3. června 2014 – Chrámová hora a Bethlehem

Dilema náplně dnešního dne se vyřešilo hnedka po ránu, když se mi potvrdilo, co jsem v polospánku zaslechl už večer od peruánce Fernanda.  Dneska od třetí odpoledne do zítřejšího večera je další náboženský svátek, takže stejně jako o šábesu bude všude zavřeno a doprava nebude fungovat. Tím pádem zůstávám dýl v Jeruzalémě a potom se uvidí, co dál. Vlastně tomu dopomohlo i to, že u Matana (majitel hostelu) je volno, takže můžu zůstat až do čtvrtka, aniž bych se musel kamkoliv stěhovat. Matan’s house se tak stává mým druhým domovem.
Ráno je klasicky pomalejší,  a to nejen proto, že čas na kafe na terase prostě být musí. Ale postupně se lenošivé ráno zrychluje, protože  chci stihnout otevřeno Chrámovou horu a vidět na vlastní oči ikonický „Dome of rock“ se zlatou kopulí. Problémem celého komplexu na Chrámové hoře je,  že  je zde buď zavřeno nebo mají nemuslimové vstup zakázán. Konkrétně dneska by mělo být otevřeno do 11h, takže v rychlosti kupuji v supermarketu jídlo na zítřejší svátek a poklusem vyrážím k Jaffa gate a dále k Western wall. Cestou měním 200 USD na šekely a zase si připadám (bohužel jen připadám…) jako boháč. Ke Zdi nářků přibíhám okolo 10:40 a málem taky spustím nářek, protože to vypadá, že je opět zavřeno a na Chrámovou horu se nedostanu. Naštěstí se nenechám odradit prvotním dojmem, ptám se vojáka a zjišťuju, že musím jít až úplně k pravému vchodu, kde je další vchod na dřevěnou rampu, která vede nad Zdí nářků k mešitě Al-aksá. Nejdříve je nutno samozřejmě projít boudou, kde mi proskenují zavazadlo a teprve potom můžu dál. Panují zde přísná bezpečností opatření, ale i přesto mě přítomnost po zuby ozbrojených vojáků uvnitř rampy překvapuje. Vynaložená námaha stojí za to! Chrámová hora je prostě maximální! Prostranství zrpvu překvapí svojí rozlehlostí, počínaje mešitou Al-Aksá a konče prostranstvím kolem pozlaceného Skalního dómu.

[shashin type=“photo“ id=“1817,1810,1816″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ position=“center“]

Fotím, fotím a fotím…času mám docela málo, jen asi půlhodinu než mě vypakují, protože muslimové se půjdou modlit. Nebylo to přesně v 11h, ale pár minut potom už nás opravdu ženou ven, kde se tísní dav muslimů a vypadá krapet nervózně. Hlídající vojáci taky. Asi běžný stav zde. Mě to akorát znervózní, tak se radši ztrácím v útrobách súku a starého města. Podvědomě mířím směr Damascus gate a arabský autobusák (ten nejblíže židovské části), odkud jede bus č. 21 (8 NIS) do Betléma. Mám štěstí, bus akorát odjíždí, tak na něj mávnu a za jízdy nastupuji. Je to sice kousek, ale celé se to nějak složitě objíždí, tak jedeme snad hodinu. Občas vznikají zvláštní situace kdy bus zastavuje na křižovatce, Palestinci vystupují, aby přešli kolem červené cedule oznamující, že dál Izraelci nemůžou a je zde riziko smrti, aby po sto metrech již v „palestinské“ části silnice nastoupili na service taxi dál. Konečně jsme v Betlémě! Nestavíme na žádném autobusáku, ale na křižovatce, odkud je to asi dvacet minut chůzí do města (Merkaz square), čehož hbitě využívají taxikáři, kteří se snaží všechny turisty přesvědčit, že je to strašně daleko a musíme jet taxi. Můj nezúčastněný výraz naznačuje velice rychle, že na to jim skočit nehodlám a ani to už radši nezkoušejí.  Od Betléma celkem nic nečekám, spíše se těším na atmosféru města a hlavně na Separation Wall. Navíc  Church of Nativity (Chrám Narození Páně) je pod lešením, a i když je to velmi svaté místo, tak mě to nechává poněkud chladným a radši se vydávám podívat, co zajímavého mají na „Informacích“. Palestinská tématika na knížkách, pohledech nebo samolepkách. Kupuji pohledy, které bohužel nikdy nedošly a balíček samolepek s Banksyho graffiti na zdi. Pohledy z Palestiny mohly potěšit, ale asi je zabavili Izraelci nebo nevím :(. Na náměstí je k dispozici veřejně přístupná Wifi…pokrok v Palestině nezastavíš:-).

[shashin type=“photo“ id=“1879,1877,1873,1869,1871,1880″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ position=“center“]

A mají tu také Star (a) Bucks, v Betlémě jsou prostě světoví. Jdu se mrknout na trh, kde to správně blízkovýchodně žije. Dávám si sendvič za 5 NIS a kochám se atmosférou. Za zmínku stojí gril, který bych vyroben s pomocí starého vysavače, který slouží jako jakýsi „ventilátor“. Ještě jdu sepsat pohledy do kavárny na náměstí (espresso za 8 NIS) a vyrážím ke zdi, kam se asi těším z Betléma nejvíc. Úplně blízko to není, ale jinak moc příjemná procházka.  Tedy až na samotnou zeď, protože na první (ale i na druhý) pohled je těch 8 metrů dost děsivých. Banksyho kresby a další graffiti sice dávají zdi trochu lidštější rozměr, ale i tak je to šílená stavba. Dá se jít po obvodu, tak se procházím a  fotím a fotím. Nicméně i když zde žádní vojáci nejsou, tak z toho všeho mám takový divný pocit.  Byznys s Banksym kvete i u zdi, tak se jdu podívat do Banksyho shopu, kde se místní podnikavci snaží umělcův odkaz patřičně zpeněžit. K dispozici jsou i spreje a možnost zvěčnit na zdi svůj vztah nebo tag. Já, jakožto grafický matlal, této možnosti odolávám a raději se spokojím s plakátem. Není sice nijak moc hodin, ale „vedle u Židů“ mají svátek, tak jdu raději na bus nazpět dříve, ať tu nějak nezatuhnu. Betlém na mě, oproti Jeruzalému, působí mnohem víc pohodově a klidněji. Možná je to pouze tím, že je to menší město, každopádně je tu příjemně. Před nástupem do busu dávám kafe z džezvy u pouličního kavárníka, pak už jenom check-point a jsem zase doma v Jeruzalémě. Město je liduprázdné, už mě to vůbec nepřekvapuje. Dnešní den končí…a zítra? Zítra pojedu do Hebronu, kam už se moc těším.

Denní výdaje: 38 NIS (nákup v supermarketu (pečivo, jogurt, závitky), 2 x 8 NIS bus do Betlemu, 2 NIS kafe, 8 NIS espresso na náměstí, 20 NIS Bansky plakát, 36 – tři pohledy plus známky, 4 NIS voda, 5 NIS sendvič na trhu