Štítek: Wadi Disah

Saudská Arábie 2024 – z Wadi Disah do Al-Ula (Hegra)

Wadi Disah -> Al Ula

Ranní běh musí být i v Saudské Arábii. Jsme tady dost za exoty, ale výklus to byl moc pěkný.  Následuje rychlá snídaně v supermarketu a vyrážíme na výlet do druhého místního Wádí. Včera jsme aspoň někoho potkali, ovšem tady už není vůbec nikdo, když nepočítám tři zbloudilé velbloudy. Opět velká nádhera s naprosto neuvěřitelnými scenériemi. Jednoho dne bude Wadi Disah turistické místo, kde se bude platit vstupné a do Wádí povede pohodlná pěšinka. Jsme rádi, že zatím máme místo jen a pouze pro sebe.

Dost bylo kochání, je třeba se posunout dál do Al Uly. Cesta je to dlouhá a nepříliš zábavná. Minimum aut a skoro žádné osídlení. Za Al Faraah nás navigace Google vede přes Abu Rakah, a to nebyla dobrá volba. Doposud pohodlná silnice se změnila na kvalitu třetí až čtvrté třídy, okolní krajina se přešla z „zajímavá poušť“ do měsíční krajiny bez života, a navíc zde ani nebyl dlouhou dobu žádný signál. Samozřejmě, že jsem zrovna řídil já a Ivoš si dával šlofíka. Během neustálého kličkování mezi výmoly jsem si představoval, že budeme mít defekt a nedovoláme se žádné pomoci. Místní asi věděli, že tahle silnice nestojí za nic, tudíž jsme nepotkali jediné auto. Naštěstí náš Changan je kvalitní stroj a zvládl i tuhle výzvu. Nedaleko Al Uly se krajina zase změnila, tentokrát ovšem pozitivně. Všude okolo nás jsou neskutečně skalní útvary v písečné poušti.  Jedeme se ubytovat do vesničky asi 10 km od Winter parku. Docela pěkné ubytko s bazénem máme za 200 SAR. Do Al Uly je to čtvrt hodinka autem, zato k Elephant’s rock pouze pár minut, takže toho ještě před západem slunce využíváme. Nádherné místo, které je perfektně připravené na turisty. Posezení s prémiovou kávičkou, chill hudbou a posezením. Taková saudskoarabská romantika.

Moc se ale nezdržujeme, protože máme oba velký hlad. V Al Ule zastavujeme u první jídelny pro místní pracanty.  Mix pákistánské a bangladéšské kuchyně nemůže zklamat.  Po jídle ještě procházka po městě, většina provozů je zrovna zavřená, protože je čas modlitby. Na závěr dne jsem dostal v cukrárně zadarmo baklavu a měl radost jak malý děcko 😊.

Al Ula – Hegra

Včera padlo rozhodnutí ještě dneska zůstal v oblasti Al Ula a rozhodně jsme udělali dobře. Třeba proto, že jsem si mohl jít ráno zaběhat do pouště mezi skály. A byl to naprosto epický výběh. Po výběhu jsme zajeli pro proviant na benzínku a potom na snídaňový piknik do pouště.  Changan po uježděné pistě jede bez problémů a my se kocháme. Opět všude kolem nás neuvěřitelný scenérie. Na uježděném povrchu jede auto bez problémů, ovšem v jemném písku už by to asi taková pohoda nebyla, takže raději auto otáčíme zpět k silnici.

Návštěva starého města v Al Ule je pěkným příklad saudskoarabského pojetí turismu. Parkovat se dá pouze na dvou místech, odkud se musí dodávkou asi půl minuty do města. Pěšky nám jít nedovolili. Staré město je skanzen, kdo by čekal něco extra původního, bude docela zklamán. Ve většině domů jsou různé obchůdky, které ale mají přes poledne zavřeno. Jinam jít nejde. Po chvilce jsme se shodli, že nás to moc nebaví a jedeme pryč.  Třeba na oběd do místní vývařovny, kde je nám oběma líp než v turistické vesničce.

Jelikož máme další program až o půl třetí a Ivoš by rád odpoledního šlofíka, tak jedeme zpět na ubytko. Čeká nás Hegra tour (95 SAR) s odjezdem z Winter parku. Docela by mě zajímalo, proč se tomuhle parkovišti uprostřed pouště říká „zimní“? Ještě nedávno bylo možné k nabatejským hrobkám zajet jen tak sólo. Tohle ale bohužel není styl turismu, který mají Saudové rádi. Je to moc nezávislé a levné, a to tady nemají rádi. Takže nejdřív je  třeba si na webu zaplatit exkurzi na přesný čas, potom dojet do Winterparku, odkud pojedeme busem na parkoviště u Hegry. Zde se projdeme asi 100 metrů do návštěvnického centra, kde na nás čeká další bus. Během cca 2 hodin stihneme čtyři zastávky u nejvýznamnějších hrobek. Je to nádherný, informace od průvodce velice zajímavé, ale přece jenom na můj vkus trochu moc organizované. Ale nedá se nic dělat, jiná možnost návštěvy stejně není. Poněkud nám nepřeje počasí, většinu exkurze je zataženo a ke konci i na chvilku zaprší. Déšť v Saudské Arábii! A dokonce byla bouřka!

