Kolumbie 2016

29/12/2015 [někdy během dne]: v diskusi portálu cestujlevne.com jsem nalezl zmínku o levných letenkách z Mnichova do Cartageny v Kolumbii. Cena kolem 9 tisíc je i připočtením namáhavé cesty do a z Mnichova více než lákavá, když běžně je cena spíše 2x větší.
29/12/2015 [později toho dne]: píšu Ivošovi aka Beny, zda nechce jet do Kolumbie? Odpovídá, že by jel, ale musí doma dostat propustku. Výborně! I když už byl letos v NY, tak šance tomu docela dávám. Ufff, letenky stále jsou, sice na podívných portálech typu fluege.de, ale jsou. Snad půjdou i koupit nebo se to brzy – jakožto chybový tarif – nezruší.
30/12 [dopoledne]: letenky stále jsou. Ivoš mě poslal peníze. Jsem rozhodnut pro výlet přes oceán. Jsem pro výlet dobýt další kontinent.
30/12 [odpoledne]: peněz málo, musím koupit letenky nadvakrát. Chjo, samý komplikace. Navíc mi nemá kdo schválit dovo, ale to snad projde. První leteka pro Ivoše prošla a e-tiket došel, druhá nic. I přesto, že mám na účtě dost peněz, tak smůlec. A samozřejmě, že nemám v práci přístupové údaje do bankovnictví. Čas běží a letenka je jenom jedna. Vymýšlím kombinace, kombinujeme nekombinovatelné. Co kdyby koupil letenku někdo jiný, třeba jiná karta projde. Kamarád Vladimír pomáhá, letenku kupuje. Vše vypadá ok, akorát potvrzení nepřišlo (ale přitom kód rezervace máme). A jsme v pr….Co teď? Podpora portálu fluege už má asi volno a telefonní plechovou hubu prostě neporazíš, zvlášť v němčině. Už mě to nebaví…

“Vzhledem k tomu, že píšu tento deník, tak je zřejmé, že jsme do Kolumbie nakonec letenky získali, cestu podnikli a úspěšně se vrátili”

28/2/2016 [19:00 CET]

Výlet do Kolumbie začíná…v brněnské nádražní hale. Dokonalé místo, kde nechceš zůstávat a nechceš urychleně odjet. Výměna dolarů, kafe, pivko na cestu. Baťoh se mi zdá nějaký těžký, asi bych si měl koupit nějaký celkově lehčí, kdo se s tím má tahat. Beny má tradičně školní bágl, na hlavě čepici a je celej v černým. Já mám řízky a Beny má bublaninu. Jakože buchtu, ale ne od maminky ale od Pavly. Možná za to může adrenalin ze začátku cesty, každopádně po prvních kouscích prohlašuje, že tady se někdo může vdávat. Slíbil jsem, že na tohle nezapomenu zapsat, tak tímto slib plním:-). Řízek mám asi 3x ročně, z toho určitě aspoň na jeden začátku nějaké cesty. Je to prostě takový symbolický začátek výletu, bez řízku to není ono:-). Máme krapet zpoždění, ale to nevadí, aspoň nebudeme muset čekat v promrzlé Praze tak dlouho. Moje přání, aby bylo teplo, bohužel o týden nevyšlo. Před týdnem bylo deset stupňů a nyní je pěkná nula.
Na Florenci máme cca 45 minut do odjezdu autobusu do Mnichova, kde bychom měli být okolo páté ráno. Jedeme Flixbusem, protože Studenagency dneska nejede a je to asi dobře, protože ve Flixbusu je výrazně víc místa na nohy a tak se snad i trochu vyspíme…

29/2/2016 [Mnichov – Madrid – Bogota – Cartagena aneb den, který má 30 hodin]

