Bylo, nebylo, v lednu 2023 se tady na Cestujlevne.com objevila zajímavá nabídka letenek na sezónu do Nepálu s  Jazeera Airways za přibližně 11 tisíc. Jednoznačně hot deal, kupujeme a začínáme plánovat výlet, který má začít až za dlouhých devět měsíců.  Těšíme se. Ale ne dlouho, v dubnu přichází email, že let je zrušen. Telefonát do Kuvajtu, pár emailů a máme peníze zpět. Co teď? Další a již dražší varianta vede opět přes Kuvajt a nazpět přes Omán se Salam Air. Už se zase těšíme. Ale ne dlouho, v srpnu přichází opět email, že let je zrušen. Tentokrát se jedná o cestu zpět. Relativně cenově příznivý let s Emirates zachraňuje situaci a my se již potřetí zase těšíme. Tentokrát již definitivně a 7. října konečně vyrážíme autobusem do Vídně na letiště.

Odbavení, poslední řízek a za pět hodin s Wizz air jsme v Kuwaitu. Následující pětihodinová pauza by teoreticky mohla stačit na letmou návštěvu města, ale taky nemusela. Jdeme tedy raději na kafe a využíváme služby na Transfer desk, kdy nás protáhnou letištěm na druhý terminál bez nutnosti tranzitních víz. Bylo to lehce zmatečné, ale fungovalo to. Čekačka na let do Káthmándú vypadá jak přehlídka outdoor lidí z celé Evropy. Tipujeme, zda s námi někdo půjde také na trek kolem Annapuren.

Dobré ráno, Káthmándú! 2x víza na za 50 dolarů, prosím. Ale jistě, stačí ve frontě na zaplacení vyplnit online formulář, zaplatit a pak vystát další frontu na samolepku a máme hotovo. Cestou ven z letiště ještě kupujeme sim karty Nepal Telecom (6,5 €), vybíráme z bankomatu maximální možnou částku (35 000 NPR) a jdeme se utkat s letištními taxikáři. Souboj, který jde málokdy vyhrát. Cesta do Thamelu nás stojí 800 NPR. Kdybychom již měli appku Pathao, jsme na polovině, a kdybychom nebyli tak nevyspalí a šli na normální městský bus, tak je to prakticky zadarmo.  Zase ne vždy je nutné tak šetřit, postel a odpočinek jsou přednější.

Nejdůležitějším úkolem dnešního dne je získání ACAP permitu, potom by bylo dobrý koupit lístky na zítřejší bus do Besisaharu a taky v jednom z mnoha outdoor obchodů koupit trekové hole. A snad stihneme i něco zajímavého vidět. Konec hotelového lenošení, vzhůru do nepálského chaosu.

Nákup permitů pro oblast Annapurny je naprosto easy záležitost. Stačí 3000 rupií, dvě fotky, vyplněný formulář a máme hotovo. Nedávné nařízení o nutnosti průvodce se evidentně zcela minulo účinkem a všichni ho ignorují. Dobře pro nás i pro nepálský turismus. Nyní ještě zjistit, jak je to s lístkama na bus na zítra do Besisaharu a můžeme začít prozkoumávat město.  Přes Pathao jedeme k Lotse mall, u kterého je velký autobusák, kde bez problémů kupujeme lístky za 600 NR na zítra v 6:30.  Zatím vše pěkně vychází, bereme opět taxi a jedeme k velké Boudhanath stúpě, kde je vstupné 400 rupií. Tomu se dá krásně vyhnout, stačí jít ke stúpě jakoukoliv boční ulicí. To my jsme neudělali, takže platíme. I přes větší množství lidí panuje moc příjemná atmosféra. Obešli jsme stúpu dokonala, potočili modlitební mlýnky, chvilku rozjímali ve vedlejších chrámu a pokračovali dál do bočních uliček, kde jsme se trochu ztratili.  Abychom pořád nejezdili taxíkem, tak cestu zpět do Thamelu zkusíme místním autobusem.  Volba to byla zajímavá a moc pěkně jsme se projeli, jen bohužel úplně jiným směrem, než by se nám hodilo. Někde za letištěm jsme s dopomocí místních vystoupili, zanadávali si na naháněče z autobusu, který nám odkýval Thamel, i když jel úplně jinam, a nakonec si vzali opět taxi přes Pathao nazpět do Thamelu. Touto neplánovou projížďkou jsme bohužel ztratili docela dost času, tudíž náměstí Durbar už dneska nestíháme. Místo toho vyrážíme do místních outdoor shopů, kde chceme koupit trekové hůlky. Nabídka je veliká, naše rozhodovací schopnosti jsou ovšem o dost menší, ale nakonec se daří. Skoro originál Marmot za 2000 rupií. A potom už jenom večeře v indické restauraci a spát.