Předvánoční výlet do Drážďan, trasa z Prahy měřící po silnici cca 130 km s ČD za 3, 5 hodiny, což je hodně solidní a rozhodně se to vyplatí. Když už chceš zákazníku slevu, tak trp a přestupuj, jinak plať a nemudruj. Nicméně po několika přestupech jsme na místě. Chtělo by si postesknout, proč takové krásné nádraží nemáme i u nás…je to o kultuře, o lidech, o přístupu, ale i o společnosti a ekonomické úrovni, takže to nemá cenu. Zima, břečka, stánky – hledám své oblíbené klobásy, bramboráky na váhu a podobné laskominy, které z nám bohaté nabídky tuzemských trhů a překvapivě nenacházím. Sliníme a odcházíme se napojit nějakým uměním. Vypadá to zde trochu jako ve Vídni, akorát je zde méně lidí, ne tak draho a mnohem více rozestavěno. V Zwingeru jest něco klasických barokních maleb, takže si tu dáme chleba s šunkou a jde se dál. V Albertinum, které ohromí vstupní halou by se mělo nacházet o něco mladší umění, respektive jinými slovy kdo v průběhu posledních 150 let něco v Německu namaloval, je zde. Krajinky, zajíci i hustá moderna. Nejen mě z toho nesourodého mišmaše hlava tak rozbolela, že jedině káva to napravila. Dort, svařák a místní zapékaný dalamánek. Něco fotek potemnělých Drážďan a rozsvíceného trhu a na vlak. Tři přestupy a jsme doma.