Autor: Hondza Page 32 of 67

Chystačka do Gruzie

Chystačka do Gruzie zatím moc neprobíhá. I když…

..máme letenky

…máme vlakové jízdenky do Budapešti

…mám dokonce dva průvodce, ten oficiální je Georgia – Bradt travel guide a ten neoficiální je Lonely Planet vylovený z útrob uloz.to 🙂

…auto je zamluvené přes http://rentacar.ge/ tak snad to klapne 🙂

Co není zatím pod kontrolou…

…je počasí, které se zlomí z pěkné na hnusné přesně v den příjezdu, ale třeba to bude ještě jinak: http://www.accuweather.com/cs/ge/kutaisi/169067/october-weather/169067, protože chci pěkný počasí  a pěkný fotky.

 

Do Indie? …kam jinam!

Gadi-Sagar-Temple-Jaisalmer-Rajasthan-IndiaMnoho let se mi tam nechtělo, protože nejdřív jsem měl pocit, že na Indii je moc brzo a potom zase, že nemá cenu jet do Indie na méně než aspoň měsíc a ideálně je třeba měsíců několik. Tenhle pocit stále trvá, ale doba pracovní si žádá své oběti, takže začátkem května 2015 vyrážím do Indie na pouhých 14 dní. Letenky byly opravdu supervýhodné, protože za 5 tisíc se kolikrát ani nepodívám někam po Evropě. Navíc cílová destinace je Jaipur – hlavní město Rajastanu, což je oblast (spolu s Kašmírem a dalšími horskými oblastmi), kam jsem se rozhodně chtěl podívat. Bude trochu větší vedro, ale to se nějak přežije. Nezbývá než se těšit do Indie 🙂

Na podzim do Gruzie

Gruzie 2014Bude to už šest let, kdy jsem měl namířeno do Gruzie a Arménie, abych cestu musel nakonec díky Rusko-gruzínské válce změnit do Íránu. Z Vynucená změna byla nakonec víc než positivní, do zemí jaké je Írán je dobré se podívat co nejdřív a mít možnost zažít krásný země i pohostinnost místních.

Za šest bylo plno jiných cest, ale Gruzie stále zůstávala na mém cestovatelském wish listu. A letos to vypadá – pokud nezačne další válka – že by mohla být Gruzie dobyta. Letíme koncem října a jenom na týden, takže to bude spíše podzimní rychlo výlet, ale co se dá dělat, dovolená je omezená a lepší jak sedět doma.

Letíme s Wizz air z Budapešti do Kutaisi, kde to vypadá na půjčení auta a okružní jízdu po jižním Kavkaze.

Mám měsíc a půl na naučení se azbuky a nějakých záchranných frází v ruštině, ať ta máme trochu více legrace, než jenom mlčení, pokusy s češtinou a marnou anglickou snahu.

Izrael a Palestine ve fotografii

Kompletní fotogalerie z mého výletu do Izraele a Palestiny, kterou jsem podnikl v červnu letošního roku, tak akorát včas přes vypuknutím dalšího israelsko-palestinského konfliktu. Poslední tři dny výletu na fotkách nejsou, protože moje D40x dosloužila…
Výlet všem doporučuji a hlavně těm s otevřenou myslí a hledím, kteří si rádi udělají vlastní obrázek o dění na Blízkém východě.

[shashin type=“album“ id=“50,51,52,53,54,55″ size=“medium“ crop=“n“ columns=“max“ caption=“y“ order=“date“ position=“center“]

Izrael a Palestina – poslední den v Jeruzalémě

8. 6. 2014 – poslední den v Jeruzalémě

Poslední celý den v Izraeli a předposlední den výletu celkově. V plánu je dneska pouze Jeruzalém, návštěva muzea holocaustu Yad Vashem a potom nějaké nakupování a potulování se po starém Jeruzalému. Chvilku jsem uvažoval o tom, že bych si dneska udělal jednodenní výlet do Tel Avivu, ale už se mi nějak nechce zase někam jet a utrácet za dopravu. Kromě toho mám za to, že Tel Aviv bude klasické moderní hlavní město, kde toho zase tak moc zajímavého nebude.

