21/4 – Granada – Priego de Cordoba – Zuheros – Ronda
Dneska opět cestovní den, v plánu je dostat se do Rondy a po cestě udělat nějaké zastávky v zajímavých místech. Tím pádem už nestíháme Cordobu a Sevillu, na celou Andalusii je týden prostě málo. Jamon na snídani, zaplatit parkovné (a doufat, že to bude jenom těch 18€/den) a můžeme vyrazit. Nemůžeme, protože kafe! Cafe con leche v kavárně Sancho s moc pěknými hrníčky, které by se mně moc líbily. Neúspěšně ponoukám Petru k lupu. Druhou zastávkou na cestě k autu je cukrárna s ultra cukrem nabombenýma dobrota. Po takové náloži prostě za volantem usnout nemůžu.
Opouštíme hory a vjíždíme do kraje olivovníků, které jsou všude kam se podíváš. Není snad metr půdy, kde by nebyly olivovníky. Prvotní „jé olivovníky“ se po čase mění na povzdech „všude jsou samý olivovníky“.
Hodinka cesty a parkujeme v menším městě Priego de Cordoba. Podle názvu by to mohla být náhrada za Cordobu, bude to ale spíše příhodná zastávka po cestě, kterou nám tak trochu doporučil průvodce. Úvodním dojmem, který přetrvává po celou dobu, je že je to město důchodců. Petra tvrdí, že tím pádem jsem zde správně. Kromě barokní fontány stojí za pozornost hlavně bílé domky ozdobené desítkami květin a potom také výhled z terasovité promenády na okolní kopečky s olivovníky. Je kolem poledne, z procházky nám docela vyhládlo a už taky chceme jíst něco jiného jak bagetu s jamonem, takže sedáme v kavárně na něco dobrého. Jídelní lístek ve španělštině je sranda, u poloviny jídel tušíme, o co asi jde, u druhé půlky je to na překvapení. Výběr nakonec vyhrály kalamáry a lokální salát zvláštního jména. Kafe a je čas vyrazit zase o kousek dál. Dalším cílem je nedaleká vesnička Zuheros, která patří mezi pueblos blancos a měla být tu být možnost pěkného výletu kaňonem rio Bailón.
Auto jsme nechali na parkovišti na začátku vesnice, odkud projdeme celou vesnicí a v dolní části se napojíme na turistickou značku vedoucí kaňonem řeky Bailón. Odhadem by to mohlo být sedm kilometrů s návratem po silnici nazpět do vesnice. Zuheros je nádherná vesnice plná úzkých uliček a starých domů, je zde i malá pevnost a pár kaváren, které čekají na turisty. Jsme tady ale jenom my dva. Cesta kaňonem je na začátku lehce do kopce, ale nic hrozného a potom už vlastně kopírujeme vyschlou řeku. Krásný výhled na Zuheros a dál až někam ke Cordobě. Po chvíli se cesta dělí, dá se pokračovat dál kaňonem, ovšem my se vracíme doleva na silnici, která nás potom dovede nazpět. A zase ty výhledy! Časově nám výlet vyšel akorát, máme nyní asi dvě hodiny do Rondy, kam dorazíme zhruba kolem sedmé. Cesta opět příjemná, olivovníky konečně mizí a nastupuje běžná vegetace. Asi zde více prší, vše je trochu zelenější.
V předtuše opětovných problém s parkováním v Rondě hledám na netu, jaké jsou zde v možnosti. Volné parkování by mělo být kolem nádraží. Ok, můžeme to zkusit, do města to je kousek. Povedlo se na první pokus, ani nebylo nutné svádět souboj s podélným parkováním nebo někam couvat. Máme zamluvený hostel Casa Duende El Tajo, který je hnedka naproti ikonickému mostu Puente Nuevo. Cena 29€ za pokoj je velmi v pohodě, méně v pohodě je to, že na zvonek nikdo nereaguje a majitel nebere telefon. Město je vylidněné, hospody zavřené a blíží se osmá. Jdeme rychle něco nakoupit dříve než zavřou, majitel snad brzy dojde. Dal si načas, ale nakonec dorazil a ukázal nám bydlení – veliká terasa s výhledem, pokoj s výhledem a veliká společenská místnost. To by šlo. Terasa láká na večeři venku, bohužel už je dost kosa, tak snad zítra. Patrně zůstaneme dva dny, zítra projdeme město, dáme výlet a odjezd bude až pozítří ráno.