Den devátý

Za mnohonásobného lupání v uších (u mě známka zdolání velkého převýšení) se probouzíme kolem sedmé. Kolem pustá, zvrásněná a v oparu schovaná krajina, jako vyšitá z povrchu Měsíce.
Na vlakové nádraží situované daleko za Bandárem přijíždíme okolo osmé. Už těch pár metrů z vlaku do klimatizované haly dává tušit, že počasí bude opravdu vypečené a že zima rozhodně nebude. Společně s Mustafou a ostatními z vlaku bereme taxi (každý 10 000 IRL) do města, kde už je to naprosto brutální prádelna, což v překladu znamená v mžiku propocené tričko a čůrky potu stékající po těle. Chlápci mně ještě ukazují, kde je kancelář autobusové společnosti, rychle se loučíme a já už se potím ve vlastní šťávě sám. Pán v autobusové kanceláři neumí ani slovo anglicky, ale i přesto jsme se domluvili na koupi lístku do Shirazu na šestou večer za cenu 70000 IRL. V brutálně překlimatizovaném shopu beru nějaké sušenky a hlavně hodně pití a může se vyrazit na boj s vedrem a urputnou vlhkostí. Naštěstí není třeba chodit daleko, vytoužený Perský záliv čili Ománský záliv neboli Ománské moře je hned za rohem. Pláž, dá-li se to zde tak nazývat, je překvapivě liduprázdná. Kdo jiný by se taky dobrovolně koupal ve vlastním potu s báglem na zádech v tento čas? Každých 50m dávám pauzu na nabrání sil a otření potu, který mně teče do očí a tím pádem skoro nic nevidím. První pocity z  Bandáru jsou tak brutální a úžasné zároveň, že nevím co si mám myslet, ale jinak se mi tu líbí. Hned na první pohled, je to hodně jiný Írán – je zde hodně Arabů, Pákistánců, Afričanů a dalších etnických skupin. Zajímavý mišmaš, který dává jinak fádnímu městu správně orientální nádech.

From Iran – Bandar Abbas

Nábřeží údajně nejteplejšího moře světa jinak nic moc nenabízí, pár koupajících se děcek, několik odstavených lodí a jedna skládka. Za probíhající vojenské přehlídky (dnes je totiž Den armády) se pomalu sunu k přístavu, odkud by měly odjíždět lodě na ostrovy Qesm a Hormoz. Lístek na loďku stojí 20 tisíc riálů, jsem rád, že konečně sedím a že nemusím už nikam dál chodit. Pot ze mě lije i během cesty, za to místňáci jsou v klidu, oblečení jako kdyby začínala zima a ani kapka potu.
Za půl hodiny jsen na místě, na ostrově Qesm, ve městě Qesm, kde je překvapivě stejný počasí jako v Bandáru. Uvědomuju si, že vlastně nevím co zde budu dělat a kam chci jet. Nevýhodou osamělého travellera je při koupání je, že mu nemá kdo hlídat věci, takže by bylo dobré jet asi někam za město. Beru tedy taxi do centra a zde se uvidí. Veškeré plány a hypotézy smetla ve vteřině náhoda, když potkávám kamarády ze Sýrie – Josefa, Liškuse a Lemiše. Ani nevím koho více tahle náhoda překvapila, každopádně se tím pádem všechny mé dosavadní plány zde mění. Borci mají v plánu zůstat na ostrově více dní a podniknout nějaké výlety s koupačkou a potápěním. Docela mě to láká, tudíž se ve vteřině rozhoduji, že oželím sedm dolarů a lístek do Shirazu a připojím se.

