Válka za humny, Covid si dává pauzu a zima je už prostě moc dlouho. A taky budu mít narozeniny. Z toho všeho plyne, že je čas vyrazit někam do tepla, někam daleko od reality všedního dne. Co třeba na Madeiru? Se zastávkou v Portu? Jistěže, jedeme.
25/3/2022 – páteční odlet z Vídně přes Lisabon do Funchalu
Výhodou pátečního odletu je, že pracovní týden má jenom čtyři dny, nevýhodou je ovšem čtvrteční hospodský kvíz a nutnost se sbalit v pozdních nočních hodinách. Jak se povedlo nebo nepovedlo zjistím až na Madeiře.
Ranní vlak do Brna, kafe v McD, vlak do Vídně, pivko ve vlaku, vlak na letiště a plno času. Mám řízky, Petra nemá. Smála se a za chvíli ji bude polední řízek ve Vídni chutnat. Zpoždění, fronta, bleskové vyplnění portugalského formuláře a odlet. Místo u záchodků. Proč? Přístání v Lisabonu. Z terminálu na terminál a zase zpátky. Kafe, sendvič a odlet do Funchalu. Konečně mám místo na nohy, Easyjet v souboji s Ryanairem vyhrál. Funchal, hledání půjčovny, dotaz na informacích a zase hledání. Telefon nikdo nebere. Půjčovna si nás nakonec našla sama. Peugeot 108, malé rachotivé autíčko za 200€ na šest dní. Platba, hledání otevřeného obchodu. Neúspěšně. Příkrá stoupání, příkrá klesání. Dneska budeme asi již o hladu. Městečko Porto da Cruz. Pusto, ticho, prázdno. Apartmán malý, studený a s pěkných výhledem. Na uvítanou keksy a bolo de mel. Mám takový hlad, že zapomenu i na to, že nemám rád rozinky. Dobrou, Madeiro.
26/3/2022 – PR8 Vereda da Ponta de São Lourenço a PR11 Levada dos Balcões
Nebylo co jíst večer, není co jíst ani ráno. Venku je zataženo, ovšem výhled z pokojíku je za jedna. Připomíná mi to zde oblast kolem Salenta v Kolumbii. Porto da Cruz je malé, po kopci roztahané městečko, všude je daleko a hodně do kopce. Nezbývá než na nákup vzít auto. V obchodě je rovnou kavárna, kromě nákupu tak můžeme rovnou i posnídat. Sedí tu s námi pár místňáků, v TV válka na Ukrajině. Je pořád zataženo, a ne zcela teplo (= poněkud zima). Základní průzkum centra městečka je velmi rychlý. Pár hospod, škola, kostel, bazénky u moře a palírna rumu z cukrové třtiny, kam se dá jít dovnitř na exkurzi. Pořád je škaredě, tady nemá dneska smysl zůstávat. Zkusíme výlet na východní cíp ostrova, kde by mohlo být hezčí počasí.
Hodně zde fouká, co je ale důležitější, že mraky jsou pryč a místo nich slunce a modrá obloha. Na parkovišti u PR8 Vereda da Ponta de São Lourenço je zatím jenom pár aut. Svačina, brýle, opalovací krém, zapnout tracker a můžeme vyrazit. Nádherný výlet s fancy kavárnou na konci, neskutečnými výhledy na útesy a silným větrem všude okolo. Za kavárnou se dá ještě vylézt nahoru na kopec s výhledem na Funchal a na úplně nejvýchodnější kousek ostrova. Pohodový výlet s jedním jediným rizikem. Že se člověk pěkně připálí, jako se to stalo mně. Na cestě zpět míjíme hrozné davy. Ano, vyplatí se přivstat…
Parkoviště je při odjezdu úplně plné, lidi parkuji všude, kde se dá. Uvolníme jednomu šťastlivci místo a vyrážíme na vyhlídku Miradouro Ponta de São Vicente, která je kousek po strmé silnici od prvního kruháče. Hrozně fouká. Jsou tady snad ještě hezčí výhled na útesy než předtím, je to možný? Asi je. Hlad, žízeň a ten vítr! Žádný velký kochání, jedeme dolů do Machico na něco k snědku. Zítra je neděle, kdy jsou obchody zavřený, takže je třeba nakoupit také nějaké zásoby. Vedle v kavárně doplňujeme ještě zásobu kofeinu a cukru, abychom měli dost energie na další výlet. A kam nyní pojedeme?
Po kratším váhání vyrazíme do kopců do oblasti zvané Riberio Frio, kde si dáme krátký výlet na vyhlídku PR11 Levada dos Balcões. Takže zase nazpět tunelem do Porto da Cruz a potom už nahoru do kopců. A do deště. A do mlhy. Už bylo asi lepší počasí na výhled na vyhlídku po krajině. Lehce prší nebo padá mlha, těžko říct. Naštěstí i přesto je docela teplo, tak vyrážíme. A kdyby náhodou začalo pršet víc, tak cesta je krátká, za chvilku jsme zpět. Nevýhodou výletu na vyhlídku za mlhy je, že vůbec nic není vidět. Výhodou na druhou stranu je zase to, že jsme na jinak docela dost populárním místě úplně sami. Společnost na vyhlídce nám dělá pouze potulná kočka. Jinak ticho, klid a mlha všude okolo. Asi jsem si tady našel nové bydlení. Velký starý kamenný dům s terasovitou zahradou. Opuštěný, zarostlý a naprosto kouzelný. Sice se do něho asi nikdy nepřestěhuji, ale to nevadí. Nazpět do reality, jsme oba durch, na další výlet to úplně nevypadá. Jedeme nazpět do naší airbnb ubikace usušit věci a potom v čistém někam na večeři.
Škeble, rizoto s mořskými plody, steak z tuňáka…dobrouuu
HTML galerie 1