7. 6.2014 – Ramallah, Nablus
Na dnešek se těším, protože opět vyrážím do Palestiny! Tentokrát do opačné části než byl naposledy Hebron. Rád bych dojel do Nablusu a pokud vyjde čas, si dal pivko v jediném palestinském pivovaru v Taybehu. A pokud to nevyjde, tak se aspoň projdu po Ramallahu. Opět prázdné město a opět ty dva až tři kilometry do centra města, kupodivu i když to jdu poněkolikáté, tak pořád je to docela příjemná procházka. Mám namířeno k arabským autobusákům u Damascus gate, odkud by měl jet bus do Ramallahu. A do třetice zase jiný nádraží, zmatek musí být i kdyby na falafel nebylo! První nádraží špatně, druhé nádraží zase špatně a samozřejmě až poslední jsem našel to správné, odkud jezdí autobusy severním směrem. Výhoda neexistence jízdních řádů je, že skoro vždy když člověk dojde na nádraží, tak něco jede. Takže přijdu, nasednu, zaplatím a jedeme. Qalandia check point vypadá zatím asi nejvíc ostře, hlavně díky pomalovaným zdem a takové tomu příhraničnímu bordelu. V Ramallahu mě dneska dopoledne čeká pouze přestup na další bus do Nablusu a jako obvykle nemusím vůbec čekat a hnedka se jede. Cesta je na místní poměry o něco delší, asi za hodinu jsme v Nablusu, kde mě po výstupu v centru města ihned odchytává místní průvodce. A jak se dalo čekat, chce mi všemožně pomoct a hlavně něco vydělat. A to já ovšem nemám v plánu, tak vše odkývám a prchám pryč ke stánku s kávou. Průvodce asi naznal, že nejsem úplně ztracený případ a taky je třeba se posnažit, když dneska už těch turistů moc nepřijede, jestli vůbec někdo. Dostávám kafe gratis spolu s návdavkem povídání o svobodné Palestině a Jeruzalému jako hlavnímu městu. Průvodce opravdu nepotřebuji, tak se po chvilce loučím a vyrážím se toulat a poznávat město. Mapka v průvodci je poněkud nejasná, ale prozatím mi stačí, že vím, kde je staré město a tak tímto směrem také vyrážím. Celému středu města (Martyr square) vévodí jakési nákupní centrum, což je trochu jako pěst na oko oproti okolí, hold byznys vládne i v Palestině. Je zde nějaká malá demonstrace ani za propuštění Palestinců z vězení. Ani nevím, kam jdu. Bezcílně se toulám uličkami, nakukuji do obchůdků a užívám si příjemné orientální atmosféry. Prvním záchytným bodem je Clock tower a následné posezení na schodech Al-kabir mešity. Jdu zase někam dál, kamkoliv kam mě nohy ponesou. Strašně me baví jenom tak pozorovat lidi, občas si něco koupit (třeba nějakou úžasně sladkou sladkost), sem tam někoho pozdravit anebo prohodit pár slov. Jelikož nefotím, mám najednou celý souk úplně z jiné perspektivy. Ale je to škoda, protože tento souk je jedním z nejfotogeničtějších a hlavně nikdo na mě, jakožto cizince, nehuláká, neláká do obchodu nebo nějak jinak otravuje. Nazpět v centru města zkouším najít starou továrnu na olivová mýdla, ale je to spíše (i s mapou) hledání jehly v kupce sena. Naštěstí mě oslavuje místní student, že by si chtěl procvičit english, čehož hnedka využívám a nechávám se do továrničky zavést. Je hnedka vedle toho nákupáku. Kupa mýdel v kruhové pyramidě a u toho přičinlivý pidimužík, který se živí tím, že mýdla bleskovou rychlostí balí do papírového obalu. Student mi překládá, že bych rád něco koupil, tak jdeme k šefíkovi. Natvrdlost sama ten šéfík. Nejdřív nechápe, že chci něco koupit a potom zase nechápe, že když koupím více mýdel, tak mám dostat slevu. Nakonec jsem pár šekelů dolů srazil, ale žádná sláva, prostě nejsem dobrý smlouvač. Dost bylo falafelů, dneska si dopřeji prozměnu kebab! Maso v chlebu, k tomu zvláštní jogurt na bázi kefíru, dobrota :-). Po jídle musí následovat co? Sladká tečka. Hned naproti je obchod se sladkostmi, konkrétně mají jednu jedinou, lokální specialitu zvanou kanafeh – nedokážu popsat složení (http://en.wikipedia.org/wiki/Kanafeh), ale bylo to moc dobrý. Ještě kafe a bylo by to dokonalý. Dal jsem si čerstvý ovocný džus, a to bylo taky naprosto dokonalý. Kafe přišlo asi hodinu poté, kdy jsem se vrátil z obhlídky autobusáku a blešáku. A ještě poznámka, když neexistují veřejná WC, tak jak se zachránit uprostřed města?