V mešitě sultána Kábuse jsme se zdrželi trochu dýl, ale to nám nemusí vadit, protože dneska máme v plánu pouze přesun podél pobřeží do města Súr. Samozřejmě si cestou uděláme určitě zastávku u moře nebo v některém z vádí. Dálnice přes hory je super, na perfektním asfaltu cestě krásně odsýpá. Jak máme na dohled moře, tak hnedka sjíždíme z dálnice a děláme pauzu. Pobřeží lemují místa pro kempování včetně již připravených velkých stanů s karavanem, soláry a dalšími vymoženostmi. Pár km nazpět máme Bimmah Sinkhole, což je obrovská prohlubeň, v které se dá koupat. Plavky sice máme s sebou, ale nakonec se nekoupeme. Místo toho mám masáž nohou od malých rybiček, které ožírají kůži.
Pokračujeme po naprosto prázdné silnici podél moře do městečka Finns, kde si dáváme v restauraci oběd. Za riál a nějaké drobné jsem dostal dva velké kusy tuňáka s rýží. Mamka si dala kuře a co nesnědla, dostaly všudy přítomné kozy, které už na kořist čekaly u terasy. Odkud už pokračujeme zase po dálnici, z které sjíždíme až u města Tiwi. Odtud se dá jet na exkurzi rovnou do dvou vádí: Shab a Tiwi. Po kratší úvaze se nakonec rozhodujeme po přístupnější Shab a děláme dobře. Odpoledne už docela pokročilo, takže jindy asi docela zaplněné vádí, je takhle ve čtyři odpoledne prakticky prázdné. Nádherné podvečerní světlo osvětlující kaňon nás doprovází během asi 45 min dlouhé procházky ke koupacím jezírkům. Jediné, co tady kazí nálady je místní turistická podnikavost a poplatek 1 riál za asi minutovou jízdu lodičkou na druhou stranu řeky. Cestou nazpět se koukám na mapy, kde je naznačen brod přes vodu. Naprosto zbytečný poplatek za lodičku podnikavcům.
Poslední zastávkou dnešního dne před příjezdem do Súru mělo být mauzoleum Bibi Maryam v kdysi dávno velmi významném přístavním městě Kalhat, bohužel jsem ale nějak minul odbočku a pak už byla moc tma. Místo toho se jedeme ubytovat a na večeři. Súr vypadá na první docela dost příjemně a neturisticky. Fajn den zakončujeme ve městě v pákistánské restauraci. Súk je plný prodejen s nádherně nazdobenými šaty, která se patrně nosí pod abájou a patrně i při domácích příležitostech. Ale jak si je v obchodě zkouší, když prodavač je vždy muž?
Výhled na moře, modrá obloha, východ slunce. Dneska ráno musím vyběhnout. Vyrážím po promenádě Corniche, přes záliv až k nedalekému majáku Al-Aylah. Běžím sice protivětru, ale i tak si běh neskutečně užívám, neustále něco fotím a usmívám se na celý Omán. Kdybych neměl hlad a nebylo už v sedm dost vedro, tak bych snad běžel dál a dál. Takhle jsem si dal nejúžasnějších 7 kilometrů za hodně dlouho. Po běhu následuje krátká koupačka v moři a rychle na snídani do vedlejší restaurace. Dali jsme si míchaný vajíčka a karak čaj. Zajímavé, že jde o docela malou restauraci s několika stoly, ovšem v kuchyni jsou hnedka tři kuchaři. Obsluhuje pan majitel s rodinou.
S dnešním ránem panuje veliká spokojenost. Jediným mínusem je, že se musíme sbalit a zase pokračovat dál, protože dneska nás čeká dlouhý den v autě s cílem v Nizwě a zastávkou ve vádí Bani Khalid. Za dvě hodiny svižné jízdy v minimálním odbočujeme z dálnice k vesnici Muqal, za kterou se vádí nachází. Jde o jedno z nejpřístupnějších vádí, protože za koupání není potřeba nikam daleko chodit a dá se zaparkovat jen pár minut od jezírek. Množství aut s červenou značkou z půjčoven napovídá, jak to bude asi u jezírek vypadat. Koupání mezi skálami v kaňonu je opravdu úžasný, ovšem lidí bylo fakt hodně. No nic jiného se asi v pravé poledne nedalo čekat. Moc se nezdržujeme a pokračujeme dál. Vzhledem k tomu, že písečné duny jsou vidět prakticky z dálnice, tak nám to nedá a u města Al Mintirib sjíždíme z dálnice k poušti. Dojeli jsme prakticky až na konec silnice, kde hnedka za domy už začínal písek a duny (Wahiba Sands). Na procházku po rozžhaveném písku to opravdu nebylo (pálí jak čert), tak jsme se aspoň vyfotili, užili si trochu spalujícího žáru slunce a jeli zase dál. Na větší objevování pouště nemáme na tomhle výletě čas a pořádné auto, tak snad příště. Zastavujeme v první otevřené restauraci, kde to vypadá, že je aspoň minimální život. „Co máte na jídlo“, ptám se. „Chicken and rice“, zní odpověď. A něco dalšího? Nee, pouze kuře s rýží. Ve vzpomínkách se vracím do Saudské Arábie, kde jsme jedli pořád jenom kuře s rýží.
HTML galerie 1