Ráno v pohodovém rytmu s nakouknutím do mapy a zjištěním, že pokud půjdu pořád po kolejích, tak to zase tak daleko na horu Har ha-Zikaron  kde se nachází Yad Vashem, není. Budou to tak dva až tři kilometry. Pln ranního elánu vyrážím na cestu, stačí podejít pod futuristickým mostem a potom už pomalu kopíruji trať až na horu skoro ke konečné zastávce.  Jelikož nevím pořádně, kam mám jít a co vlastně čekat, tak nejdřív jdu do rozlehlého Herzl muzea. To je plné studentů a vojáků, kteří zde patrně dostávají povinně nepovinnou lekci z nacionalismu resp. sionismu. (Theodor Herzl byl jedním „z otců“ moderního sionismu). O kousek vedle se nachází moderní budovy Yad Vashem (http://www.yadvashem.org/) – památníku holocaustu. Vstup je zdarma. Musím akorát odevzdat batůžek do šatny a můžu vejít. Musím říct, že i když mám (doufám) trochu přehled a navštívil jsem třeba Osvětim, tak i přesto památník svojí rozlehlostí, detailností a zpracováním rozhodně zaujme. Samozřejmostí jsou davy lidí, ale s tím se tak nějak počítalo. V památníku se dá zajisté strávit mnoho hodin, ovšem zase tolik času nemám a trpělivost na prodírání se davem asi také ne. Za zmínku stojí ještě zajímavý památník dětských obětí holocaustu, který tvoří tmavé bludiště s minimem světla, v kterém jsou čtena jména obětí jedno za druhým. Zatímco vojáci IDF (izraelská armáda) mají návštěvu památníku povinně, já jsem zde byl dobrovolně a nelituji, tyhle věci se mají a musí neustále připomínat. Informací není nikdy dost. Zpátky na konečnou zastávku tramvaje a odjezd směr do centra. Několikrát jsme jeli „šalinou“zadarmo a vždy to prošlo, přece jenom platit 6,9 NIS se nikomu moc nechce. Dneska ale raději platím, cesta bude dlouhá a pokuta by asi byla mastná. Jedu až k Damascus gate na obligátní falafel a kafe z džezvy, abych měl sil na další putování, loudání se a nakupování v bludišti starého města. V Izraeli si evidentně nikdo na velké výstřednosti v oblékání nepotrpí, o to zajímavější je potkat ruské punkáče v tramvaji:-).  Ve starém městě mám nejdříve namířeno do Rakouského hospicu, který nyní slouží jako hotel, ale to je celkem jedno, protože se údajně dá vyjít až na střechu odkud má být famózní výhled na celou oblast. Hotel (hospic) není nijak moc označen, žádná zmínka nikde, natož cedulka vítající zvědavé turisty, ale mám tip od Matana, že není problém se dovnitř dostat, tak proč to nezkusit. U vchodových dveří je nutno zazvonit, ale jinak si už nikdo návštěvníka nevšímá a můžu tak nerušeně vystoupat až na střechu. Lituji, ale opravdu hodně lituji, že nemám foťák. Výhled je prostě maximální, člověk má celé staré město jako na dlani. Navíc je zde málo lidí, dá se tu vydržet docela dlouho a jenom tak se kochat monumentálním výhledem. Zpátky mezi krámky a obchůdky se již spíše věnuji korzování a vymýšlení toho, co si koupit domů. Tričko je nutnost, ale sehnat něco pěkného je jako obvykle potíž. Naštěstí natrefuji na pohodového stánkaře, kde se dá i něco usmlouvat a hlavně si můžu vybrat, jaký chci motiv i barvu trička a on mi motiv hnedka na tričko nažehlí (motivs Palestiny samozřejmě). Jinak je trmácení se mezi stánky spíše úmorná záležitost, pořád na mě někdo láká k nákupu anebo se musím vyhýbat davům. Pomalu se loučím se všemi zákoutími, kostelíky i mešitami starého města a vyrážím ještě na čumendu na velký trh kousek od hostelu, kde utratím zbytek šekelů za chalvu na váhu a můžu pobyt v Jeruzalému, potažmo v celém Izraeli a Palestině prohlásit za ukončený. Zítra mě čeká ranní vstávání, přesun na letiště a odlet domů. Tedy pokud si mě zde nenechají, ale předpokládám, že když nikomu nebudu vykládat o návštěvě Hebronu nebo Nablusu, tak vše dopadne dobře. Už se těším na další výlet…

Page 32 of 67

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén