Fotky z docela povedeného výletu do Bosna a Hercegoviny, kdy jsme za dva dny navštívili Sarajevo a Mostar. To nejdůležitější je zde, to méně důležité v cestovním deníčku.
Štítek: Mostar
Den mostarský
Vzhledem k tomu, že na cestu vlakem do Mostaru pějí všichni na netu chválu, tak máme hned jasno, jak pojedeme na dnešní výlet. Vlak vyráží pěkně brzo v 7:05 ráno, což nám dělá trochu problémy, ale aspoň je to trénink na ostré pozítřejší vstávání na zpáteční vlak do Budapešti. Čekat ráno na tramvaj No. 1 (tramvaj s reklamou na USA!) nemá moc cenu, takže sedáme na trojku a zbytek k nádraží (kolem obří americké ambasády) dojdeme pěšky. Času máme tak akorát na koupení lístků (9,9 KM cesta tam) a nákup snídaně. Tak jako jsou tramvaje darem ČR obyvatelům Sarajeva, tak vlaky jsou pro změnu darem Švédska. Ovšem žádné moderní stroje sem Švédové nedodali, na druhou stranu i hodně staré švédské vagóny porážejí na hlavu české koženkáče. Ale to je všude na světě, to snad nikoho už ani nepřekvapí. Ver jako obvykle spí, což dělá chybu, protože cesta je to naprosto úžasná. Šplháme si to nejdříve do hor s nádhernými výhledy do okolí a množstvím tunelů, abychom se potom šinuli podél řeky až do Mostaru. Asi s půl hodinovým zpožděním jsme na místě! Huráá, rychle pryč z hnusného nádru a na kafe! Jak je možné, že i v poslední ušmudlané nádražní kavárně mají tak dobrý kafe? Chci kafe a dostanu skutečné kafe a ne obarvenou vodu v mega hrnku, jak se mi snaží namluvit u nás. Prostě proklatě dobrý kafe, jak by řekl agent Cooper. Verča je trochu skeptická, co tu vlastně celý den budeme dělat, ale já mám radost (Ver se už podruhé lekla mého radostného chrochtání:-) a myslím, že tu bude dobře, i kdybychom měli jenom celý den bloudit uličkami a vysedávat po kavárnách:-). První cíl je celkem jasný, jdeme směrem Stari most a uličky okolo. Oproti Sarajevu jsou zde vidět a cítit dva rozdíly. Jednak je tu mnohem větší vedro a i rozstřílených budov jako živoucích mement války je zde o dost víc. A zase plno stánků se vším možným plus oproti Sarajevo ještě s typickýma blbinama jako jsou fotbalové dresy, trička apod.
[shashin type=“photo“ id=“965,967,968″ size=“small“ columns=“3″ order=“user“ caption=“y“ position=“center“]
Bohužel džezvy, které zde mají, jsou sice levnější, ale na první pohled mnohem horší kvalityL. To je tak, když někdo vybírá tak dlouho, až přebere. Jeden ze symbolů války je tady, Stari Most, nyní pěkně opravený a sloužící jako hlavní turistické lákadlo nejen k fotografování. Místní borci si udělali zajímavou obživu z populárních skoků z mostu. Mají docela dobrou taktiku, nejdříve jeden svých popocházením po okraji naláká diváky (ale neskočí), přičemž druhý se ochomýtá kolem a vybírá peníze do klobouku (taky neskočí), aby po drahné době dorazil třetí, který se nakonec odhodlá a po nohách skočí ze zhruba 20m výšku do vody. Ve výsledku jsme se půl hodiny pekli na sluníčku a spolu s ostatníma čekali, co bude, abychom udělali sborové „ách“, zatleskali a pokračovali přes most dál. Nicméně nejen most, ale i okolí jsou úžasně fotogenické, o tom žádná. Všechno kolem ovšem bledne, když si člověk uvědomí hrůzu a destrukci války a vidí, jak byl třeba most a jeho okolí brutálně zničené, až prakticky srovnané se zemí. Pokračujeme dále po druhé straně alejí suvenýrů s cílem zase najít nějaké jídlo, což opět není úplně jednoduché, páč kromě echt turistických hospod zde nic jiného moc není.