Den první – 25. 10. 2014
Po šesti letech, kdy proběhl první pokus dobýt Gruzií (a ten skončil válkou v Gruzii dříve, než vůbec začal), začíná dnešní poslední říjnovou sobotu další výlet za hranice všedních dní. Letíme z Budapešti se společností Wizzair, jejíž levné letenky do Kutaisi byly koneckonců jedním z hlavních spouštěčů cesty. Druhým neméně důležitým impulsem bylo, že jsem se chtěl do Gruzie konečně podívat a taky jsme měli s Ivošem plán, že se konečně někam spolu podíváme.
Sraz před dvanáctou v Brně stíháme v pohodě i s (skoro pravým) tureckým kebabem, rozloučením se a naloděním na EC do Budapešti. Nic jsme nezapomněli a máme toho – dle velikosti mého batohu – aspoň v mém případně víc než dost. Cesta vlakem dlouhá, bez vzruchu a s půlhodinovým zpožděním, což je stále v normě, protože odlet máme až v 19:20. Žasnu jak se prostor před nádražím Keleti-pu změnil ze staveniště a velkolepý terminál a stanici metra. Metro se změnilo, ale legrační lístky a revizor hned u turniketu zůstali. Takže vše je v pořádku. Modernizace naštěstí postihla jenom jednu linku, ta druhá stále vypadá jako z filmu Revizoři, a to je zase dobře, už podruhé. Na letišti jsme v šest, kde vítá nás dlouhá fronta k přepážce Wizzair. Překvapuje mě, že zde skutečně pán na začátku fronty zkouší, zda zavazadlo projde „klecí“ na limitní rozměry. Sice jsme si maličko připlatili (asi 400 Kč), ale jedno zavazadlo do kabiny a druhé dolů se bude hlavně na cestu zpět hodit. Odbavení, duty free shop, letadlo s třemi hodina nudy a jedním wizz air drahým pivem a najednou máme půl jedné v noci a my přistáváme na malém letišti v Kutaisi. Trochu mi to přijde jako bychom přijeli do Brna, soudě dle hlavy a velikosti letiště. U imigračního se necháme vyfotit, dostáváme razítko a Welcome to Georgia!
[shashin type=“photo“ id=“1958,1961,1966″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ caption=“y“ position=“center“]
Dle infa z Internetu mířím hnedka v hale vyměnit peníze na místní měnu a při té příležitosti dostávám lokální sim kartu. Dobrá služba, která si zaslouží palec nahoru. Další palec si zaslouží doprava z letiště, která je zajištěna společností Georgian bus až přímo k ubytování. Za 5 lari příjemná věc bez nutnosti utkat se hnedka po příletu s místními taxikáři. Než ukončím dnešní den zjištěním, že na Star hostelu s námi bydlí banda užvaněných Maďarů a našemu pokoji chybí kus stěny, tak musím poznamenat, že řidiči v Gruzii se opravdu ničeho nebojí, a že prostě bez řízku by nebyl výlet výletem aneb jak provonět maršrutku hned ze začátku.
Den druhý – 26. 10. 2014
Jaká noc, takové ráno a ještě lepší snídaně. Ale popořádku. Maďarům se ani ve dvě ráno nechtělo jít spát a tak si povídali a seznamovali se a přitom se smáli a smáli. A nám chyběl v pokoji kus stěny, tak jsme měli legraci společně s nimi. A ráno legrace znovu, když vstávali. A snídaně? Veka, studené vajíčko a studené párky, což by bylo v podstatě v pohodě nebýt toho, že mně při žvýkání veky vypadl kus mého oblíbeného zubu, díky kterému mám tak rád zubařku v Tišnově a já si vzpomněl na ukrutnou bolest, když mi výplň vypadla naposledy. Podíval jsem se na zub, dopil čaj, uvařil si kafe, dojedl párek a řekl jsem si, že tentokrát to bude lepší a zub mě bolet nebude. A nebolel….:-)
Na desátou máme zamluvené auto v půjčovně (doplnit) na ulici (doplnit), takže vyrážíme. První kroky doprovází obdivné zkoumání rozmlácené silnice před hostelem, následně výměna peněz a také nezbytné bloudění. Ovšem bloudíme nejen my, ale i taxikář, od kterého chceme jediné, aby nás dovezl na ulici (doplnit). Pán sice odkýval, že ví, ale nevěděl a netušil. Nakonec jsem ho musel navigovat sám, protože chlapík se prostě vydal úplně jiným směrem, než kam jsme měli jet. Před půjčovnou náš již čekal objednaný Hyundai Getz, malé autíčko, které se stane naším dopravním prostředkem pro následujících šest dní. Platíme půjčovné (5 x 47 USD), zálohu (200 USD), podepisujeme smlouvu a posloucháme rusko-anglický výklad o tom, jak řídit automat. Je to jednoduché, bude to jednoduché, ovšem hlavně nějak vyjet, nic neťuknout a dostat se ven z města. Mobilní navigace funguje a nefunguje zároveň, směrové cedule ve městě, aby jeden pohledal, ale nakonec se daří a jedem po výpadovce na Tbilisi s odbočením na jih do Borjomi. Ani jeden jsme při plánování půjčení auta v Gruzii moc nevěděli do čeho jdeme, tedy hlavně jak půjde řídit a v jaké kvalitě budou silnice. Čekali jsme to výrazně horší, sem tam díra nebo chybějící asfalt, ale jinak pohodová silnice. Jezdí se sice rychle a předjíždí kde to jde, ale taky to není tak hrozné, jak se kolikrát může člověk dočíst na internetu. První zastávkou je St. George Monastery ve vesnici Ubisa. Jeden z nejpůsobivějších klášterů, které jsme za celou dobu v Gruzii viděli. Nikdo nikde a přitom to uvnitř vypadlo, jako by zde před chvilkou někdo byl…
