Taiwan 2024: z Brna do Tchaj-pej

Proč vlastně jet na Taiwan? A proč je na Taiwan co nejdřív? Protože nikdy nevíš, kdy se velká Čína rozhodne tento malý ostrov obsadit a potom už to nikdy nebude stejný. A také jsme samozřejmě byli zvědaví, jak Taiwan vypadá, jaká je tam příroda, jak vypadají moderní města a co se tam jí dobrého? Chtěli jsme se nechat překvapit méně tradiční destinací a myslím, že to docela vyšlo.

Z Brna přes Mnichov a Šanghaj do Tchaj-pej

Páteční polední odlet z Mnichova znamená, že výlet začne už ve čtvrtek odjezdem z Brna do Prahy s přestupem na Bavorský “expres“ do Mnichova, kde v hostelu přespíme a druhý den dopo se na pohodu přesuneme na letiště. Uvozovky u vlaku jsou na místě, protože tento expres je docela neuvěřitelný šestihodinový spoj s několika úvratěmi a velmi pomalou jízdou. Opravdu se musím smát, když si vybavím asijské rychlovlaky a tento náš expres spojující dvě velká evropská města. Chvilku před půlnoci jsme konečně v Mnichově, naštěstí zarezervovaný Wombat hostel je hnedka za rohem. Chrápajícím lidem bych v dormitory dal nějakou přirážku. Ach jo, náročná noc. Slušná snídaně v hostelu za 7,5€. Já jsem si ale moc nepochutnal, protože jsem se asi přiotrávil šunkou z pražské Billy. Před námi je 11 hod v letadle do Šanghaje, kde si dáme pár hodin pauzu a potom ještě dvě hodinky do Taipei. Přistáváme v hlavním městě, všude je krásně zeleno a mnohém méně rušno, než jsem čekal. Na letišti si vyzvedáváme sim kartu a easy kartu. Oboje máme dopředu objednané přes appku Klook. Easy card je nejvíc nejlepší vychytávka pro všechny služby a cestování. Simka je hnedka další nutná nezbytnost, bez které to na Taiwanu nejde. Ještě vyměnit peníze, za 50€ dostávám cca 1700 tchajwanských dolarů. Ze zvyku neměním větší obnos, což se zpětně ukazuje jako dost chyba, protože pouliční směnárny na Taiwanu neexistují a banky mají třeba ve svátky zavřeno. Naštěstí všechny peněžní trable vždy bezproblémově vyřeší Revolut. Za 150 TWD jedeme Airport expressem do města na hlavní nádraží, z kterého je to kousek do Caveman hostelu. Kolem trati je fantasticky zeleno, oba jsme v úžasu. Nádherný.

Popříletová únava je pekelná. Vedro, dusno a veliká nevyspalost. Z jeskyně (hostel je opravdu bez oken) jdeme přes Peace park k Čankajškovu památníku, což je dost obří monumentální stavba. Nádherná a dost zvláštní zároveň. A taky jako pocta diktátorovi? Místo mudrování jedeme metrem na night market vyzkoušet nějaké taiwanské dobroty. Mám dneska narozeniny, takže si nějaké dobré curry a palačinky plněné matchou rozhodně zasloužím.

Náklady: 2×150 TWD airport expres, 2×130 TWD večeře, 2×20 metro, 110 TWD Family mart. (kurz: 100 TWD = 70 Kč)

Den v Tchaj-pej

Dneska je v plánu návštěva svého času nejvyšší budovy světa Taipei 101. Předpověď na čtvrtou odpolední není úplně optimistická, tak uvidíme, resp. možná nic neuvidíme. Na snídani jdeme do Family Mart, smíšeného zboží hnedka vedle hostelu, kde si kupuji sladké pečivo a něco, co by mohl být jogurt. Napoprvé je to dost chaos v čínských nápisech. V nedalekém Peace parku jsme si udělali menší piknik a po jídle pokračujeme opět k Čankajškovu památníku. Dneska je tady o dost víc lidí než včera navečer. K obří soše vede 88 schodů, tedy tolik, kolik se generál dožil.

Uvnitř památníku je kromě gigantické sochy ještě muzeum, obchody a taky plno lidí. Jdeme dál a pryč, někam na kafe. Je neděle a všude zavřeno. Dočkali jsme se až u Huasen creative parku, u kterého servírují výběrový kafisko za evropskou cenu. V Huasen creative park je jinak plno výstav čínsko-japonských animovaných fenoménů, který neznám. Lidi to mají asi dost rádi, vstupný docela drahý a všude fronty. Je tady i kino a mají dobrý program! Jít to kina v Tchaj-peji by bylo dost cool, leč dneska zrovna nic zajímavého nedávají. Třeba poslední den výletu bude víc štěstí.

Dost bylo chození, přes appku Youbike si půjčujeme kola a jedeme k Lungshan Temple. I když pro cyklisty a motorky je samostatný pruh, stále to byl trochu chaos při navigaci a odbočování. Lungshan temple je nádherný, slouží jak pro buddhistická, tak i taoistická božstva. Lidé ani božstva si nepřekážejí. My bezvěrci jenom koukáme a snažíme se pochopit, co se děje a co znamenají všemožné rituály a modlitby.  Bez šance, nechápeme nic, ale je to pěkný.  Jeden z návštěvníků chrámu je pán s pejskem v kočárku. Dost vtipný. Později zjišťuji, že je to zde docela běžná věc.

Čas se pomalu přesunout k věži Taipei 101. Vypadá to, že předpověď se nemýlila, takže máme zataženo a vypadá to na déšť. Asi nebylo nejmoudřejší kupovat si lístky dlouho dopředu, ale co už. Věž je opravdu monumentální a vlastně docela pěkná takhle z dálky.  Pokud bude pěkně, máme v plánu vyrazit na nedaleký kopec na západ slunce. Pěkně pravděpodobně nebude, ale nápad je to jinak dobrý. V gigantickém obchoďáku pod věží si kupujeme svačinu. Značkové pečivo z pekárny dokáže být na Taiwanu docela drahou záležitostí. A pak už honem do vyhlídku. Je hnusně a asi i mimo sezóna, takže tady fronty nejsou. Lístky dopřed nebyly třeba.  Ultra rychlým výtahem jsme během pár vteřin o 400m výš na vnitřní vyhlídkové plošina. Venku už je tmavo, mlha a začíná pršet. Parádní šedé výhledy máme. Venkovní terasa je zcela nečekaně zavřená.  Zajímavou atrakcí je obří tlumič, který má za úkol vyrovnávat výkyvy budovy během tajfunů nebo zemětřesení. Se bude hodit, ale o tom ještě nevíme. Nazpět v nížině je jasné, že dneska to na výlet na západ slunce nebude. Je nepříjemně zima a mokro. A taky máme hlad, což je zcela zásadní. Jídlem a pitím dnešní tchaj-pejské objevování končíme.

Náklady: Taipei101 34,7 €/2os, 235 TWD večeře, 160 kafe, 156 FamilyMart, 230 – svačina (kurz: 100 TWD = 70 Kč)