Den 3. (↔ 18,7 km, ↑ 932 m) 

Místo budíčku máme kravské zvonce, protože hnedka vedle našeho ubytování vede hlavní stezka kudy místní vyhání dobytek na pastvu. Snídaně, sbalit se a vyrážíme na druhou etapu do Adishi. Paní domácí nám dala na cestu chleba, okurky a rajčata. A pan domácí mně vnutil obrovskou hrst malin.  

Hnedka za vesnicí nám místňák nabízí odvoz na křižovatku, hrdě odmítáme, ovšem děláme chybu, protože chůze po prašné cestě je jedna velká zdlouhavá nuda.  Teprve po hodině jsme na silnici, odkud pokračujeme po další prašné cestě do kopce k lanovce Tetnuldi. Je zataženo a v dálce se ozývá bouřka, raději tedy v rámci možností zrychlujeme, abychom se mohli schovat u lanovky. Asi nemůže být každý den krásné počasí, říkáme si, když odpočíváme u (asi) opuštěné budovy u lanovky. Sledujeme oblohu, zda bouřka jde směrem k nám? Nešla a my jsme se mohli vydat podél nefunkční lanovky dál do kopce. Jak bylo doposud zataženo, tak se v okamžiku udělalo zase pěkně.  Zleva se na naši cestu napojuje oficiální trasa a hnedka je to poznat. Míjíme první stánky s občerstvením. 9 lari (3€) za limonádu mě trochu překvapilo. 

Po občerstvovací pauze nás čekají další výškové metry pod lanovkou až k horní stanici, odkud by měla vést cesta pěkně po hřebeni a potom dolů do vesnice. Opět se nejedná o ofiko trasu, protože ta se odpojuje kousek za občerstvením. Na naší by měly být opět pěkný výhledy a málo lidi. Oba předpoklady se i přes oblačnost naprosto potvrdily. Najednou před námi otevřely rozlehlé pastviny a masiv hory Tetnuldi máme skoro na dosah. Just wau. Oblačnost dojmy trochu kazí, nemůže být vše dokonalé. 

Většina stoupání je dneska z námi, zbývá kochání na loukách a závěrečný prudký sestup po stezce do Adishi. Ubytování nemáme zamluvené, ale kde je poptávka, tam bude zajisté také nabídka. Hnedka na začátku vesnice nás oslovila paní a dovedla do svého “hotelu”. Usmlouváno za 120 lari pro dvě osoby s večeří a snídaní.  

Fotogalerie z výletu: https://eu.zonerama.com/hondza/Album/10360938