Ne před šesti, ani ne před sedmi, ale už před osmi lety jsem odtud vyrážel do Bangkoku na svůj první větší a zatím nejdelší výlet od JV Asie. Další achjo, třeba víc cestovat, když to tak letí. Kromě toho, že jsme omylem zašli na odletový terminál Lufthansy a divili jsme se, že náš spoj nikde, tak se asi nic zajímavého nedělo. Tedy kromě chvilky napětí, zda opravdu dostaneme ty správné letenky. Ani s mojí letenkou, kde bylo prohozené jméno a příjmení nebyl problém. Výborně, můžeme se nalodit na první z našich celkem dvanácti letů. První a asi nejhorší. Iberia ani tak nepřekvapila tím, že je málo místa na nohy, ale tím, že ani vodu nám nedali. Vše za peníze. Hm, to bude asi budoucnost létání po Evropě, i když tohle nebyl žádnej lowcost. Nakonec stejně spíme, takže to nějak přežijeme. V Madridu máme jenom hodinu, tak akorát se přesunout na terminál odkud létají zaoceánské lety. Samé exotické destinace a mezi nimi i naše Bogota. Hurá, jemná nervozita a očekávání vrcholí. Přece jenom to je můj první let přes oceán (Beny už byl v NY), takže se docela těším. Na co se těším o něco míň, je celých deset hodin v letadle, zvlášť když jsme vyfasovali prostřední řadu a já navíc ještě sedadlo, které nejde sklopit resp. ukotvit. Z toho nemám radost ani, natož slečna za mnou, která má tak garantováno, že při neustálém pohybu sedadla nahoru a dolů se na žádný film určitě nepodívá. Ovšem štěstí mi přeje, pán vedle se rozhodl jít jinam, takže přesedám a navíc mám novou sousedku, prima malou paní z Peru, která mě rozhodně nebude dloubat lokty do žeber. Beny čte o včelách, já koukám na filmy. Black Mass s Johny Deppem je docela dobrý, i když zde Johny vypadá jako mimozemšťán a přitom je to film o mafiánech, zato MaMa s Penelope Cruz nezachrání ani prsa Penelope. Čas jít spát a těšit se na Kolumbii…
Kolem třetí kolumbijského času (=kolem deváté českého času) dosedáme do Bogoty na letiště příznačně pojmenované El Dorado. Na nějaké rozhlížení po letišti není čas ani moc energie a hlavně není důvod, protože si bogotského letiště na našicgh přeletech ještě užijeme dost a dost. V šest nás čeká poslední let do Cartageny se společností LAN. Loučíme se na pár dní s lehce potemnělou Bogotou, abychom za 1,5 hod konečně dojeli do cíle a vstoupili na horkou kolumbijskou půdu. V osm večer je docela teplo a dusno, ale asi jsme oba čekali, že to bude horší. Dle informací z wikitravel a průvodce by měl od letiště jet taxi za 10tisíc kolumbijských pesos (COP), což je v přepočtu asi 75 Kč. Aby se předešlo předraženým taxíkům, mají zde jednoduchý systém, kdy si v okýnku vyzvedneš lístek v hodnotě právě 10t pesos a ten dáš na konci cesty taxikářovi spolu s finančním obnosem. Přes booking.com máme rezervovaný hostel La Casona ve čtvrti Getsemani. Ufff, jsme zde, Welcome to Colombia! Konečně můžeme oddychnout. Ubytko je pěkný, hlavně átrium plné rostlin je úžasné. Skládáme bágly a jdeme najít něco k snědku. U sytě žlutého kostela na konci ulice posedávají lidi, pijou pivka nebo jen tak klábosí. Za 10t si dáváme velikou směsku z nudlí, vajíček, párku a dalších věcí. Takový kolumbijský eintopf. Jako příloha vespod je cosi tvrdého bez zvláštní chuti. Divíme se, protože ještě nevím, že se jedná o plantain nebo zeleninový banán, který se jako příloha používá vždy a všude a pořád. Cestou zpátky si kupuju pivko, bezděčně si vzpomenu na příjezd do Bangkoku před mnoha lety, kde jsem si první večer dal pivko na Khaosan road a bylo mě tak podobně – výlet začíná, dobrodružství před námi.