Měsíc: Duben 2009 Page 1 of 3

Mohl byt zacit cely pribeh onoho kavoveho dne tim, ze jsem opet (jako uz po mnohokrate zabloudil v miste kde se zabloudit neda…) zabdloufil, nicmene lepsi je prejit rovnou k veci – ke kave.
Vse zacalo ranni kavickou a seznamenim se s pruvodcem, jenz je opravdovy  coffee lover, jinak zbloudily Holandan aka Mr. Coffee.  A jede se na plantaze, kde je krom hromady luxnich pijavic (snazily se prisat, ale vzdy jsme byl rychlejsi…:)) mnohem vetsi mnozstvi kavovych rostlinek a zacina vyklad o pestovani kavy, no proste jak to vsechno zacina, co je treba, kdy se sklizi, jak se pozna Arabica od Robusty, kdy se zklizi, jak se prazi, co rostlinky, jak zde funguje magicky fair Trade, no proste neskutecne vycerpavaji a mega zajimavy. Na plantazi pana Coffee se pestuje pouze Arabica, takze hodnem vedle se mrknout na Robustu, potom na farmu a jde se na obed. Mezitim kavicka a priprava na samotny proces prazeni kavy. Je to skoro alchymie, nicmene i mne se zadarilo a mam v batuzku vlastnorucne uprazenou Arabicu a Robustu (se muzete tesit…).
Uzasny den, plno noveho a uplne jina zkusenost (vcetne „predavkovani kofeinem“), nez jakou mam bezne behem cestovani. Stalo to majlant, ale stalo to za to…i pro ten dobry pocit, ze jsem mel moznosti poznat vse kolem kavy a hlavne jak chutna opravdova kava.  Takze vyhodte Nescafe z okna…:)

Za chvili spacim VIP busem do Vientinne, ceka me pohodlna postel, televize, vecere i snidane, no proste veskery komfort…i takovy je Laos.

PS: Hledam dobrovolnika/dobrovolnici na koupi listku na koncert Nine Inch Nails v Praze. Najde se? Idealne nekdo kdo by sel tak…:-)
Nevim, zda uz preprodej zacal nebo ne, kazdopadne 24. cervna musim byt na miste, i kdyby ty trakace padaly…:)

Pohodicka na Mekongu na ostrove Don Det byla fine, nicmene „ceho je moc toho je prilis“, moje aktivni povaha to nevydrzela a musel jsem zase o dum dal.  Pres provincni Pakse (kde nicmene zrovna jsem) k vsemi doporucovanym vodopadum Tat Lo – ve skutecnosti se Tat Lo jmenuje nejmensi ze tri vodopadu jenz jsou v oblasti. Krom prima dediny a levneho ubytka stoji za videni hlavne posledni nejvzdalenejsi vodopad. Teda aspon tak jsme to vycetl v chytre knizce a mohu to i potvrdit. Cesta sice krkolomna, dlouha, pres pole a reky, ale vyplatilo se. Kdyby se prvni den opet neprojevilo obdobi destu, bylo by to jeste lepsi. Nuda i tak nebyla, dedina je docela batuzkarska, takze vzdycky bylo s kym pokecat.
Zitra bych se mel vydat Lao Cofee Capitol – Paksongu a zde uprazit neco kavy a i ochutnat…

Taaak konecne v  Laosu, byla to docela fuska prekrocit hranice z Kambodzi do Laosu, protoze vse je in the middle of nowhere, zadna doprava, zadni lide, proste nic, nicmene jako obvykle mne nakonec stesti pralo a stastne jsem se dostal do oblasti zvane 4000 Islands, coz je mnoho a mnoho ostruvku na Mekongu. Don Det je totalni, ale naprosto neuveritelny relax, proste nic se zde nedeje, neni tu vlastne co delat a co videt a presto je to zde uzasne, asi hlavne pro vyjimecne cool atmosferu, prijemne a levne bungalovy, dobre jidlo a prijemny party time.
Vidim to tak na tri dny a potom dale na sever, casu uz moc neni :-(, takze musim uz trochu planovat, coz se mi moc nezamlouva, ale nenadelam nic.
Internet je tu drahy, takze pro dnesek padla, jdu zpet do sveho domecku zalehnout do houpaci site…:-)

Myslenka o neco realnejsi, nez story tykajici se ryzoveho policka a buvolu v Barme, nicmene i tak patrne nerealna…ona myslenka zni: „zrusit let a cestovat dal…“ Co takhle preletet do Indie a pokravat tam a potom po zemi domu:) Penize by patrne jeste chvili vydrzely…no uvidime 🙂

Ovsem zpet k udalostem poslednich dnu. Konecne jsem dorazil na samy konec Kambodzi, uz docela coby kamenem dohodil Laosu, do mesta Ban Lung, obecne znameho spise jako Ratanakiri. Cesta sem nic moc, tri hodiny po ujezdene polni ceste s vsudypritomnym cervenym prachem vsude kam se podivas. Bez motorky zde ani ranu a vzhledem k tomu, ze jsem moto-neridic a opradu si netroufam prubnout sve umeni na mistnich stezkach, jsem nucen se vydat vsanc mistnim podnikavcum. Stoji to penize, ale co se da delat, jizda na slonovi neni kazdy den, i kdyz je to pomerne nuda a nic moc zazitek. 🙁 Vodopady, ktere tu velkolepe prezentuji budou patrne uzasne behem rainy season, nyni je to slabsi, ale jinak dobre.
Pro dalsi dny jsem se vetrel opet k Francouzum (a jednomu Rakusakovi) a udelal jsem dobre. Dali jsme fine vylet mistni dopravou (zde jsem malem pohrbil meho Nikonu, kdyz spadl z strechy pick-upu na zem. Stali pri me asi vsichni fotograficti svati, pac brutalni pad prekvapive odnesl pouze UV filtr, objektiv zustal jako zazrakem takrka neposkozen…) do mistnich vesnicek, kde ziji jak mistni, tak Laosane, stejne tak jako Cinane a plno malych mimoritnich kmenu. Nocleh v mistnim GH a vecirek na pocest KNY (= Novy rok) bude patrit k tem nezapomenutelnym.
Dnes uz jenom vyrelaxovani a modleni za nejaky odvoz zpet do civilizace. Povedlo se a tim padem je mozno zitra se rozloucit s Kambodzou a vydat se vstric novym zazitkum v Laosu.

Jsem v Kratie a leje jako z konve. Divny na tom je, ze by melo byt obdobi nejvetsich hicu a misto skoro kazdej den sprchne. No spise spadne hodne vody, chvili je potopa, je porad stejne teplo a za par minut vysvitne slunce a je klid:)
Nejvetsi atrakci Kratie maji byt delfini mekongsti, nicmene pri predstave, ze se nekam pozenu a tam bude nekde hopkat jeden z pouhych 75 kusu, udelam si fotku, vykriknu: „wawwwww“, zasolim tucet dolaru a pojedu se zpet…si rikam:“Takhle neeeee“, misto toho zase zitra beru kolo a smer pole neorane a cesty prasne (resp.blative) a nejake zazitky. A potom zase do autobusu a o kus daaaaal…..

Nejlepsi kambodzske pochutiny: Krab/Ryba/Kreveta v peprove omacce, neskutecna dobra kavicka chutnajici po ….(tot kvizova otazka, jenz bude zodpovezena az po navratu a ochutnavce), plnena francouzska bageta a smazeni pavouci (a to neni vtip:-)