Ještě 3,5 hodiny do Nizwy, zatímco na dálnici ceste docela ubíhá, tak na okreskách, je to přesně naopak. Pár minut před setměním jsme se konečně dokodrcali do Nizwy. Ubytování s parkovištěm máme v uličkách starého města, kam nás taky navigace odvážně směřuje. Čím více se uličky zužují, vím více se modlím, ať nejede nic v protisměru a hlavně, ať najdeme parkoviště u ubytování. Auto v protisměru jsme nepotkali, bohužel ale to samé platilo i o parkovišti. Příjezdová odbočka k ubytku byla zrovna v rekonstrukci. Takže co teď? Blouděním v úzkých uličkách je nesmysl. Naštěstí nedaleko jedno parkování místo bylo a chlapík z ubytka nám potom poradil, kde auto bezpečně nechat. Ovšem zcela nejlepší parkování v Nizwě je před súkem na parkovišti v bývalém korytu řeky. Tady je místa plno a bez nervů.
Procházka večerním súkem, výměna peněz, večeře a spát…
NIZWA A VÁDÍ QURAI
Včerejší full day v autě mně docela stačil, proto jsem rád, že v Nizwě zůstáváme dva dny a bude taky trochu oddechu. Ale zase abych se moc nenudil, tak si jdu opět ráno zaběhat. I dneska jsem vyběhl docela pozdě v 6:50 a i dneska jsem doběhl totálně splavený s barvou kůže blízkou dobře uzrálému rajčeti. Rozhodli jsme se, že si před odpolední prohlídkou Nizwy zajedeme ještě někam do přírody. Volba padla na nedaleké, a ne moc známé vádí Qurai. Ovšem nejdřív je potřeba bez úhony vyjet z bludiště starého města na parkoviště před súkem, nepotkat auto v protisměru a dát si nějakou dobrou snídani. Povedlo se, vyrážíme a za necelou hodinku parkujeme na malinkatém parkovišti u vádí. Podle mapy by nám nyní měl čekat kilometr až dva vyschlým kaňonem až ke koupacím jezírkům. Že to nebude tak jednoduchý výlet naznačuje už začátek, kdy je potřeba přejít přes úzký mostek, který je tvořen pouze vodovodním kanálem. Ač rozhodně nemám rád výšky, tak most hrdinně překonávám. Mamka realisticky dává zpátečku a jde oklikou přes vyschlým korytem. Je to dál, ale zato horší cesta, jak by pravil klasik. Zbytek cesty k jezírkům je ve znamení zábavného hopsání z kamene na kamen a balancování na okraji vodního kanálu. Cestou tam jsme potkali jednu dvojici turistů a zpět taky jednu. Jinak nikde nikdo.
Po cestě nazpět zastavujeme na oběd v Birkat Al Mouz, odkud se dá vyrazit do hor Jebel Akhdar, ovšem pouze s 4×4 autem, což my nemáme.
Jestli někde nakoupit ománské dobroty, datle a suvenýry, tak rozhodně v Nizwě. Súk je rozdělen na jednotlivé části: maso, ryby, datle nebo sladkosti. Chvílemi si připadám jak v sladkém ráji, když ochutnávám neuvěřitelné sladké datle nebo lahodou chalvu. Aby nebylo degustování sladkého příliš, tak vše můžeme zapít ománskou kávu, která je samozřejmě taky sladká. Ománci jsou velcí mlsalové, u stánku s chalvou je jich chumel a všichni ochutnávají a ochutnávají.
Nákupy jsou samozřejmě super, ovšem jedna věc je ještě důležitější. Pořádný ománský sestřih! Takže hurá k barberovi. Za dva riály dostávám nejenom zážitek, ale hlavně perfektní účes zakončení masáží hlavy za třetinu ceny u nás.
Súk v Nizwě je zajímavé místo, část je komplet opravená, jinde polorozpadlé domy ještě čekají na opravu nebo demolici. Zrekonstruované hliněné domy vypadají až moc hezky, skoro bych řekl, že jsou znovupostavené, ovšem tohle je patrně jediná možnost, jak domy nějak zachránit a dál využívat.
JABREEN CASTLE, AL HAMRA, MISFAT AL ABRIYEEN
Dneska nás nečeká žádná velká vzdálenost, protože pouze přejedeme do horské vesnice Misfat al Abriyeen se zastávkami u hradu Jabreen a ve staré vesnici Al Hamra.
Přes den se za vstup na hradby vybírá vstupné, ovšem po ránu zde nikdo nehlídá, tak toho jdeme využít. Máme hradby jen pro sebe a staré město zase z trochu z jiné perspektivy. A když už jsme opět na trhu, tak by bylo škoda ještě něco nekoupit. Ceny jsou povětšinou pevné, což ale neznamená, že nejde usmlouvat nějaká sleva. A ta se hodí, protože i když vše stojí pouze jednotky riálů, tak výsledná cena v českých korunách (krát šedesát) může docela překvapit.
První dnešní zastávkou je Jabreen castle (vstupné 3 riály). Hrad v 17 st. založil Al Immam BilArab bin Sultan jako sídlo a pevnost pro svoji rodinu během válečných časů. Hrad je z parkoviště docela nenápadný, ovšem uvnitř docela rozlehlý. Systém chodeb umožňoval důmyslnou obranu, kromě zbraní se na obranu běžně využíval horký olej nebo datlová pasta.
Z hradu jsme během pár minut ve vedlejším městě u pevnosti Bahla. Místo návštěvy pevnosti (určitě to bude super, ale nejde stíhat všechno) jsme si dali v nedaleké restauraci oběd a pokračovali dál do vesnice Al Hamra. Parkujeme na okraji staré části a kolem prvních hliněných domů jdeme do staré části. Je to úplně neuvěřitelná kombinace krásna a totálního rozpadu. Některé hliněné domy vypadají, že se obyvatelé teprve nedávno odstěhovali, jiné se doslova rozpadají před očima a často z nich už nezbylo vůbec nic. Občas se najde dům, který je opravený a nyní slouží jako ubytování. My se jdeme podívat do muzea Bait Al Safah (vstupné 3 riály), které hodně předčilo moje očekávání, které běžně od muzeí mám. Během úvodního výkladu jsme dostali informace o tradičním způsobu života a bydlení v tradičních hliněných obydlích. A dokonce jsme si mohli vyzkoušet tradiční ománský oděv a na závěr si dát datle a čaj. No a potom ten výhled ze střechy na celou Al Hamru!
K ubytování v Misfatu to máme doslova pár minut autem, nemusíme tak už nijak spěchat a v klidu se ještě projít po liduprázdné staré Al Hamře. Většina domů je prázdných, občas se někomu dům podařilo zrekonstruovat, ovšem většina je bez pravidelné údržby odsouzena k postupnému zániku.
Necháváme auto přes vesnicí, protože dál je zákaz a při západu slunce jdeme hledat náš Misfah Heritage House. Vesnice Misfat je malá a dneska plná zařízení pro turisty, ovšem to ji nic neubírá na atraktivitě. V našem ubytování, kde máme v ceně snídani i večeři nás vítá sympatický majitel Hamet a hnedka nám nabízí prohlídku vesnice s výkladem. Domlouváme se na další den a jdeme na terasu na večeři.
HTML galerie 1