Z Upper Pissangu do Manangu (23 km a 920 m up)
I když nás hnedka na začátku dnešní etapy čeká velmi nepříjemný krpál se stoupáním až do 3700 m.n.m., tak na dnešek se těším. Je krásné počasí, a hlavně jdeme konečně mimo silnici. Také samotný Upper Pissang je nádherný. Hlavně super je klášter na kopci a výhled na všechny strany.
Máme předsevzetí vyrazit pěkně brzo ráno, ale klasicky se to ne zcela daří. Na vině je jednak tradičně pomalejší ranní vstávání a potom jsme chtěli využít služeb místní Safe Drinking Station (přefiltrovaná nezávadná voda za drobný poplatek), abychom nemuseli filtrovat v ranním mrazíku. Bohužel stanice s pitnou vodou je jenom dole v Lower Pissangu, takže nezbylo nic jiného než přefiltrovat vodu k Petře do vaku, ke mně do lahví v báglu a teprve potom jsme mohli vyrazit.
První část treku vede po cestičce s krásnými výhledy, ale taky bohužel s množstvím lidí. Jak všichni vyrážejí plus minus ve stejný čas, tak se nám to před visutým mostem, od kterého se jde do prudkého stoupání, trochu nakupilo. Potočíme modlitební mlýnky a taky zde zjišťujeme, že Češi cestují po celém světě a tady jsou samozřejmě taky. Husí cikcak pochod do 3700 m.n.m. není moc zábavný. Cestička je prudká, dech nedostačující a množství lidí větší, než by se mně líbilo. Ale je třeba vydržet, nahoře u stúpy v Ghyoru se všichni vyfotí a pak už se dav tak nějak přirozeně rozprostře a jdeme opět víceméně sami. Tradiční domy z kamene s úzkými uličkami se mi moc líbí, má to tady o hodně jinou atmosféru než vesnice, kterými jsme doposud prošli. Je dost dobře možné, že nebýt turismu, tak je vesnice opuštěná. Na druhou stranu kavárna s cappuccinem a skořicovým šnekem rozhodně není nutná. Jdeme dál, teda nejdeme. Někde jsem ztratil držák na foťák, vracím se ke stúpě, kde mohl pravděpodobně vypadnout. Mám štěstí, držák nalezen. Dobíhám Petru a pokračujeme po vrstevnici dál. Hodně fouká a do toho pálí slunce. Mám pocit, že se musím spálit i přes několik vrstev opalováku.
Z celého davu trekařů jsme asi poslední, ale nevadí. Není kam spěchat. V jednom z guesthousů po cestě si dáváme oběd, smaženou rýži a česnekovou polévku, která je údajně dobrá na výškovou nemoc. Ještě do vesnice Ngawal je trek fajn, ale potom se místo obyč cesty objevila nově vytvořená betonová silnice, po které je nutný jít docela dlouho, a to ani jednoho moc nebaví. Navíc je dost vedro. Než se dostaneme do cílové destinace, tak ještě míjíme zajímavou vesnici Braka. Je podvečer, opět se ochlazuje, hodně fouká a na nás poutníky padá lehká krize, protože cesta se po rovině hrozně táhne.
Jdu napřed, mám toho dneska docela dost. Konečně Manang. První hotel je hodně basic, nakonec z něj mizíme a bereme docela fajn Thorong La hotel na konci vesnice. Pokoj je zdarma v případě, že si v hotelu dáme snídani a večeři. Vzhledem k tomu, že budeme zůstávat dvě noci, tak se to hotelu určitě vyplatí.
HTML galerie 1
Napsat komentář