21.4.2009 – pryč k Kambodži, hurá do Laosu
V Ban Lung a vlastně tím pádem i v Kambodži jsem zůstal o den dýl, ale není čeho litovat. Výlet do Voen Sai a okolí byl úžasný a stejně tak čas a pokec strávený s ostatníma travellery byl bezva. Moje dva měsíce jsou nic, proti roční cestě nebo cestě bez hranic jak to měl naplánované např. Thomass. Snad příště…:-)
Odjezd minibusu z Ban Lung je v osm, tudíž dost času na snídani, sbalení věci a nezbytný check-out. Je mi účtována pouze druhá noc za 3$, a to mi rozhodně nevadí. V celkově předraženém turistickém přístupu v celé Kambodži, je těch pět ušetřených dolarů milou náplastí.
Cesta minibusem má do komfortu daleko, protože je mnohem více cítit každý otřes, výmol a nerovnost. A že jich je hodně po cestě! Aspoň že mám možnost dát řeč s borcem co nám předevčírem sliboval homestay a potom se vypařil jako pára nad hrncem.
Stung Treng vypadá na první pohled jako klasická příhraniční město, kde se nic moc neděje a kde je zvýšená koncentrace chytráků, kteří by si rádi na mně přivydělali. Údajně dle kusých informací co mám, by měl jet na hranice minibus a to dokonce několikrát denně, leč v reálu je situace asi někde jinde. Jeden říká, že jede pouze ráno, druhý tvrdí, že nejede vůbec a třetí pro změnu, že do hodiny zde nějaký minibus bude. Taxi jsou hodně předražený a nikde nikdo s kým by se dalo eventuálně podělit o náklady. Na to, že je teprve poledne, je to poměrně divná situace, takže jdu raděj na kafe.