Ranipauwa do Kagbeni a potom Jomsom (16,5 km, 210 m up, 960 m down)

Na jednom blogu někdo trefně poznamenal, že Ranipauwa vypadá jako město na divokém západě. Hliněná hrbolatá silnici uprostřed a kolem pár hotelů nebo obchodů, a to je všechno. Petře stále není dobře a nejde ani na snídani. Jdu se kouknout, zda na divokém západě nebude nějaká lékárna a při té příležitosti jdu najít autobusák, abych načerpal info o tom, kdy jede bus do Jomsomu. Chlapík v budce tvrdí, že autobus jede v devět a potom už nic nejede.

Petra se rozhodla, že pojede busem do Jomsomu. Já mám ještě energii na výlet, takže půjdu pěšky přes vesničky Upper Mustangu do Kagbeni a potom zkusím chytnout autobus nebo stopovat, ať nemusím do Jomsomu po prašné silnici. Poslední den na ACT treku začíná. Mám v plánu se dostat přes vesnici Purang k řece, dál do vesnice Jhong a potom po cestě až do Kagbeni.  Na začátku se motám vesničkou mezi políčky a snažím se najít most, abych se dostal do Jhongu.  Ve Jhongu se mně hodně líbí, úplně si říkám, že v takových vesničkách by bylo fajn bydlet a poznat tak více život místních.  Další část cesty do Kagbeni už bohužel taková zábava není, protože jdu po polní cestě, fouká a není nic moc zajímavého k vidění. Čím jsem níž a blíž ke Kagbeni, tím fouká víc. Při pohledu na kopce Upper Mustangu si říkám, jak to asi v takové oblasti, kam se moc nejezdí, vypadá. Konečně jsem v Kagbeni, kam jsem si přes zvěsti o povodni docela těšil. Realita byla docela drsná, před 3 měsíci se vesnicí prohnala povodeň a střed kolem řeky úplně smetla se zemí. Úzké uličky, které jsou dál od vody, jsou úplně super. Má to tady dobrou atmosféru. Ovšem jinak je okolí poněkud depresivní. Aby toho nebylo málo, tak strašně fouká, což dojem ještě zhoršuje. V jednom z teahousů si objednávám jídlo a bavím se s panem majitelem, který říká, že během povodně zahynulo plno lidí. Ještě chvíli okouním a přesouvám se na hlavní silnici, kde bych si rád chytnul nějaký odvoz, protože tady v tom vichru se mně po silnici rozhodně nechce. Mám docela štěstí, místní studentky mně pomáhají chytnout hnedka první auto, které jede kolem.  Vystupuji na ACT checkpointu a zbytek do města už jdu po svých. Petra již bydlí v novější části města u letiště. Ještě po cestě do Kagbeni mně psala, že je možnost letenek na zítra do Pokhary za 160 USD. Docela ranec na 20minutový let. Ale zase 20 minut v letadle a 10 hodin v buse, to je rozdíl. Chvilková deliberace a máme jasno, jdeme pro letenky. V první kanceláři nikdo není, jdeme přes ulici do Tara air, kde se s paní poměrně rychle dohodneme a letenky jsou skoro naše. Zbývá zavolat pana manžela, který umí s platebním terminálem a letenky už jsou opravdu naše. Letíme zítra v 6:40, na letišti máme být o hodinu dřív. Večeře na ubytku a spát.