Pobaltí 2023 – Riga

Poslední tallinské ráno, rychlá snídaně a taxíkem od Boltu na hlavní Bussijaam odkud nám jede Flixbus do Rigy. Za 4,5 hodiny rovinaté jízdy jsme v Rize. První dojem je v mém případě jasný, podstatě se oteplilo. Hurá. Druhým je taková post socialistická ošuntělost, Riga je prostě víc podobná Brnu. Včetně pobudů poflakujících se u nádraží. Na hostelu si necháváme věci a už pěkně v krátkým vyrážíme do města. Otázkou těchto minut je, zda si uděláme nějaký výlet mimo město nebo bude dnešek ve městě.  Co takhle vyrazit do Jurmaly k moři? Na koupačku to asi nebude, ovšem pořád je to moře. A taky se projedeme vlakem. A vůbec bude to jiný než velký města. Lokálka jede půl hodiny, vystoupit se dá v mnoha stanicích podél moře. My jsme vystoupili v Majori s cílem podívat se po něčem k jídlu a podívat se na moře. Nakonec jsme bez jídla došli až na písečnou pláž. Široká pláž, minimum lidí, oproti Estonsku teplejší moře, brouzdání ve vodě po kotníky. Prostě  květnové feel good summer vibes v Lotyšsku. Nakonec jsme i jídlo sehnali, hranolky, kousky osmaženého chleba se sýrem a pivko. Bylo to dost příjemný. Vycházku po pláži jsme nakonec protáhli až do zastávky Dubulti a jeli nazpět do Rigy.

Podvečer v Rize je nádherný. Od nádraží jdeme kolem řeky Daugava k pomníku svobody, před kterým je výstava fotografií z Ukrajiny a také ukrajinská vlajka složená z čerstvých květů. Vládne zde zvláštně tíživá atmosféra. Jestli to bylo jenom Ukrajinou, nebo i značnou přítomností policie, to těžko říct.  Pokračujeme dál přes staré město až k památníku sovětské okupace. Centrum je malé a teď navečer docela liduprázdné. Prázdné jsou bohužel i naše žaludky, jdeme co nejrychleji najít jídelnu Lido. Pobočka na vlakáči nejdříve nebudí moc důvěry, ale za cca 10 € jsme se najedli se výborně.

Poslední den v Rize a odlet domů

Snídaně, sbalit věci a honem do města.  Odlet máme až k večeru, přes den bude ještě dost času na průzkum města.  Věci si proto necháváme na hostelu a vrátíme se pro ně až před odjezdem na letiště. Ráno z kategorie letních, kafe na zahrádce trendy kavárny a můžeme vyrazit. Tady to posedávání po kávičkách za 4 eura se začíná poněkud prodražovat.

První dnešní zastávkou je velikánská budova Lotyšské akademie věd s vyhlídkou na celé město. Vstupné 6€ vybírá paní na vrátnici, ve výtahu potkáváme ukázkového akademika v ošoupaném saku. Má to tady svoje kouzlo. Z vyhlídky je krásně vidět na všechny strany.  Nejzajímavější je budova televize u řeky Daugavy a obrovský park na druhé straně od řeky. Riga je zelené město!

Po vyhlídce se jdeme podívat do tržnice, která byla včera kvůli svátkům zavřená. Před budou tržnice je klasický nezajímavý spotřební bazar. Mnohem zajímavější je to vevnitř, kde je plno stánků s jídlem. A tomu se prostě odolat nedá. Nejraději bych ochutnal všechno, ale to bohužel nejde. Nakonec si dáváme uzenou makrelu a tuňáka s čerstvým chlebem.  Mastné prsty a veliká dobrota. Po jídle jdeme na druhý břeh řeky Daugavy, kde se chceme podívat do velmi zajímavého budovy Lotyšské národní knihovny. A také samozřejmě porovnáváme lotyšské a finské knihovnictví. Zatímco v Helsinkách jsme mohli jako návštěvníci ihned kamkoliv, tak zde potřebujeme kartičku hosta. A bohužel také nelze jet až do posledního patra, kde bude určitě dobrý výhled. Prostě trochu více pravidel jak ve Finsku.

Čas v Rize se nám pomalu krátí.  Nákup posledních suvenýrů, rychle vyzvednout batohy z hostelu a pěšky nazpět k vlakovému nádraží, od kterého jede autobus na letiště. Rychlovýlet po Pobaltí je u konce. Stihli jsme toho docela dost, možná až moc. Estonsko by si zasloužilo o pár dní víc a stejně tak i Lotyšsko. Helsinky byly trochu nad plán. Finsko by mohlo být částí nějakého budoucího výletu do Skandinávie.