JEBEL SHAMS BALCONY WALK
Rovinku na ranní běh, aby tady v kopcích okolo Misfahu člověk pohledal. Místo běhu si dávám rychlejší ranní průzkum okolí až k pevnosti, která je nad vesnicí. Východ slunce následuje šťastný povzdech, jak skvěle se mám a honem na snídani. Chceme vyjet zavčas, abychom byli u Jebel Shams Balcony walk nějak rozumně, a ne zrovna za poledního vedra. Po cestě zastavujeme u vesnice Ghul, odkud je nádherný výhled na ranním slunce prozářenou starou část. Hnedka bych se tam šel podívat. Později jsem zjistil, že odkud vede trek nahoru k Balcony Walk a také se dá vydat na výpravu přímo do kaňonu Al Nakhr (https://youtu.be/fpmMa4I6LVk?si=y7PIOtg9OILlNvfD). Je tady tolik možností! My ale pokračujeme dál po pěkné asfaltce do kopců směr Jebel Shams. Posledních cca 7 km se mění asfalt na uježděnou a velmi prašnou polní cestu. Na mnoha webech se zmiňuje, že cesta je sjízdná pouze s pohonem všech 4 kol, ale není to pravda. Vyjet nahoru jde naprosto bez problémů, dolů je třeba trochu pomaleji, ale taky není žádný problém. Úplně nahoře na náhorní plošině se zničehonic objevil znovu asfalt, aby poslední dva kilometry před Balcony Walk opět zmizel.
Dneska to bude chtít faktor 50 ve vrstvách, protože ve výšce 1900 m.n.m. bude slunce rozhodně dost silné. O pár hodin později jsem poznal, že doopravdy bylo a na místech, kam už krém nedosáhl, jsem poněkud více zrudnul. Jak popsat celou Balcony walk? Úžas a epické výhledy na každém kroku. Celou dobu jsem si říkal, kam vlastně až okraji kaňonu dojdeme, kde bude konec? Ze včerejšího výkladu pana domácího jsem si pamatoval, že až dojdeme na konec, tak ještě máme odbočit doleva, kde bude jezírko. Při pohledu na skály všude okolo jsem si říkal, zda jsem se nepřeslechl, protože tady přece nikde žádná voda být nemůže. Samozřejmě, že měl pan domácí pravdu, jezírko na konci opravdu je. Většina lidí přijde k opuštěné vesnici, udělá si fotky domů a terasovitých políček a jde zpět. Ovšem když se vyšplhá po kamenech doleva nahoru, tak se najednou ukáže jezírko a existence bývalé vesnice začne dávat tak nějak více smysl. Kde je voda, tam je (ještě nedávno byl) život. Cesta nazpět k autu je již o poznání rychlejší, protože už přece jenom nefotíme na každých několika metrech. Trochu jsem čekal, že Balcony Walk bude plná lidí, ale nebylo tomu tak. Když jsme potom přejeli na vyhlídku u kavárny a prodejny suvenýrů, tak jsme asi pochopili proč. Většina lidí dojede na vyhlídku, projde se, udělá fotky a jede pryč. Balcony walk na přímém slunci přece jenom vyžaduje nějakou námahu, a to zase tolika lidem nechce.
Pomalá cesta nazpět do nížiny je už hlavně ve znamení únavy a hledání nejbližší restaurace. Ta se nachází až v Al Hamře, kde se potkáváme s dalšími turisty z Balcony Walk. Co je nejlepší lék na únavu? Čerstvý mango džus!
Výlet na Jebel Shams byl posledním výletem během našeho ománského týdne. Po malém odpočinku je před námi ještě krátká exkurze po vesnici pod vedením pana majitele Hameta. Během procházky se dozvěděli zajímavé detaily nejen o vesnici, ale i o tom, jak se tady dříve žilo a třeba i o tom, jak se nyní pěstují datle. Je to mnohem náročnější, než jsem si myslel. Zemědělské a pomocné práce, na která místní nemají čas ani chuť, vykonávají Pákistánci a Bangladéšané. Je to podobně jako v sousední Saudské Arábii, většinu manuální práce v zemědělství, turismu nebo stavebnictví zastanou migranti.
Po večeři k nám ještě přisedl Hamet a vykládal nám o historii Ománu, o sultánovi nebo o blížícím se ramadánu a zvycích během ramadánového měsíce. Kdyby Hamet nepodnikal a neměl tento penzion, tak by se určitě skvěle uchytil jako učitel. Povídání a vysvětlování ho velice bavilo!
Poslední den ománského výletu. Po rychlé snídani sedáme do auta, máme před sebou tak 2,5 hodiny jízdy na letiště, kde bychom měli v 11 vrátit auto. Náš let máme naplánovaný na jednu odpolední. Čeká nás přestup v Istanbulu a v 22 hodin budeme ve Vídni. Kromě menších zmatků s hledáním místa srazu s autopůjčovnou se asi již během ománského výletu nic zajímavého nestalo.
Omán mě velice překvapil. Vzhledem k tomu, že v sousední Saudské Arábii jsem byl nedávno, čekal jsem, že Omán bude velmi podobný. Jsem rád, že jsem mýlil. Nadchla mě rozmanitost krajiny, kdy jsme během krátké chvíle zažili moře, nádherné hory, zelené vádí nebo rozpálenou poušť. K bezpečí celé krajiny lze přidat příjemné a pohodové Ománce, možnost domluvit se bez problémů anglicky a dát si kdekoliv výborné nejen indické jídlo. Kdybych jel do Ománu někdy příště půjčil bych si auto s pohonem všech čtyř kol, vzal si kempingové vybavení a užil si Omán na odlehlejších a hůře dostupných místech.
HTML galerie 1