From Iran – Qesm Island (Shideraz, Laft, Tabl, Larak Island)

Bereme taxi, resp. první auto jenž nám zastavilo, do vesnice Shideraz, kde by údajně měla být možnost ubytování u paní, která hovoří anglicky a krásná pláž, v moři plno želv atd. Pláž je super, moře úžasný a dokonce i ty želvy zde jsou, ale jinak nic, krom spalujícího žáru. Ve vesnici je vyjma mešity naprosto pusto a prázdno, o ubytování zde nikdo neví, tak se aspoň snažíme najít nějaký obchod, kde by se dala koupit voda. Správci z mešity se konečně podařilo najít odpovědnou osobu, jenž otevřela obchod (hodně odvážné tvrzení na pustou a překlimatizovanou místnost s chladícím boxem), kde jsme nabrali sušenky, colu a plno vody a hurá se koupat. Opuštěná pláž s lavičkami a přístřeškem, jejíž největší boom byl patrně za Šáha, nám naprosto vyhovuje, tudíž program na odpoledne je jasný – koupání, potápění, pozorování krabů a želv a smažení se ve vlastní šťávě.
Kolem páté to balíme a jdeme na stop nazpět do Qesm town. Máme docela štěstí, po pár minutách zastavuje dodávka a bere nás na korbu. Až do Qesm ale nejede, ale prakticky ihned nám zastavuje další auto, a to jede až do Qesm. Z hotelů vybíráme dvojici Park a Diplomat hotel. Diplomat obsadil zájezd Indů, tudíž se ubytováváme v Park Hotelu, 350 000 IRL za čtyřlůžák se snídaní. Sprcha bodla jako nikdy. Večeře (opět fastfood) je opět požitek ve vlastní šťávě, kdy se běžné stravovací úkony stávají nesnesitelným a potícím se procesem.
Mango mi chce chlápek prodat za dolar (neberu!), je vedro a dusno a už ani záhadně vypadající „masky“ – zahalené arabské ženy v orlí škrabošce, z které jsou jim vidět jenom oči, nejsou k vidění.

Den desátý

Bylo řečeno, že snídaně je included, ale tak jednoduché to úplně nebylo. Ráno se personál obměnil, nikdo neuměl english a tím pádem nám nebyl nikdo schopen sdělit, kde se vlastně snídaně koná. Vedle v Diplomat hotelu snídají Indoši, tak se tam snažíme vecpat, ale vyhánějí nás, že prý snídaně je u nás. Nikdo nic neví, pořád někam telefonují, takže to skoro vypadá, že jsme první, kteří řeší tento problém. Mno nakonec se zjistilo, že snídaně je v našem hotelu v jakési garáži, kdo to ale mohl vědět, když je všechno všude napsané v fársí? Je to klasická evropská snídaně vyšperkovaná o mrkvový džem a med z růžových lístků.
Do vesnice Laft se jede už v pěti lidech, ráno dorazil další traveller z Chomutova jménem Adrian, toho času v Dublinu, tudíž v taxíku (100 000 IRL) je trochu těsno. Laft je jednak profláklý „off the beaten track“ cíl z LP, ale hlavně milý přístav plný dřevěných lodí a větrných věží zvaných „baghíry“.

From Iran – Qesm Island (Shipderaz, Laft, Tabl, Larak Island)

Pěkně se zde fotí, moře má kouzelně tyrkysovou barvu, mezi loďkama pobíhají krávy, na molu se pro změnu motají děcka, jenž se náš snaží naučit rybolovu, mno pohoda a vedro:-). Dalším samozvaným taxíkem (opět na korbě za 80 000 IRL) přejíždíme do vesnice Tabl, kde by mělo být přístaviště loďek k mangrovníkovým hájům. Přístaviště bylo a Arabové už na nás čekali. Měli nás v hrsti, takže to žádné velké smlouvání nebylo. Nakonec bylo dohodnuto, že bude platit každý 40 000 IRL, tedy asi 4 dolary za hodinovou projížďku. Údajně zde mělo být mnoho různých druhů ptactva, ale asi se většina někam odstěhovala, páč ti co zůstali by se dali spočítat na prstech obou ruk. Situaci zachraňuje tichomořsky tyrkysově modré moře a krásní velbloudi, kteří se potloukali na ostrůvcích. Nebyla to špatná vyjížďka, ale asi všichni čekali o trochu víc.

