Mestia – Usghuli 2023 

Gruzie podruhé, tentokrát hory jako warm-up na nadcházející nepálské dobrodružství. 

Den 1. 

Odlet z Prahy v časných 8:55, za tři a půl hodiny jsme na místě. Když k tomu připočteme ještě dvě hodiny časového rozdílu, jsme najednou odpoledne na letišti v Kutaisi, kde vybíráme v bankomatu 900 lari na následujících 5 dní a přemýšlíme nad tím, zda bude lepší jet do Kutaisi a tam chytnout maršrutku do Zugdidi, nebo vylézt před letiště na hlavní silnici a tam něco najít, anebo si vzít Bolt do nedaleké Samtredie a tam nasednou na maršrutku. Těžko říct, která možnost je nejlepší, ovšem poslední to zcela určitě nebyla. Samtredia je naprostá díra, odkud nic do Zugdidi nejede, a navíc je asi 35 stupňů, což je docela šok po nedávných sotva polovičních teplotách u nás. Po poněkud krkolomné konverzaci s místními babkami usuzujeme, že nejlepší bude dojít na hlavní silnici a tam snad už chytneme maršrutku naším směrem. Přes litry potu se nakonec zadařilo a po hodině čekání a další dvou v buse jsme navečer v Zugdidi. 

Zugdidi není rozhodně žádná výstavní metropole, ale jede odtud maršrutka do Mestia, a to je důležitý. Ubytko mám dopředu zamluveny v Cosy guesthouse, což bylo rozhodně dobrá volba. Levný a milý ubytování, plus je pár metrů od autobusáku. Ve městě samotným je problematický najít večer hospodu s jídlem, všude pobíhá plno pouličních psů, a navíc panuje mega lepkavý vedro. Dobrou noc a zítra jedeme do hor. 

Den 2. (↔ 14,2 km, ↑ 601 m) 

Ochotný pán v GH nám tvrdil, že první maršrutka do Mestii jeden v 9:00 a měl pravdu. Ve více lidech by se dalo jet taxíkem nebo přes Bolt. Na ubytku jsme nakonec byli čtyři zájemci o cestu, ale Bolt jsme promeškali, tudíž nakonec bereme zavděk pravidelným spojem za 35 lari. Čekání na odjezd bylo díky místní partě ochmelků velmi veselé. Trojka násosků si ranní čekání vylepšovala popíjení kořalky chacha [čača]. Já se samozřejmě na panáka ihned rád přidružil, ovšem potom byl dost problém je odehnat, protože varianta „dalšího panáka nechci“ prostě neexistuje 😊. Celá cesta nahoru je velmi zdlouhavá, naše se natáhla na bezmála 4,5 hodiny, a to hlavně díky našim ožralům, kvůli kterým jsme pořád někde zastavovali, aby se jim následně nechtělo vůbec nastupovat apod. 

V Mestii hlásíme příjezd asi ve 13:30, jdeme na rychlé jídlo a vyrážíme na první etapu treku do Tsvirmi. Schválně nejdeme oficiální trasu v naději, že na vedlejší trase přes sedlo Zuruldi nebude tolik lidí a budou krásný výhledy. Navíc lanovka Hatsvali (20 lari/osoba) je v provozu, což nám výrazně urychlilo výstup, a hlavně ušetřilo spoustu času. Za pár minut jsme ve výšce okolo 2300 m.n.m. s nádhernými výhledy do okolí a naprosto bez lidí, přesně jak jsme předpokládali. Trochu prudší byl výstup na vrcholek Mentaši, jinak ale příjemná procházka po loukách. Jako magnet se před námi neustále ukazuje hora Tetnuldi (4858 m.n.m.). Ještě netušíme, že další dny budeme velice blízko a Tetnuldi nám nesleze z očí ještě mnoho hodin. Cestu jsme si ještě zpestřili výstupem na vrcholek Zuruldi, kde se nachází malinkatý kostelík a pak už jenom lesem dolů od vesnice. Vítá nás pohled na pastviny a malebnou vesničku při snad nejhezčím foto světle za celý výlet. Zlatá hodinka jak z reklamy. 

Shorena homestay (160 lari včetně večeře a snídaně pro dvě osoby) je přesně na druhém konci vesnice, než kudy jsme přišli. Paní domácí už nás očekává, večeře je prakticky na stole, za chvíli se stmívá. První den treku na jedničku. 

Fotogalerie z celého výletu: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/10360938