Rest day v Manangu znamená výstup k Ice Lake
Dneska budeme odpočívat, což ovšem v Nepálu znamená, že sice zůstáváme na místě, ale jdeme výš. A potom zase zpátky níž, protože aklimatizace je nutná věc a je radno ji nepodcenit. V noci už asi mrzne, dvě deky a péřovka do postele to jistí. Snídaně je ještě dost studená a v ranní frontě na kontrolu permitů docela mrzneme. Ale pak najednou slunce zesílí a už je to zase prakticky na tričko. Petře není dobře a ještě zjistila, že někde ztratila kabel k hodinkám. Ještě, že jsme potkali Šárku ze Šumperka, která má stejné hodinky a tím pádem je výlet na Stravě zachráněn.
Na dnešní aklimatizační výlet máme v plánu výstup k Ice Lake (19 km, 1290 m up). Hodnota nadmořské výšky u cílového jezera je 4600 m.n.m., dneska to nebude zadarmo. Z Manangu je nejprve nutné se vrátit do Braky a potom přes vesnici nahoru a pořád nahoru. První kilometry jsou nejhorší, stoupání je ostré, klikaté a plné prachu. Petra sotva dýchá, ale nakonec to statečně dala aspoň do 4000 m.n.m., odkud už to ale není tak hrozné. V 4200 m.n.m je chata, kde se dá občerstvit. Já to chci mít co nejdřív za sebou, tak dupu prakticky bez přestávky dál a dál. Nahoře mega fouká a už se fakt blbě dýchá. Stačí se ale na chvilku zastavit, popadnout dech a už to zase jde. V průběhu cesty jsem skoro nikoho nepotkal, o to víc mě překvapilo množství lidí u prvního jezera. Patrně ale většina z nich nevěděla, že to pravé Ice lake je o pár set metrů dále. S našimi spřátelenými Američany jsme dorazili na místo zhruba stejně, fotíme se, chvilka kochačky, nabrání vody z jezera a mažu dolů. Začíná být zima a je mi jasný, že sestup bude taky náročný. A taky, že byl, i když jsem to vzal poměrně dost trail poklusem.
Petra si dala chill a přednášku o výškové nemoci v Manangu. Jelikož náš zítra čeká pokračování výletu k Tilicho lake, tak jdeme ještě večer na nákupy. Zásoby tyčinek z domu se tenčí a je dobré mít zásobu energie na náročné výstupy.
HTML galerie 1
Napsat komentář