Hondzíkova cesta

Rubrika: Trek z Mestia do Usghuli

Trek z Mestia do Usghuli: výlet k Chalaadi glacier a odlet

By

On 20.9.2023

In Trek z Mestia do Usghuli

Den 6. (↔ 18,2 km, ↑ 331 m)

Dneska máme první ubytování bez snídaně. Takže kam zajít pro něco dobrého na snídani? Že půjdu v  Gruzii v horách do Sparu by mě určitě nenapadlo, ale je to tak. Mestia je prostě horské turistické středisko a tomu odpovídá i nabídka.

Dnešní den by měl být odpočinkový a zároveň je cílem něco zajímavého vidět. Výškové metry už ani mě moc nelákají, tudíž nakonec vyhrává výlet k nedalekému ledovci Chalaadi. Mám trochu pochyby, jak může vypadat stav ledovce ve dvou tisících metrech nad mořem, ale snad to bude dobrý.  Pomalá snídaně, kafe „drip it“ a vyrážíme do města, kde snad bude taxi k ledovci. Svého času byla patrně cesta kolem vody docela zajímavá, ale dneska se u parkoviště staví hydroelektrárna a cesta se změnila v prašnou a nudnou silnici. První nabídka činí 80 lari, takže co za 40 lari? Pořád je to strašně moc za krátkou jízdu, ale už s tím asi moc neuděláme. 

Za pár minut jsme na místě, přes visutý most jdeme na druhou stranu a potom pokračujeme zlehka do kopce směr ledovec.  Za hodinu, možná hodinu a půl příjemné procházky lesem jsme na místě. Jak takový ledovec popsat? Gigantická masa ledu a kamení. Vlastně moc pěkně ledovec nevypadá, navíc z horní hrany neustále padá kamení. A přesto na ledovec všichni zírají a fotí se u něj. Jdeme si sáhnout na ledovec a fotka také musí být. Potom ještě svačina s výhledem a nazpět do civilizace. Cesta k parkovišti je stále fajn, ovšem zbytek po silnici už ta moc za nestojí. Navíc vykouklo sluníčko a zase to vypadá, že se spálím. A aby toho nebylo málo, cesta je opět nějak delší, než nám mapy.cz spočítaly.

Suvenýry, ošetření spálenin, odpočinek, večeře a poslední noc v  Gruzii.

Fotogalerie z výletu: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/10360938

Den 7.

V osm ráno jede maršrutka do Kutaisi. Lístky mám již ve včerejška, tak jdeme akorát na čas, což není úplně nej, protože jseme vyfasovali ty nejhorší místa v  poslední řadě. Pět hodin naklepávání, jedna krátká přestávka a jsme ve vyhřátém Kutaisi. Mega vedro! Nemá smysl chodit kamkoliv do města, raději jdeme rovnou do klimatizované hospody. Tady se najíme, pozevlíme a potom už bude čas jet na letiště. A takhle nějak to nakonec dopadlo, odlet z moc pěkného letiště s mírným zpožděním, což nakonec nevadilo, vlak ve Vídni jsme stihli a tím také gruzínský výlet končí.

Bylo to krásný! Trek z Mestie do Usghuli je sice dost populární, ovšem až na jednu výjimku jde člověk v podstatě sám a pokud nechce, nemusí nikoho potkat. Trochu nepříjemná je úroveň západních cen v guesthousech, ale to je prostě dnešní turismus. Peníze aspoň zůstávají u místních a my turisté máme kde spát a co jíst. Celý trek příjemně plyne, není extrémně náročný a nabízí kupu zážitků v každém okamžik. Nade všechno ční výhledy na obří zasněžené kopce a ledovce. 

Trek z Mestia do Usghuli: Závěrečný den z Khalde do Usghuli

By

On 20.9.2023

In Trek z Mestia do Usghuli

Den 5. (↔ 19,6 km, ↑ 1150 m) 

Dneska máme v plánu poslední část treku do Usghuli. Vzhledem k tomu, že klasická cesta je hodnocena jako easy a „ne zase tak moc“ zajímavá, rozhodli jsme se, že do cíle dojdeme horní cestou přes Lagem pass. Čeká nás ostré stoupání do 3000 m.n.m. a snad také nezapomenutelné výhledy. V osm máme klasicky snídani. Ještě předtím je třeba sbalit věci, ať vyrazíme co nejdřív.  Spěchat v Gruzii asi úplně nejde, protože snídáme zase půl hodiny a vyrážíme (jako obvykle) až před devátou.  

První čtyři kilometry známe již ze včerejška a jsme velmi rádi, že je po hodině máme za sebou a můžeme konečně vyrazit úzkou a jen trošku vyšlapanou stezkou směrem Lagem pass. Celý výstup na kopec byl docela náročný a dal by se rozdělit do tří částí:  

  • První část vede hustou vegetací, kdy se málem (Petra určitě) ztrácíme ve vysokém porostu. Obří vlhkost, litry potu a plno poletujícího hmyzu jsou nedílnou součástí. 
  • V druhé části, kdy už jsme se zbavili bujné vegetace nastupuje (naštěstí prázdné) říční koryto, kterým se drápeme nahoru k poslední a suverénně nejtěžší části. 
  • Poslední část je nejdelší a nejprudší. Sklon by se dal snést, kdybychom dlouho neměli v cestě nepříjemný keřovitý porost, kterým se šlo prostě dost špatně. Šlahouny kladly odpor, člověk se musel chvílema docela prodírat a postup byl tím pádem ještě o dost pomalejší. Vedro, ztrácející se stezka, sklon. No, nebylo to zadarmo.   

Chvílemi jsem měl pocit, že kdybych se o něco víc zaklonil, tak přepadnu a skutálím se dolů. Naštěstí se tak nestalo a oba jsme se nakonec na sedlo vydrápali.  Jsme v necelých 3 tisících metrech nad mořem (2995 m.n.m.), tudíž je třeba ještě trochu popojít na nedaleký hrbek, který je asi v  3140 m.n.m.  a pak máme (Petra má) teprve splněno. Po svačině, vrcholovém selfie a dalších xy fotkách zasněženého kavkazského masivu s ledovci se můžeme konečně vydat na cestu do údolí. Nevím, zda byl horší výstup nebo sestup. Dolů se jde chvílemi stejně špatně, opět se musíme prodírat obřími rostlinami, zápasit s příkrým svahem, a navíc nám dochází voda. Nějak jsme dolů dopajdali, vodu nabrali v řece (všude pitná), a nakonec se i do Usghuli dostali. 

 Jenom co jsme se v Usghuli trochu zorientovali, tak jsme hnedka museli řešit logistický problém: „Jak se dostat nazpět do Mestia“? Bylo by super zůstat přes noc v Usghuli, protože je to tady opravdu pěkný, ale máme bohužel málo hotovosti a bankomat tady nenajdeš. A nemáme ani € na případnou výměnu. Takže co teď? U mostu hlídkují taxikáři, kteří chtějí 200 lari za auto, tedy 50 lari na osobu.  Za hodinovou cestu je to docela raketa. Petra se jde zeptat do nedalekého občerstvení, zda tam nebude někdo, kdo by chtěl taky jet do Mestii. Já hlídkuji na mostě s podobným cílem.  V občerstvení sedí nám dobře známá dvojice Australanů, kteří mají také namířeno do Mestii. Ale musí nejprve počkat na dva Iránce.  Long story short. Po hodině a půl zevlování nakonec skutečně odjíždíme za 40 lari/osoba. Je to rozhodně dobrý byznys. 

Návrat do Mestii po čtyřech dnech na treku je trochu jako návrat do jiného světa. Plno lidí, kavárny, restaurace. Loučíme se našimi známými a jdeme hledat ubytování.  Poslední dvě noci zůstaneme v GH Chela, i když zítra budeme muset měnit pokoj. Večeře ve stejné hospodě, kde jsme si na začátku treku dávali oběd. Trek Mestia Usghuli je za námi. Zítra poslední a patrně odpočinkový den v Gruzii. 

Fotogalerie z celého výletu: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/10360938

Trek z Mestia do Usghuli: z Adishi do Khalde

By

On 20.9.2023

In Trek z Mestia do Usghuli

Den 4. (↔ 18,3 km, ↑ 793 m) 

Adishi je vesnice s pár polorozbořenými kamennými baráčky a nespočtem hotelů a guesthousů, které jsou různě přilepeny na původní stavby. Dokonce tady jsou i nějaké “obchody” a kavárna, kam se dá zajít na pivo (opět 9 lari). Je to docela legrační turismus, ovšem bez turistů by vesnička by dost možná už dávno zanikla.  

Vzhledem k tomu, že Adishi nemá na trase treku alternativu, tak je zde dost turistů, kteří přespí a hnedka ráno vyráží údolím k ledovcové řece. Tu je nutné přebrodit a platí čím dřív, tím líp. Čím později, tím více je vody a tím je proud silnější. 

Po ránu je první hodina a půl opravdu frekventovaná, buď vidíme někoho před sebou nebo za sebou. U řeky je samozřejmě nejvíc lidí, cestovky mají pronajaté koníky na přechod řeky. Ostatní se musí spolehnout na svoje síly a dopomoc ostatních. Myslel jsem si, že to bude pohoda, ale zas taková legrace to nebyla. Hlavně proto, že voda je pekelně ledová a proud natolik silný, že se chvílemi obtížně udržuje stabilita. Někteří se pěkně vykoupali, jiní to přešli bez větších problémů. A někteří, jako já a Petra, tak nějak napůl s dopomocí jednoho hodného Australana, kterého ta voda snad vůbec nestudila. Musím uznat, že ty trekové hole mají něco do sebe. 

Do prudkého kopce za řekou se nikomu moc nechce, většina lidí vstřebává dojmy a suší věci na druhém břehu s nádherným výhledem na ledovec. Následný výstup do sedla Čchunderi je poněkud ostřejší a taky je to nakonec asi jediné místo na treku, kde buď někoho předbíháme, nebo někdo jiný předbíhá nás. Na vrcholku sedla je doslova povinná kochací a svačící pauza. Výhled nemá chybu! A dolů do údolí jdeme již opět sami. Máme dneska v plánu nocovat v Khalde a zítra jít do Usghuli přes sedlo Lagem pass. K tomu je ale třeba nejprve zjistit, v jakém stavu je most přes řeku Khaldeschala. Zatímco Petra odpočívá v nedalekém přístřešku, já vyrážím pár set metrů na průzkum a nazpět nesu dobrou zprávu. Most je ve výborném stavu, výstupu na Lagem pass zítra nic nebrání.  Tahle řeka by rozhodně nešla přebrodit, odpolední proud je brutální. 

Poslední cca 4 km do Khalde jsou už víceméně z lehkého kopce. V Khale Larrisa GH nás paní již očekává, sazba za ubytko je 85 lari/osoba za večeři, snídani a nocleh. Zajímavý, že namísto zamluvených lůžek v dormitory máme vlastní pokoj. Kromě nás je v GH ještě britská rodina. Večeři máme servírovanou pěkně dohromady, opět jídlo naprosto vynikající. Paní nám nabídla sklenici vína k  večeři, s díky přijímáme. Ještě netušíme, že za malou sklenici vína si bude účtovat 8 lari. Byznys zde kvete velmi solidně.  

Fotogalerie z výletu zde: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/10360938

Trek z Mestia do Usghuli: z Tsvirmi do Adishi

By

On 20.9.2023

In Trek z Mestia do Usghuli

Den 3. (↔ 18,7 km, ↑ 932 m) 

Místo budíčku máme kravské zvonce, protože hnedka vedle našeho ubytování vede hlavní stezka kudy místní vyhání dobytek na pastvu. Snídaně, sbalit se a vyrážíme na druhou etapu do Adishi. Paní domácí nám dala na cestu chleba, okurky a rajčata. A pan domácí mně vnutil obrovskou hrst malin.  

Hnedka za vesnicí nám místňák nabízí odvoz na křižovatku, hrdě odmítáme, ovšem děláme chybu, protože chůze po prašné cestě je jedna velká zdlouhavá nuda.  Teprve po hodině jsme na silnici, odkud pokračujeme po další prašné cestě do kopce k lanovce Tetnuldi. Je zataženo a v dálce se ozývá bouřka, raději tedy v rámci možností zrychlujeme, abychom se mohli schovat u lanovky. Asi nemůže být každý den krásné počasí, říkáme si, když odpočíváme u (asi) opuštěné budovy u lanovky. Sledujeme oblohu, zda bouřka jde směrem k nám? Nešla a my jsme se mohli vydat podél nefunkční lanovky dál do kopce. Jak bylo doposud zataženo, tak se v okamžiku udělalo zase pěkně.  Zleva se na naši cestu napojuje oficiální trasa a hnedka je to poznat. Míjíme první stánky s občerstvením. 9 lari (3€) za limonádu mě trochu překvapilo. 

Po občerstvovací pauze nás čekají další výškové metry pod lanovkou až k horní stanici, odkud by měla vést cesta pěkně po hřebeni a potom dolů do vesnice. Opět se nejedná o ofiko trasu, protože ta se odpojuje kousek za občerstvením. Na naší by měly být opět pěkný výhledy a málo lidi. Oba předpoklady se i přes oblačnost naprosto potvrdily. Najednou před námi otevřely rozlehlé pastviny a masiv hory Tetnuldi máme skoro na dosah. Just wau. Oblačnost dojmy trochu kazí, nemůže být vše dokonalé. 

Většina stoupání je dneska z námi, zbývá kochání na loukách a závěrečný prudký sestup po stezce do Adishi. Ubytování nemáme zamluvené, ale kde je poptávka, tam bude zajisté také nabídka. Hnedka na začátku vesnice nás oslovila paní a dovedla do svého “hotelu”. Usmlouváno za 120 lari pro dvě osoby s večeří a snídaní.  

Fotogalerie z výletu: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/10360938

 

Trek z Mestia do Usghuli: příjezd a první den do Tsvirmi

By

On 20.9.2023

In Trek z Mestia do Usghuli

Mestia – Usghuli 2023 

Gruzie podruhé, tentokrát hory jako warm-up na nadcházející nepálské dobrodružství. 

Den 1. 

Odlet z Prahy v časných 8:55, za tři a půl hodiny jsme na místě. Když k tomu připočteme ještě dvě hodiny časového rozdílu, jsme najednou odpoledne na letišti v Kutaisi, kde vybíráme v bankomatu 900 lari na následujících 5 dní a přemýšlíme nad tím, zda bude lepší jet do Kutaisi a tam chytnout maršrutku do Zugdidi, nebo vylézt před letiště na hlavní silnici a tam něco najít, anebo si vzít Bolt do nedaleké Samtredie a tam nasednou na maršrutku. Těžko říct, která možnost je nejlepší, ovšem poslední to zcela určitě nebyla. Samtredia je naprostá díra, odkud nic do Zugdidi nejede, a navíc je asi 35 stupňů, což je docela šok po nedávných sotva polovičních teplotách u nás. Po poněkud krkolomné konverzaci s místními babkami usuzujeme, že nejlepší bude dojít na hlavní silnici a tam snad už chytneme maršrutku naším směrem. Přes litry potu se nakonec zadařilo a po hodině čekání a další dvou v buse jsme navečer v Zugdidi. 

Zugdidi není rozhodně žádná výstavní metropole, ale jede odtud maršrutka do Mestia, a to je důležitý. Ubytko mám dopředu zamluveny v Cosy guesthouse, což bylo rozhodně dobrá volba. Levný a milý ubytování, plus je pár metrů od autobusáku. Ve městě samotným je problematický najít večer hospodu s jídlem, všude pobíhá plno pouličních psů, a navíc panuje mega lepkavý vedro. Dobrou noc a zítra jedeme do hor. 

Den 2. (↔ 14,2 km, ↑ 601 m) 

Ochotný pán v GH nám tvrdil, že první maršrutka do Mestii jeden v 9:00 a měl pravdu. Ve více lidech by se dalo jet taxíkem nebo přes Bolt. Na ubytku jsme nakonec byli čtyři zájemci o cestu, ale Bolt jsme promeškali, tudíž nakonec bereme zavděk pravidelným spojem za 35 lari. Čekání na odjezd bylo díky místní partě ochmelků velmi veselé. Trojka násosků si ranní čekání vylepšovala popíjení kořalky chacha [čača]. Já se samozřejmě na panáka ihned rád přidružil, ovšem potom byl dost problém je odehnat, protože varianta „dalšího panáka nechci“ prostě neexistuje 😊. Celá cesta nahoru je velmi zdlouhavá, naše se natáhla na bezmála 4,5 hodiny, a to hlavně díky našim ožralům, kvůli kterým jsme pořád někde zastavovali, aby se jim následně nechtělo vůbec nastupovat apod. 

V Mestii hlásíme příjezd asi ve 13:30, jdeme na rychlé jídlo a vyrážíme na první etapu treku do Tsvirmi. Schválně nejdeme oficiální trasu v naději, že na vedlejší trase přes sedlo Zuruldi nebude tolik lidí a budou krásný výhledy. Navíc lanovka Hatsvali (20 lari/osoba) je v provozu, což nám výrazně urychlilo výstup, a hlavně ušetřilo spoustu času. Za pár minut jsme ve výšce okolo 2300 m.n.m. s nádhernými výhledy do okolí a naprosto bez lidí, přesně jak jsme předpokládali. Trochu prudší byl výstup na vrcholek Mentaši, jinak ale příjemná procházka po loukách. Jako magnet se před námi neustále ukazuje hora Tetnuldi (4858 m.n.m.). Ještě netušíme, že další dny budeme velice blízko a Tetnuldi nám nesleze z očí ještě mnoho hodin. Cestu jsme si ještě zpestřili výstupem na vrcholek Zuruldi, kde se nachází malinkatý kostelík a pak už jenom lesem dolů od vesnice. Vítá nás pohled na pastviny a malebnou vesničku při snad nejhezčím foto světle za celý výlet. Zlatá hodinka jak z reklamy. 

Shorena homestay (160 lari včetně večeře a snídaně pro dvě osoby) je přesně na druhém konci vesnice, než kudy jsme přišli. Paní domácí už nás očekává, večeře je prakticky na stole, za chvíli se stmívá. První den treku na jedničku. 

Fotogalerie z celého výletu: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/10360938

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén