Izrael & Palestina – den jeruzalémský

Sobota rovná se šábes, šábes rovná se sobota a celkově vzato je všude mrtvo a nikde se nic neděje. Nastal konec světa na židovský způsob. Myslím, že Ramla odjela do Betlehemu, ale to není důležitý. Já měl v plánu se dneska courat Jeruzalémem a Fabrice měl podobný nápad, takže jsme to spojili a vyrazili do města.  Tramvaj samozřejmě nejede, takže jdeme liduprázdnou Jaffa street a nestačíme se divit. Tam kde byly včera davy, není dneska ani pověstný chomáč trávy, který by se kutálel ve větru. Ulice mrtvé. Sem tam někdo projde, ale spíše si připadáme jak v městě duchů. Trochu se to lepší jak se blížíme k starému městu, protože zde se přece jenom už objevují nějací turisti a nepřipadáme si zde tak ztraceni. Kde jsou turisti, tak jsou i suvenýry a tam rozhodně nejdeme, protože vyrážíme na Olivovou horu, kde asi už moc oliv neroste, ale zato odtud by pěkný výhled na staré město a v mezičase navštívíme plno důležitých míst jako Church of All Nations& Garden of Getsemane, Tomb of virgin Mary (to je jasné i nám bezvěrcům, že to je důležité) nebo Tomb of Prophets (to už mi jasné méně, zvláště, když je tu pekelná tma a máme k dispozici pouze chatrnou svíčku.

[shashin type=“photo“ id=“1824,1799,1810″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ position=“center“]

Tak radši jdu, abych se vyhnul povinné donation. Ale to nás čeká až na úpatí Olivové hory, nyní jdeme přes staré město směr Dung gate a King David’s Tomb, odkud je pěkný výhled a kde jsem dostal kázání, že o šábesu se židé rozhodně nechtějí fotit.  Než sejdeme do údolí k hrobkách a půjdeme právě ke Getsemanských zahradám, tam zkouším svoje štěstí, zda dneska není otevřena Chrámová hora, což je jedno z nejsvatějších míst Islámu s jednou z nejfotogeničtějších (samá nej zde…) staveb celého Jeruzaléma – pozlacenou Dome of Rock. Mají zavřeno, protože dneska je svátek. Nevadí, zkusím se sem dostat jindy. Obecně je to zde problematické, dochází zde často k třenicím mezi místními různého vyznání. Je zde zvláštní vchod pro muslimy a nemuslimy a židům je vstup na Chrámovou horu úplně zakázán, aby ne, když poslední výstup izraelského premiéra Šarona v roce 2002 vedle k druhé palestinské intifádě.  Je docela vedro, poněkud dusno, takže ideální kombinace pro strmý výstup na Olivovou horu. Výhled pěkný, turistů hafo a lhal bych, kdybych tvrdil, že přesně vím, proč je Olivová hora tak významná. Vlastně v Jeruzalémě je vše svým způsobem významné a často pro úplně odlišné náboženství. Jsem rád, že jsem nevyrazil sám, protože Fabrice má přehled o náboženství a historii (já jako osel přikyvuji) a je to prostě záživnější, a to nemluvím o pořádném procvičení angličtiny. Jdeme do vesnice (je to spíše East Jerusalem, tedy muslimská část), kde hledáme něco k jídlu. A když něco k jídlu a jste v Izraeli, tak máte určitě na mysli falafel. Můj první falafel stál 10 šekelů a Fabrice tvrdil, že je nicmoc a ještě nás natáhl, protože dole u Damascus gate je za osm a je mnohem lepší, protože do něj přidávají i french fries. Tak jdeme nazpět směr staré město se zastávkou na dalších „religion places“ až nějak doklopýtáme až právě ke zmíněné Damascus Gate. Já potřebuju nutně kafe a Fabrice falafel. Mé přání je splněno za 5 šekelů, jeho za 8 šekelů. Sedáme ke stolkům, přičemž nás skoro ihned oslovil u vedlejšího stolu sedící chlapík v červenobílém arabském šátku. Přiznávám se, že jsem mu ze začátku moc nerozuměl a spíše jsem zdvořilostně odkyvoval a jakou jsem málem udělal chybu. Pán si za náma za chvílu přisedl, ze začátku vypadal trošku jako mluvka a pomatený starší pán, ale potom nám dal vizitku (jmenuje se Ibrahim Ahmad Abu El-Hawa, viz.  http://peaceforibrahim.org/about/) a vykládal, že byl kamarád Yasira Arafata, a že procestoval celý svět, a že je jedním z mírotvorců mezi Izraelci a Palestinci. Nakonec setkání bylo strašně fajn, vyfotili jsme se a ani po nás nechtěj žádné peníze na provoz, prostě jsme si při čaji popovídali.

[shashin type=“photo“ id=“1798,1815,1796″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ position=“center“]

Ještě mockrát jsem šel kolem, ale už nikdy jsem tohohle pána nepotkal a ani jeho kamarády, kteří tam ten den seděli.

Po kafi a dalším falafelu, tak akorát ve chvíli, kdy jsme se v politické diskusi dostali už na příliš tenký led, vyrážíme do starého města k Church of Holy Sepulchre (http://www.churchoftheholysepulchre.net/), které jakožto jedno z nejsvatějších míst křesťanství je obsypáno poutníky. Vládne zde silně spirituální atmosféra, zvláště kolem hrobky Ježíše Krista, ale i jinde. Je zde plno poutníků, ale i prostých modlících se věřících. Mám z toho všeho zvláštní pocit, zvlášť když – se přiznávám – mám o biblických souvislostech jen mlhavé povědomí.  Stejně se nemůže zdržet dlouho, protože nás duchovní za chvíli vyhánějí, patrně kvůli začátku modliteb.

Cestou zpět, což znamená se dostat ze změti uliček bazaru a potom si dát 2-3 km nazpět k hostelu, se snažíme najít obchod. Vše kromě jediné „večerky“ u čínské restaurace je zavřené. Já nic nekupuji, mám řízek.

Večer přijíždí čtyřčlenná banda z Čech, která pojala Izrael rychlo-turisticky, tzn. malé batůžky, auto a za v pondělí domů. Taky možnost. Manžel mé spolužačky z gymplu je kamarád tady té příchozí slečny, jejíž jméno jsem už zapomněl. Česko je malé. Odpadám jak zralá hruška.

Denní výdaje: 10 NIS falafel, 8 NIS falafel, 5 NIS voda, 5 NIS kafe