20/4 – Capileira – Pampaneira – Granada

Včera bylo zataženo a dneska ráno je? Samozřejmě, že pěkně. Nedá se nic dělat, balíme a chystáme se na další přesun do Granady. Ale přece jenom bychom si to mohli trochu vynahradit, když máme to auto, ne? Vyvezeme se někam nahoru a pokocháme se projasněnými výhledy, o které jsme včera přišli. Cesta je v docela dobrém stavu, naše Clio se tak bez problémů šine někam do půlky cesty k Hoya de Portillo, odkud jsou pěkně vidět zasněžené kopečky. Procházka, pár fotek a vracíme se zpět do Capieliery. Ještě by to chtělo kafe, stavíme v malebné vesničce Pampaneira, kde klasicky není ani noha a dáváme obligátní dvojboj cafe con leche y espresso sin lechce.  Náměstíčko je naprosto kouzelné. Těžko říct, zda je hezčí Pampaneira nebo Capileira, ale určitě v soutěži nevyhraje Trevelez, kde je sice údajně nejlepší šunka široko daleko, ale je to již o poznání modernější a turističtější oblast.

Za hodinku jsme v Granadě a kupodivu se nám ihned daří zaparkovat, i když jenom na hodinu, ale to by mělo stačit na návštěvu zamluveného hostelu a zjištění, kde se dá zadarmo parkovat. Možností moc není a jsou daleko. Nezbývá než se plácnout přes kapsu a zaplatit parkování v podzemních garážích za 18€/den. Máme totiž již dopředu zamluvený, a hlavně zaplacený lístek na 14:30 do Alhambry. V mezičase by nebylo špatný se ubytovat, najíst se a vše stihnout. Z domluveného hostelu nás kvůli údajné havárii vody posílají do druhého provozu, které je hnedka vedle katedrály. Pokojík bez oken s instantním cigaretovým smradem odpovídá (bohužel) ceně. Jednu noc zde vydržíme.

Granada jinak vypadá docela příjemně, i když už je to větší město. Takové Brno ve Španělsku. Uličky, obchůdky, kavárny a příjemné klima v podhůří Sierra Nevada. Po nešpanělském obědě v podobě falafelu vyrážíme do kopce zdolat Alhambru. Nikde žádní turisté, obchody se suvenýry až na výjimky zavřené. Lístky máme sice koupené dopředu, ale patrně to nebylo vůbec nutné. Něco mi říká, že máme naprosto unikátní možnost prohlédnout si Alhambru v podstatě úplně sami.

Moje tušení bylo správné, v areálu je snad více personálu jak návštěvníků. V informacích se ptám, zda je třeba lístek z internetu někde měnit za reálný? Není. Máte někde info letáčky? Nemáme, načtěte si QR kód. Paperless Alhambra. U Palace Nazaries jsme příliš brzo, nudící se chlapík nás posílá vedle do muzea, ať se zabavíme, protože vstup je až skutečně v půl třetí, jak máme zarezervováno.

Dvojitá kontrola dokladů a jsme vpuštěni. A jsme zde prakticky sami, takže není problém si počkat, když náhodou někdo vleze do záběru. Vše podstatné je na https://www.alhambradegranada.org/en/. Z paláce přecházíme do zahrad, kde chvilku odpočíváme, svačíme a podél hradeb jdeme ke Generallife, jenž trochu mate názvem, protože se jedná o letní sídlo králů. Zahrady jsou volně přístupné, ale vnitřní prostory opět jenom na ID a vstupenku. Fascinují nás všudypřítomné pomerančovníky, plody jsou ale bohužel dost kyselé. Vyplatí se nespěchat, kochat se výhledy a detaily, které paláce a zahrady nabízejí. Z Generallife se dá obloukem přejít k palácům Charlese V. a dál k Alcazabě. Trochu se kazí počasí, je lehce zataženo a fouká. Mdlá obloha není na fotky úplně ideální, ale všechno nemůže být dokonalé. Několikahodinovou návštěvu končíme na věži pevnosti Alcazaba, odkud je opět nádherný výhled na celé město a okolní hory. Návštěva celého komplexu zabere 3-4 hodiny, dostatek času se rozhodně vyplatí. Už toho ale máme dneska docela dost a jsme rádi, že můžeme sejít do města na něco dobrýho. Hlavně to chce kafe. Už máme zjištěno, že kafe stojí všude víceméně stejně kolem 1-1,5€. Můžeme tak zasednout kamkoliv a nemuset se bát něčeho předraženého. A co bude na večeři? Než to promyslíme, najdeme restauraci, je sedm hodin a už máme smůlec.  V rychlosti kupujeme aspoň něco do ruky k snědku a frustraci z poloprázdného žaludku jdeme spláchnout pivem. Pivo ve dvoudecových sklenicích na nožce by měli zakázat. Drahý a nepříliš dobrý. Co si dáme dál? Zmrzlinu! Kopeček za dvě eura, odpočinek v parku a přemýšlení, zda se vyplatí si pospíšit, rychle nakoupit a vyklusat nahoru na západ slunce nad Alhambrou. Zkusíme to. Nejdříve nákup základnách surovin pivka nevyjímaje, potom odnést nákup na hostel a vyrážíme. Pivo s sebou. Stíháme tak akorát, místa pro focení moc není, protože zástupy turistů zastoupily místní.  Na morálku dohlíží z povzdáli policejní auto. Pár fotek z ruky, sedáme k pivku a kochačka.  Ještě kulturní vložka v podobě plivače ohně, setmělo se, začíná být docela zima. Jdeme domů.