From Iran – Qesm Island (Shipderaz, Laft, Tabl, Larak Island)

Nejbližší dědina je cca 2km, slunce opravdu hodně praží, takže nás mají Arabové v hrsti podruhé, neboť bez jejich odvozu se neobejdeme (kromě Josefa, který šel po svých). Za 120 000 IRL a opět na korbě terénní Toyoty (už s Josefem) se vezeme směr přístav k Hangam Islandu. Jízda na korbě je fine, i když při
140 km/h, to už malinko přestává být legrace. Vybourat se, tak to máme všichni jasné.
Drahá loď a žádní delfíny, to jsou hlavní důvody, proč výlet na ostrov rušíme a jdeme se věnovat koupačce. Zdá se mi, že voda je nějaká chladnější, řekl bych tak 29°C, ale přežít se to dá:-). Josef zavzpomínal na svoji původní profesi učitele, když se snažil naučit plavání jednoho místního borce, co se pár minut předtím skoro utopil ve snaze dosáhnout břehu poněkud svérázným psím plaveckým stylem.
Jelikož jsme skoro na stejném místě jako den předtím, rozhodujeme se opět pro stop, a to opět zadarmo. Není to vždy tak jednoduché, protože stop se tu většinou bere jako placená služba, ale není to nemožné. Po pár minutách nám zastavuje dodávka a i když nejede až do Qesmu, lezeme na korbu a jede se. Dost možná na stejném místě jako včera sjíždíme z hlavní silnice do vesnice. Chceme vystoupit, ale Josef hlásí, že chlápek říkal, že jenom něco naložíme a hned zase pojedeme dál. Co chce chlapík naložit a proč, to nikoho moc netrápí, až do doby, než dojedem doprostřed vesnice, kde nám naznačuje, že máme přesednout k jeho kámošovi a ten že by nás hodil za 100 tisíc do Qesmu. Akorát se tomu zasmějem a jdeme pryč směr hlavní silnice. Zpráva o tom, že jsme dojeli se šíří rychlostí blesku, o čemž svědčí zvědavci a čumilové na motorkách, kteří krouží kolem. Jenom se podívají a hned jedou nazpět. Co je trochu nevýhoda při našem podvečerním stopování je fakt, že za pár minut se setmí, odzvoní se Ramadán, a to mimo jiné znamená, že dost dlouho vůbec nic nepojede. To ovšem některým z nás nebrání velkoryse odmítnout odvoz za 60 tisíc a čekat na svoz zadarmo. Čekáme, stmívá se, lamentujem a místní děcka se nám smějou. Mezitím na nás jezdí čumět místní omladina a sem tam někdo nabídce odvoz za sto tisíc, až najednou začne kvílet muezzin a život se zastavuje.

From Iran – Qesm Island (Shipderaz, Laft, Tabl, Larak Island)

Hmm, tady někdo tak dlouho vybíral, až přebral:(. Nakonec stejně jedeme do Qesmu za 100 000 riálů, takže jsme nic neušetřili, ale aspoň bylo nějaké vzrůšo.
Že najít nějakou dobrou restauraci není jenom tak, jsme se přesvědčili už včera. Dneska tedy nenecháváme nic náhodě a dle doporučení jedem taxíkem do Naeem restaurantu. Ten se jeví zdálky jako poměrně luxusní záležitost, zblízka je to už horší, je to takové pseudo pozlátko v rádoby evropském stylu. Tomu odpovídají i ceny, řádově 10 dolarů z jídlo. Smažené rybky byly docela obstojné, rýže jako vždy, salát trochu oschlý a k pití byla jenom Pepsi. Nebylo to zlé, ale typical iranian restaurant to rozhodně nebyl. Další taxi na hotel, nákup melounů, na hotel, deník a spát.

Den jedenáctý

Po snídani, resp. po tom co zbylo ze včerejší snídaně, jdeme za místním šéfíkem se domluvit na výletu lodí na ostrov Larak. Cena není úplně z nejlidovějších – 400 000 IRL (40 USD) za hodinovou projížďku a 100 000 za každou hodinu navíc. Taxík, který vtipně nebyl v ceně od šéfíka, nás čeká kolem půl deváté u hotelu a jede se na místní přístaviště, kde akorát přeskočíme do pramice a jede se.

From Iran – Qesm Island (Shipderaz, Laft, Tabl, Larak Island)

Cesta na ostrov trvá max. 15 minut, na ostrově zastavujeme ve vesnici, kde nakupujeme vody a pokračujeme dále okolo ostrova. Nikde nikdo, jak na ostrově, tak v moři, jen my a moře, pohoda:-). První zastávka pro potápění je u vraku potopené a rozlomené lodi patrně z Íránsko-Irácké války. Škoda, že mně do brýlí teče, takže nic nevidím, ale i koupání je super. Myslím, že nikdo moc netušil, jak se zpětně vyškrábem na loďku, ale je to překvapivě v pohodě. Druhá zastávka je u písečných dun, velmi podobných těm co byly k vidění ve Wadi Rum v Jordánsku. Nemá to chybu, chtělo by se zůstat na ostrově mnohem dýl a užívat si pohody a samoty, ale už jsme na výletě přes dvě hodiny a musíme nazpět do Qesm.

From Iran – Qesm Island (Shipderaz, Laft, Tabl, Larak Island)

Zkoušíme hledat ještě nějaké želvy, ale místo toho vidíme tak leda potopené taxi. Ten kdo se převlíkl do suchého na lodi, se směje těm, co ukazují bílé zadky v přístavu:-). „Kapitán“ chce 800 tisíc, což mu samozřejmě odmítáme dát (prostě to zkusil, smlouváme a nakonec se dohodneme na ceně 600 tisíc. Přece jenom jsme byli na výletě dýl a takhle cena zhruba odpovídá tomu, co jsme se domluvili. Takováhle vyjížďka se jenom tak nepovede, myslím tedy, že panuje všeobecná spokojenost.
Taxíkem na hotel, sprcha, batohy, odhlášení z hotelu a do přístavu na loď do Bandáru. Jako vždy, příležitost dělá taxikáře, na licence zde nikdo nehraje, to nám ale nevadí, i když nás občas zavezou jinam nebo dotyčný vůbec neví kam má jet. V tomhle případě nás chlápek nejdřív dovezl do přístavu trajektů, než konečně pochopil že chceme do přístavu malých loďek (Sangi Pier). Tím, že jsme domluveni na pevné částce, se můžeme jenom zasmát nad jeho marným pokusem dostat z nás o dolar více.
Podobně to v přístavu zkouší i převozníci s otevřenýma a pomalýma loďkama, kteří chtějí dvacet tisíc, mají ale smůlu, protože my moc dobře víme, že cena je poloviční. Nakonec stejně bereme rychlou loď za standardní cenu 20 000 IRL. Péct se hodinu na otevřeném moři není taky úplná pohoda. Nejvíc naštvaní jsou naši potencionální spolucestující z otevřené loďky, kteří se už radovali, že jich je dost, aby mohli odjet…
Za půl hodiny jsme v dusném Bandáru, kde chceme hlavně vyměnit peníze a hned potom koupit letenky a lístky do Shirazu. Peníze měníme v hotelu, na stejném místě kde v kluci kupují letenky ze Shirazu do Teheránu. Já mám jiné plány, chci jet spodem přes Hamadán. Zpětně se ukázalo, že to asi úplně nejlepší nápad nebyl a měl jsem taky letět.
From Iran – Bandar Abbas From Iran – Bandar Abbas

Bandár mě při první návštěvě zrovna neuchvátil, ale dneska je to něco jiného. Je více času, menší vedro a tím pádem větší možnost zkoumat a pozorovat pestrou směsku lidí, která zde je. Hlavně bazar je v tomhle jedinečně hlučný, špinavý a barevný. To vše, spolu s lidma z různých koutů světa, dělá jedinečnou atmosféru. Na rozdíl od místních se Arabové rádi fotí, tak toho využívám a také se snažím zachytit ostatní, i když to vždy není jednoduché a neobejde se to bez křiku, hrozeb a bleskurychlého zahalování.
Bandár je místo kontrastů, sotva sto metro od bazaru, je moderní nákupní centrum ze skla, oceli a betonu plné nablýskaných obchodů a fast-foodů (je vidět, že Dubaj je blízko) a opodál je bazar jak vystřižený odněkud z Pakistánu.
Následuje cesta taxíkem na terminál, čekání, sandwich na večeři a odjezd směr Shiraz.