Asijské zápisky – z Kambodži do Laosu

21.4.2009 – pryč k Kambodži, hurá do Laosu

V Ban Lung a vlastně tím pádem i v Kambodži jsem zůstal o den dýl, ale není čeho litovat. Výlet do Voen Sai a okolí byl úžasný a stejně tak čas a pokec strávený s ostatníma travellery byl bezva. Moje dva měsíce jsou nic, proti roční cestě nebo cestě bez hranic jak to měl naplánované např. Thomass. Snad příště…:-)
Odjezd minibusu z Ban Lung je v osm, tudíž dost času na snídani, sbalení věci a nezbytný check-out. Je mi účtována pouze druhá noc za 3$, a to mi rozhodně nevadí. V celkově předraženém turistickém přístupu v celé Kambodži, je těch pět ušetřených dolarů milou náplastí.
Cesta minibusem má do komfortu daleko, protože je mnohem více cítit každý otřes, výmol a nerovnost. A že jich je hodně po cestě! Aspoň že mám možnost dát řeč s borcem co nám předevčírem sliboval homestay a potom se vypařil jako pára nad hrncem.
Stung Treng vypadá na první pohled jako klasická příhraniční město, kde se nic moc neděje a kde je zvýšená koncentrace chytráků, kteří by si rádi na mně přivydělali. Údajně dle kusých informací co mám, by měl jet na hranice minibus a to dokonce několikrát denně, leč v reálu je situace asi někde jinde. Jeden říká, že jede pouze ráno, druhý tvrdí, že nejede vůbec a třetí pro změnu, že do hodiny zde nějaký minibus bude. Taxi jsou hodně předražený a nikde nikdo s kým by se dalo eventuálně podělit o náklady. Na to, že je teprve poledne, je to poměrně divná situace, takže jdu raděj na kafe.
Kafe dopito, jdu na stanoviště taxíků a čekám…sem tam přijde nějaký taxikář nebo podobný koumák s nějakou výhodnou nabídkou na odvoz na hranice. Odmítám a čekám…
Kluk asi mého věku mně nabízí, že se podělíme o motorku za 15$, on dá sedm a já zbytek. Po zvážení všech varianta beru, protože mně nic lepšího nezbývá. Ovšem potom zase nebudu mít drobné dolary na úplatky na hranících, takže někde vyměnit peníze. Děs, už abych byl pryč.
Kdybych byl býval věděl, jak bude cesta na motorce vypadat a probíhat, byl bych býval asi čekal ještě teď. Na malé motorce jedeme celkem tři, řidič, laoský student s obřím lodním kufrem a menším batohem a já s velkým batohem na zádech a menším batůžkem na rameni. Sedím nebo spíše balancuji na držadle co je na konci sedadla a počítám kilometrovníky do cíle. Těch skoro 60 km ubíhalo hodně pomalu, jediné štěstí, že cesta byla kompletně bez aut, takže by případný karambol snad nedopadl moc hrozně. Tím pádem ani stopování  (o kterém jsem docela reálně uvažoval) by při nulovém provozu (za celých 60 km jsme potkali jedno auto) nemělo žádný smysl. A stejně jsme nakonec až na hranice nedojeli, asi 1,5 km před závorou se zlomili dráty v zadním kole a my museli dojít po svých.
Hranice Kambodža x Laos tvoří dvě závory a několik unimo buněk, toť vše. Kolem les, žádná auta, duty free shopy, prostě nic, konec světa „in the middle of nowhere“. Na kambodžské straně hranice jde všechno jako po másle, bez problémů dostávám nazpět pas i s výstupním razítkem. A když poté, co už mám ve své moci, ptá celník na úplatek, tak se mu akorát vysměju a vesele pokračuju o 50m dál do Laosu. Zde už to měli chlapci promyšlené lépe, dokud nedám 1$, tak nedostanu pas. Hádat se nemá smysl.
Jsem v Laosu ale co teď? Kam dál? Nikde není žádné auto, motorka, autobus, prostě nic…mrtvo, pusto a prázdno. Vedro a plno much. Musíme čekat, třeba něco časem přijede. A zcela evidentně to nebude jenom tak, jedinou možností zdá se být pomoc od holandského páru, pro který by mělo přijet auto od cestovky, které by nás snad mohlo vzít dál. Za necelé dvě hodiny čekání nepřijelo ani neodjelo z hranic jediné auto. Auto z cestovky nás nakonec bere a dokonce zadarmiko, takže značka ideál.
Vystupuji na křižovatce směr ostrov Don Det, odkud jsem si vzal motorku za 5000 kip do Ban Nakasang, kde už na mě nedočkavě čekají hladoví řidiči lodí, kteří chtějí za pár minut na lodi 5$. Strašná inflace a nehorázně okrádání, ale nedá se nic dělat, na doplavání to bohužel není. Dopoledne by se snad dalo s někým o náklady podělit, nyní v pozdním odpoledni jiné možnosti není.
Don Det, jeden z ostrovů v oblasti zvané ‘4000 Thousand Islands’, je znám především jako pohodové, lehce hippie party místo, kde se nic moc neděje, ale kde se příjemně vegetí, a kde hodně lidí zůstává mnohem dýl, než původně plánovali.
Jsem docela zvědav jaké to na ostrově bude…Čekal jsem plno lidí, ale tady skoro nikdo není? Zato klídek tu je, nikdo mě nenutí ubytování, tak nějak moc pocit, že se vše hned nějak zpomalilo. Možností ubytování je tu plno, většinou se jedná o jednoduché bungalovy za plus minus 2-3 €. Rád bych se ubytoval na západní straně, jež je honosně nazvaná „Sunset blvd strip“. Pár bungalovů je překvapivě plných, takže nakonec beru Tena bungalows, chajda za 20 000 kipů (2€). S dolary zde moc velké štěstí zdá se neudělám, potřebuju kipy! Naštěstí samozvané směnárny jsou na každém rohu, po chvilce hledání nejvýhodnějšího kurzu měním 8300 kip za 1 USD. Hned po transakci mně chlapík nabízí ke koupi marihuanu, sáček poněkud zatuchlého matroše za 50000 kip.
Večer, následuje brutální bouřka nad Mekongem, což je naprosto dokonalá zvuková a visuální show, opravdu úžasné divadlo a poté seznámení se spolubydlícíma, kalba se spolubydlícíma a poznatek, že většina Finů (to jsou ti moji spolubydlící) jsou blázni (:D) a Lao beer je vážně moc dobré pivko.

[10 000 kip – večeře, 3 x 10 000 – Lao beer, 5000 kip – voda, 40 000 kip – loď, 7$ – motorka na hranice, 2000 riel – voda, 1000 riel – 2 x koláč, 1000 riel – bageta, 2000 riel – avocado, 3000 riel – kafe, 1$ – úplatek ]

22.4 & 23.4 & 24.4 – nicnedělání na Don Det

Na ostrově Don Det, což je jeden z „4000 ostrovů“ není vlastně nic k vidění, nic se tu neděje, nedá se tu pořádně koupat, ale přesto nebo možná právě proto, je tu báječně. Veget v houpací síti, kochání se výhledem na Mekong, klábosení, čtení, sem tam pivko, sem tam špek, sem tam nějaká činnost jako výlet, koupačka nebo dobré jídlo. Zní to jako příjemně strávený čas.
Když jsem zmiňoval výlet, myslel jsem především další cyklo jízdu na místních minikolech, tentokrát na vedlejší ostrov Don Khon (ostrovy spojuje starý francouzský most na jehož konci je budka a v budce pán a tento pán vybírá peníze) k vodopádům Tat Somphamit. Koupat se zde nedá, utopit by se šlo velmi rychle, a to ještě ani zdaleka nezačala monzunová sezóna. Dalo by se pokračovat kolem ostrova Don Khon, ale jednak mě bolí koleno a za druhé v poledním dusnu, vedru a vlhku se mě moc nechce.
Tímto výletem první den jsem prakticky vyčerpal možnosti individuální turistiky, další možnosti jako tubing nebo kayaking zde jsou, ale to je většinou pro více lidí a za móc dolárků. Tím pádem byly další dny vyplněny poleháváním v hammocku (houpací síť), čtením o historii Kambodži nebo průvodce, pojídáním vybraných dobrot, popíjením bezvadného Lao beeru, klábosením s partou Finů, lehkým pokuřováním laoských travin a každodenním zjištěním, že je tu strašně krásně a vůbec se mě nechce pryč.
Majitelé Tena Bungalows jsou nesmírně v pohodě, veškeré nápoje a jídlo jsou jako samoška, platí se až při odjezdu. Večer paří s náma a před den skvěle vaří, prostě milí, pohodoví a tolerantní lidé. Taky je jeden šílený Němec co umí laosky a dělá jako že tu to zde patří, jinak ale chlastá jak ďas. Potom jsou tu další Finové z okolních bungalowů a ti strašně hulí. Taky se zastavil na pokec Anthony z GB co už s přítelkyní dva roky cestuje.
A ještě jedna věc, na Don Det panuje legalizace v praxi, takže v hospodách jsou speciální menu, speciální „happy“ jídla, speciální „happy“ drinky atd.
Je tu krásně, příjemná hippie atmosféra, ale už je zase čas vypadnout. Finové – Sakku, Wera a Tatu – to taky balí a bez nich by tu už zase tak moc legrace stejně nebylo.

[296 000 kip + 28 000 kip – komplet útrata v Tena bungalows, 40 000 – hulení, 20 000 – papírky, 13 000 – net, 2 x 2000 kip – samosa, 9000 kip – vstup na Don Khon, 35 000 kip – jídlo v Indické restauraci, 8000 kip – kolo]

25.4.2009 – z Don Det k vodopádům Tat Lo

Shodně já i Finové opouštíme Don Det a vyrážíme ráno dál na cestu, já mám  poslední zruba dva týdny, oni mají ještě tak rok. Sakku si balí ještě poslední joint, honem zaplatit veškerou útratu a zase o kus dál. Už ze včerejška mám koupený lístek na bus do Pakse s odjezdem v osm ráno, akorát jsme se zapomněl zeptat, zda je v ceně i loď, no uvidí se.
Loď v ceně byla, nicméně není bus jako bus. Z busu se vyklubala místní verze levné hromadné dopravy, což je  menší dodávka, na jejíž korbě jsou podélně lavice. Samozřejmě, že tento „bus“ nejede hned, ale až se naplní a i potom zastavuje kde se dá a klasicky nakládá a vykládá pasažeéry i zavazadla. Vlastně mě to ani moc nepřekvapilo, dějí se zde prostě věci, které nemá cenu řešit, mnohem lepší je se tomu přizpůsobit a užít si to. Mám svých pár cm čtverečních, na kterých sedím a tím pádem je mi fine, nemusím aspoň vlát ve větru a postávat někde na boku, jako zbylí cestující.
Cestu zpříjemňuje místní ožralý blázen, jenž baví celé osazenstvo. Mně zase někdo nalil na batoh vodu, takže všechno je opět krásně navlhlé. No, klasika. Silnice je dobrá, ale i tak cesta zabere kolem tří hodin, ještě že v Pakse zastavujeme na Jižním nádraží, odkud jezdí autobusy směr Tat Lo. Štěstí mi docela přeje, protože bus odjíždí asi za půl hodiny a tentokrát je doopravdy autobus, ne vozítko jako naposledy.
Prakticky okamžitě po vystoupení z autobusu ve vesnici,která by měla sousedit s Tat Lo, se spustily klasické asijské trakače. V dešťové mezi pauze beru s Martinem ze Švédska tuk-tuk na poslední dva kilometry, kde se snažíme najít nějaký levný ubytko. Možností moc není, naštěstí de facto jediná levná varianta má jeden volný bungalow, takže bereme napůl, tím pádem každý platíme celé jedno Euro :-). A opět začíná pršet a prší a prší….takže se jde do jediného zdejšího použitelného a hlavně otevřeného restaurantu, kde se překvapivě shlukují všichni (všechno několik) cizinci, kde je dobré jídlo, slušné ceny, obsluhuje zmatená Mama, lítá tu plno much, a kde můžeme sedět jak dlouho chceme…

[40 000 kip –  Don Det x Pakse, 25 000 kip – Pakse x Tat Lo, 5000 kip – voda, 5000 kip – tuk tuk, 10 000 kip – ubytko, 41 000 kip – celková v hospodě (jídlo, pivka atd)]