Výlet za hranice všedních dní jako dárek k sedmdesátinám? Kam vyrazit za příjemnou a neokoukanou exotikou? Když jsme se rozhodovali kam vyrazit, měla moje mamka několik kritérií. Určitě by bylo fajn, aby destinace nebyla na druhém konci světa, aby tam bylo v naší zimě příjemné klima a aby bylo relativně na malém prostoru (bez nutnosti přejezdů) co vidět a hodně zažít? Chvilku byl favoritem Írán, potom Jordánsko, a nakonec na celé čáře zvítězil Omán! Třeba říct, že zcela po právu a byla to velmi dobrá volba jak pro mě, tak pro moji mamku oslavenkyni.
Vyrážíme v druhé půlce února, když u nás panují největší mrazy a středoevropská zima je už opravdu otravně dlouhá. Naopak Omán hlásí příjemných 20 až 25 stupňů. První zastávkou bude Vídeň, kde přespíme, abychom se vyhnuli nočnímu přesunu na letiště a v 10 dopoledne poletíme směr Istanbul. Zde máme více než 6 hodin času, ale bohužel to není tolik, abychom se stihli podívat do města.
Opožděný odlet z Istanbulu znamená, že nad hlavním městem Ománu kroužíme až ve dvě ráno. Nevadí, kupujeme sim kartu, vyměníme peníze a honem dospat na hotel. Ceny turistických sim karet jsou u všech operátorů zhruba stejné, beru Renna mobile a jejich 6 GB dat za 13€. Ve směnárně měním 50€ na asi 15 ománských riálů. Chvíli si budeme zvykat na místní tvrdou měnu a fakt, že za naše Eura dostaneme jenom nějaké místní jednotky. Posledním nočním úkolem je taxi do dopředu zarezervovaného Muscat Gate Hotelu. Přes appku Otaxi bereme první nabízenou volbu za 5,7 OMR a zase deset minut jsme na hotelu.
Na letiště to máme z hotelu blízko, do autopůjčovny NAB Car Rental ještě blíže, naopak do centra Muscatu to máme skoro 30 minut autem. I když je hotel doslova uprostřed ničeho, tak poměr cena/výkon je za 30€ se snídaní docela v pohodě. Nakonec zůstáváme rovnou dvě noci, do města se po dálnici dostaneme docela pohodlně a víc není potřeba.
Menší lokální půjčovna NAB Car Rental má office doslova za rohem. Překvapilo mě, jak aktivně v půjčovně používají Whatsapp, den dopředu jsem dostal zprávu, zda vše platí a ať pošlu fotku pasu. Druhý den ráno další zpráva, zda platí sraz v 11hodin? Potvrzuji. V 11 hod vše nachystané, stačilo jenom podepsat, zaplatit a za pár minut odjíždím v Hyundai Accent nazpět na hotel.
Z první cesty autem mám přirozeně trochu obavy. Třeba hnedka říct, že naprosto zbytečné, protože provoz není velký, dopravní značení je v pohodě, a hlavně navigace Car Play funguje bezvadně.
Ještě, než vyrazíme do města, jedeme trochu mimo město do Wadi Hammam. Vesnice s malým vádí s palmami a políčky je pro nás takový první vhled do ománského života. Dlouho se nezdržujeme, vracíme se zpět na dálnici a pokračujeme do centra Muscatu. První zastávka je u Mutrah Fort, kam ale nakonec vůbec nejdeme a místo toho jedeme dál až na velké parkoviště u galerie, odkud je to kousek k sultánovou paláci Al Alam. Palác je hezký, ale je to tak trochu sterilní a nikam jinam se pořádně jít nedá. Vpravo je bílá nemocnice, kolem které jsme chtěli jít pevnosti Al Jajali. Ovšem tento úmysl nám hnedka zkraje rozmluvili vojáci, takže jsme se po různé focení před palácem vydali na druhou stranu k nádherné mešitě Masjid Al Khor a pevnosti Al Mirani, kam se taky nedá jít. Možná je někdy otevřeno, během naší návštěvy zde byla VIP party, takže obyčejný turista měl smůlu. Konec procházení, jdeme nazpět k autu, abychom se posunuli blíže středu města. Parkoviště na Corniche vypadá jako příhodné místo, pro začátek procházky po pobřeží k Mutrah Souqu. Dáváme si první ománské jídlo, k tomu čerstvý mango džus a pokračujeme dál na prohlídku súku. Ten není extra rozsáhlý, ale na hodinku se zde dá ztratit bez problémů. Stačí nasát vůni kadidla, zamotat se do spleti uliček a nechat se unášet orientální atmosférou obchůdků se vším možným.
Návštěvu mešity sultána Kábuse máme naplánovanou až na druhý den, protože v pátek je turisty zavřeno. Google mapy tvrdí, že i v sobotu je zavřeno, ale není to pravda. Už okolo deváté je u mešity pořádně živo a já si trochu nadávám, že jsme sem nedorazili dřív ještě před turistickými skupinami. Před vchodem hlídají vojáci, ovšem překvapivě ne bezpečnost ale to, zda jsou ženy správně zahalené. Mamka úplně prověrkou neprošla, nejprve problém se šátkem a potom příliš „transparent“ triko. Po vzoru dalších žen si tak musí pronajmout za 2,5 riálu abáju. Proměna je blesková, místo muslimské ženy sice trochu připomíná matku představenou z kláštera, ale to už vojákům nevadí a jsme vpuštěni dovnitř. Celý komplet včetně hlavní mešity je opravdu velký, a i když se jedná poměrně o novostavbu (2001), tak návštěva rozhodně stojí za to. Už kvůli nádherné architektuře a všem těm liniím a stínům, které se tak úžasně fotí.
HTML galerie 1