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1

Saudská Arábie 2024 – Z Vídně přes Rijád a Tabuk do Wadi Disah

Vídeň – Rijád – Tabuk

Jsou dvě hodiny před odletem tak akorát, málo, nebo moc?  Když jedeš autem, tak evidentně akorát, když jedeš autobusem a natrefíš na pár kolon, tak hodně málo.  Výsledkem je, že Ivoš už je dávno na letišti, zatímco já v autobuse nervózně sleduju hodiny na rakouské dálnici a projíždím skyscanner s možnostmi dalších letů. Vše samozřejmě dobře dopadlo, jinak bych ani nepsal tento deníček, ovšem desetiminutový sprint přes vídeňské letiště už si nechci podruhé zopakovat. Nakonec se začátek odbavení posunul, takže po sprintu byl ještě čas na rychlý kafe a vodu do letadla.

Za 5,5 hodiny jsme v Rijádu, víza máme zaplacené online a bez čekání jsme během chvilky oběma nohama v Saudské Arábii. Kupujeme sim kartu od operátora ZAIN za 85 SAR s 25 GB internetu. Let do Tabuku je z domestic terminálu, kam se musíme přesunout shuttle busem a pak už jenom čekání a čekání.

Další dvě hodiny v letadle Flynas do Tabuku. Z letiště bereme taxi přes appku Jeeny za 10 SAR do nedalekého hotelu a hned do postele. Jak se nám o půlnoci hodila hotovost, když jsme zjistili, že hotel jde platit pouze místní MADA kartou…

Z Tabuku do Wadi Disah

AAhh, já potřebuju redukci“, říkal jsem si po ránu, když jsem zjistil, že mobil v této zásuvce rozhodně nedobiju.  Náš ranní program je jasný: nejdříve redukce, potom snídaně, a nakonec pro auto do autopůjčovny Yelo. Z procesu půjčení jsem měl trochu obavy, ale nakonec to bylo sice zdlouhavý ale jinak v pohodě.  Moc si nejsem jist, jaký máme pojištění, protože smlouva je skoro celá v arabštině, tak snad ty nečitelné detaily nebudeme potřebovat. Na doporučení si vybíráme čínského Changana a vyrážíme.  Nejedeme ale daleko, po pár minutách stavíme u Tabuk fort na prohlídku, nákup proviantu a výměnu peněz. Nic dalšího zábavného v Tabuku asi nebude, roadtrip může začít.

Dnešní cílem je Wadi Disah, podle některých jedno z nejhezčích míst v celé Saudské Arábii. Cestou po dálnici 80 jsme ještě nějaká auta potkali, ale jak jsme odbočili vlevo na menší silnici, tak už jsme všude jenom my, skály a poušť. Wadi Disah je stále velmi neturistické místo, což je dobře, i když teda tak dlouho hledat ubytko jsme určitě nemuseli. V samotné vsi je naprosto mrtvo, všechny kempy zavřené nebo neexistující. Dost dlouho jsme jezdili sem a tam, až jsme nakonec uspěli v Blue eye guesthouse, kde máme chatku za 250 SAR. Víc to usmlouvat nešlo, protože jiná možnost prostě nebyla.

Okolní skály jsou úplně neuvěřitelný! Nevíme, kam se dívat dřív, a to ještě nejsme v samotném kaňonu. Silnice končí, dál už musíme po svých nebo lze využít služeb místních podnikavců s džípy. Nabídek na projížďku je plno, jsme široko daleko jediní turisté. My ale všechny odmítáme a jdeme pěšky. Všude okolo písek, skály a tady najedou potok. Brodíme se nejdříve vodou a potom hlubokým pískem.  Výhledy jsou úžasný. Bohužel nemáme moc čas, tma padne velmi rychle, tak asi po jednom kilometru se musíme otočit nazpět.

Na večeři vyrážíme k jediné místní restauraci, kterou Google označuje jako „kuřecí speciality“.  Opravdu jsme správně, ptali jsme se navzájem, když jsme nakoukli dovnitř a spatřili čtyři holé stěny a koberec. „Vítejte, dáte si kuře?“  Majitel vykoukl z malého okýnka a my si objednali kuře s rýží, protože nic jiného stejně nebylo. Usadili jsme se na koberec a za chvilku jsme měli jídlo na koberci mezi námi.

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén