Cyklistika mezi rýžovými políčky

Ráno ihned na mobilu kontroluji, zda vlaky jezdí. Uff, hurá, jezdí. Snídaně v 7eleven a jdeme na první vlak, na který se nám včera podařil koupit lístek. Je to lokálka, sedadla jak v metru, zastávka na každém rohu, ale nám to nevadí. Oba už máme neustálých otřesů tak akorát. Posuneme se na jih do oblasti rýžových políček, kde si chceme v městě Guanshan půjčit kola a udělat si výlet po okolí.

Jsme na venkově. Nádraží v Guanshanu je oproti Hualienu opravdu malinké. Hnedka naproti nádraží je půjčovna kol a vedle 7eleven/Family Mart. Nic dalšího potřeba není. Svačina a kafe v 7eleven, docela obstojná kola v půjčovně (150 TWD/den) přes ulici (batohy necháváme na místě) a můžeme vyrazit na výlet. Dneska to vypadá ještě na větší vedro jak včera, naštěstí všude nádherná rovina. První zastávkou je nedaleký park s jezírky a nefunkčním akvaparkem, kde chvíli vegetíme a obědváme. Stín je třeba využít.  Na výletníky na kolech jsou tady opravdu připraveni, míjíme velké parkoviště se desítkami kol. Naštěstí pro nás asi není sezóna, takže jsme na silničkách mezi rýžovými políčky skoro pořád sami.  Máme namířeno do nedalekého Chishangu, kde si dáme kafe a pojedeme cikcak zpátky. Kavárna Gourmet coffee je nádherná, kafe bude určitě taky top, ovšem 300 TWD je přece jenom trochu přespříliš. Otáčíme se a jdeme tam, kam asi víc patříme, do 7eleven. Celý oběd včetně pití jsme tady pořídili právě za cenu jednoho kafe v nedaleké kavárně. Po jídle se vracíme přes políčka nazpět, v nedaleké vesnici jedeme kolek stovek zaparkovaných kol, rikš a dalších vozítek. Vracíme kola, dneska jsme dali opět 35 km a jdeme na vlak do Taitungu.

Ubytování máme zamluvené v „Hostel Who Knows“ v centru města. Vlakové nádraží je dost daleko, takže musíme busem. Ze začátku trošku zmatky, občas ani překladač nepomáhá, ale nakonec se domluvíme a za chvilku jsme již ubytování v moc pěkném hostelu. Na večeři dneska vyrazíme na night market, což je dlouhá ulice plná stánků s jídlem, pití a mnoha pouťovými atrakcemi. Nás ovšem zajímá hlavně jídlo! Protože to je tady velmi rozličný, a hlavně vždycky dobrý. Nejlepší je ochutnávání a zkoušení nových chutí a vůní. Jednou z nich je slavné stinky tofu. Již z dálky je stánek rozpoznatelný dle charakteristického kyselého pachu. Když se přes tohle člověk přenese, tak je to velmi dobrý!

Během degustování přemýšlíme, co budeme dělat zítra. Situaci totiž trochu komplikuje tchajwanský prodloužený víkend a dost málo volného ubytování na jihu u moře.  Nakonec se rozhodujeme zůstat, půjčíme si motorku a vyrazím do okolí, kde snad bude něco zajímavého. Nějaké tipy máme z webu, něco máme od stánkaře, kde si Petra koupila klobouček s tlustým králíkem, takže se snad zítra nudit nebudeme.

Náklady: 157 snídaně, 300 půjčení kol, 155 oběd, 306 oběd číslo 2, 138 vlak do Taitung, 85 dvě zmrzliny, 150 oliheň, 60 knedlíky, 60 stinky tofu, 60 džus, 03 cukrová třtina

Taitung

Po snídani v klasickém 7eleven/Family Mart vyrážíme najít půjčovnu, kde nám na evropský mezinárodní řidičák zapůjčí motorku. Není to úplně jednoduché, přes překladač se dozvídáme, že půjčovny v centru akceptují pouze tchajwanských řidičák.  Zvláštní ale co se dá dělat. Bude třeba najít půjčovnu, kde vítězí byznys nad regulemi. Nejlepší bude napsat komunikativnímu panu domácímu, který nám určitě něco poradí. A taky, že ano. Máme jet k nádraží, kde jsou prý dvě půjčovny, kde nám půjčí skútr i náš mezinárodní řidičák. Hned, jak jsme vystoupili z autobusu, tak se ukázalo, že měl pravdu. Na rohu přes ulici nám z malého stánku už mával chlapík a hnedka naznačoval, že motorka nebude problém. Zaplatili jsme 400 TWD za 24 hodin, pán si ofotil řidičák a mohli jsme vyrazit. Nejdříve jedeme na benzinku, kde jsme to trochu neodhadli a omylem natankovali plnou, což neprojedeme asi ani kdybychom jeli nonstop. Nevadí, vyrážíme na výlet podél pobřeží. Provoz je hodně malý, ovšem vítr to dost vynahrazuje. Motorka jede mnohem líp jak ta včerejší a já mám pocit, že už jsem skoro malý motorkář.

První zastávkou jsou skalní útvary Xiaoyeliu, což je přírodní atrakce s placeným parkovištěm, občerstvením a suvenýry. Příjemná procházka po zvláštně erozí vytvarovaných skalách a jedeme dál. Platba za parkovné samozřejmě s Easy card. Mají to tady fajn zařízené. Přes několik dalších vyhlídek (a divno atrakcí jako je „Voda tekoucí vzhůru“) jedeme postupně až do Dulanu, kde parkujeme u kreativního centra. Bývalý cukrovar je přeměněn na ateliéry a malé umělecké obchůdky. Hezké věci nejsou rozhodně levné. Jdeme raději na nudle, v televizi jsou neustále záběry ze zemětřesení z parku Taroko, kde otřesy způsobily velkou destrukci.  Další zastávkou je vyhlídka trochu dál od hlavní silnice a poté pokračujeme dál po pobřeží. Zatáhlo se a dost fouká, aspoň mikina by se mně docela hodila. Poslední dvě zastávky jsou ve znamení drzých opic. První je Old Doghe bridge a druhá je trochu dál ve vnitrozemí, kde je to doslova opičí safari. Opice lezou po autech a je jich tady docela dost. Ve tmě a v městským provozu se mně ještě úplně řídit nechce, tak už jedeme nazpět. Pruh pro motorky je super! Míjíme dlouhou kolonu aut a za chvilku jsme nazpět v hostelu. Motorku si necháváme přes noc a zítra se s ní dopravíme na vlakáč. Zde stačí hodit klíčky do prostoru pod sedadlem a je to. Večer opět míříme na night market, dneska je na programu oyster omelette a plno dalších pochutin.

Náklady: 400 motorka, 130 benzín, 70 oyster omelette, 50 knedlíčky, 75 maso v bulce, 50 sladké jablko, 1170 ubytování, 60 palačinka, 100 ryba, 181 snídaně