Autobusem do Besisaharu, jeepem do Dharapani a první den na treku (8,73 km, 708m up)

Na autobusáku máme být už v šest, takže opět pojedeme taxíkem. Přes Pathao se mně v ranní rozespalosti nedaří taxi přivolat, ale nevadí, za stejnou cenu (300 NPR) nakonec jedeme i bez appky. Na autobusáku už na nás čeká postarší, zatím prázdná Tata. Voda, samosy na snídani a vyrážíme. Ovšem nejdřív je třeba zaplnit autobus. Minimálně hodinu jenom tak popojíždíme po městě, naháněč vždycky vyběhne a sbírá lidi, kteří postávají u silnice.  Když už jsme se jakžtakž vymotali z města a jeho předměstí, tak zastavujeme na snídani. Podávají se nudle nebo třeba cizrna s omáčkou. A samozřejmě výborný čaj. Málem ani nestihnu dojíst a už jedeme. Najednou spěcháme, abychom za chvilku zase někde zastavili, někoho vyložili nebo nabrali několik beden s rajčaty. Do toho chvílemi v podstatě neexistující silnice, plno „práce na silnici“ a je hnedka jasné, že dřív jak ve dvě nebo ve tři se do Besisaharu nedostaneme.  Skutečnost je nakonec ještě odlišná, 180 km jsme urazili za 9 hodin a v cíli jsme až kolem čtvrté odpolední. Po krásně stráveném dni v houpavém autobuse bychom se rádi ještě dneska posunuli o kousek dál, abychom mohli zítra už šlapat pěkně po svých. Ovšem tak lehké to nebude, protože dneska už jeepy nejezdí. Aspoň to nám tvrdí uhrovitý naháněč a dle celkové mrtvolné atmosféry města to vypadá, že má pravdu. Nezbývá než se ubytovat v hotelu Gangapurna za 900 NR a vyčkat do rána, kdy máme přislíben jeep za 2000 NR/osoba do Dharapani.

Při ranním čaji ještě spekuluji, zda nám vyjde hotovost na celý trek a raději jdu ještě 10 tisíc do zálohy vybrat. Rozpočet by měl být maximálně 30 dolarů/osoba/den, nicméně po zkušenostech z Gruzie, kdy nám peníze tak úplně nevyšly, bych měl raději nějakou rezervu. Kolem osmé konečně vyrážíme jeepem vstříc treku kolem Annapurny. Čtveřice, která jede s námi, má namířeno až do Chame, my vystoupíme asi o hodinu dřív. Celkově by cesta měla trvat 4 až 5 hodin. Kilometrově to je kousek, ale to převýšení a ta cesta…Skoro jsem nechtěl věřit, že pojedeme tak dlouho, ale bylo to tak. S přestávkou na oběd (Dal Bhaat set za 650 NPR) a focení u vodopádů jsme nakonec v Dharapani až v jednu odpoledne.

Zastávka přesně u ACAP checkpointu znamená, že ještě před startem treku si musíme nechat potvrdit permit. Paní nám popřála šťastnou cestu s tím, že do Timangu bychom to dneska měli zvládnout. A kdyby ne a začalo třeba pršet, tak po cestě je plno guesthousů, kde můžeme složit hlavu.  Zbývá ještě přefiltrovat vodu a vyrážíme. Trasa treku víceméně kopíruje cestu, po které jezdí jeepy a motorky dál do Chame a do Manangu. Provoz je ale prakticky nulový, takže se jde docela pěkně. Jediné, co nám zlehka kazí náladu, jsou tmavá mračna všude kolem.  Déšť nás nakonec dostihl kousek před Timangem, kde se jsme se po chvilce rozmýšlení rozhodli zůstat (ubytování 200 NR pokoj+ jídlo v GH). Usušíme věci, najíme se a zítra brzo ráno vyrazíme. A když se zadaří a bude zítra ráno jasno, tak uvidíme ráno Manaslu, protože Timang je jediné místo na treku, které má pěkný výhled právě na tento kopec.

Z Timangu do Upper Pissangu (25 km a 1130 m up)

V klasickém ACT itineráři by dneska byla na plánu trasa z Chame do Upper Pissangu, ovšem vzhledem k včerejšímu dešti máme dnes navíc cestu do Chame, což je nějakých 8 km.  Brzký ranní odchod je tím pádem nutností. Jak bylo včera večer škaredě, tak je ráno pěkně. Výhled na Manaslu (kudos Petře za výběr :-D), snídaně (celé ubytko s jídlem 3730 NR) a o půl osmé už jsme na cestě.

Cesta do Chame je víceméně po cestě, provoz je opět nulový, takže to ani nevadí. Hnedka za Timangem odbočujeme na chvíli ze silnice do vesnic Kurong a Tchanchok, obě jsou moc pěkné.  Sluníčko začíná hřát, převlékám se do trička a krátkých kalhot.  Za asi dvě hodiny jsme v Chame, kde si dáváme první pauzu na svačinu. Samosy ze stánku od milé paní byly moc dobré, jen škoda, že v žaludku vydržely snad jenom hodinku. Holt, asi výměna mikroflóry. Jak průběžně stoupáme, mění se také okolní vegetace. Přibývá skal a začíná mizet zeleň v okolí. Zajímavé je, že až kolem 3000 m.m.n. procházíme dost dlouho borovicovým lesem. Dnešek je pořádně dlouhý. V předposlední vesnici před Upper Pissang sedáme na čaj a už se těšíme do cíle. Kromě unavených novou se kolem třetí odpoledne začíná ochlazovat a my to máme ještě tak hodinu a půl do cíle, který je samozřejmě do kopce. Místo Upper Pissang je možné zvolit nižší Lower Pissang, ale ten není zdaleka tak zajímavý, nemá tak krásné výhledy (Annapurna II a IV), a navíc je na hlavní cestě.

Ubytování s výhledem na Annapurny, opravdu horká voda v gas shower, na večeři „small pot“ (= hodně velká termoska) černého čaje a místní klasika dal bhaat (rýže, čočková polévka, curry, pickles a papadam). Jediný jídlo, z kterého se dá opravdu najíst, protože se přidává. Večer v 3200 m.n.m. už je docela chladný, všichni včetně průvodců a nosičů se choulíme u rozpálených kamen v jídelně.