiště. Malaga car bych měl napsat pěknou recenzi, protože takto rychlý a bezproblémový proces půjčení jsem ještě nezažil. Jediným minusem bylo vážně lenošný auto, do kopce jsme jeli jak šneci, ale zase jsme nikam nespěchali, tak to tolik nevadilo. Tak ještě test a máme dneska hotovo. Testy zde bohužel nejsou zadarmo, 24€ není zrovna málo, ale co se dá dělat. Za ty prachy je asi třeba si to užít, jinak si nedovedu vysvětlit, proč sestřička zavrtala špejlík tak hluboko do nosu. Brr, je to za námi, naštěstí negativní.

Nazpět ve stejném hostelu a vyrážíme do města. Já už si zde připadám jak místňák, tak dělám Petře průvodce.  Hlavním bodem dnešního odpoledne v Málaze ale nejsou památky, protože jdeme na paellu! Vzhledem k opatřením je trochu problematické odpoledne najít restauraci, protože plno podniků je zavřených nebo odpo nevaří, ale nakonec se daří. Jako překrm kalamáry, následuje hlavní chod paella de marisco, víno, kafe a naprostá gastro spokojenost. Ještě nakoupit zásobu jamonu domů a můžeme se pomalu s Andalusií loučit…

24/4 Málaga – Vídeň – Brno – Tišnov

Dneska už se asi nic zajímavého neděje a neuděje. Letadlo letí v 9:55 a jelikož letiště je blízko, máme ještě čas na ranní kafe a churros. Tady ta pochoutka mě asi trochu zklamala, mastný koblihový těsto moc nezaujalo, ale když to jedí na snídani místní, bude to dobrý i pro mě. A pak už jenom odlet, check-in nyní mám, takže v pohodě. Kontrola Ag testů na letišti ve Vídni samozřejmě neprobíhá, jak slyší transit, tak nás pouštějí dál. A pak už jenom vlakové nádraží, kafe s dortem ve vlaku Regiojet, pivko u Scaly a další test a výlet je u konce.

Bylo to krásný, úprk před neradostnou realitou covidového Česka se vydařil.

Page 1 of 15

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén