Cestovani  je nadherna vec, ktera sice stoji nejake penize, ale zazitky, zkusenosti a poznani, ktere prinasi jsou k nezaplaceni. Bohuzel je tu neco co vse trochu kazi a to je nutnost se vratit…
Vcera jsem se priskoky prekulil z Laosu do Bangkoku, kde dneska uz jenom cekam na vecerni let do Dubaje. Nasledujici noc na letisti asi nebude z nejprijemnejsich (na moji levnou letenku se nevtahuje ubytovani na letisti zdarma), ale snad tam nejak tech 9 hodin preziju v 13h SEC casu v pristanu v Mnichove. Potom uz muj osud zavisi na zlutem SA Expresu, tudiz bych to videl na prijezd do Brna kolem 21h.

Dva mesice se ze zcatku zdaly pomerne hodne, ted to vidim presne naopak, bylo to malo a nebyt prazdneho konta pokracoval bych dale. Jak se clovek dostane do prijemneho cestovatelskeho rozpolozeni a pohody (chce to cas…), zjisti ze vse jde tak nejak samo a prijemne a o to vic si nova mista, setkani s mistnimi, setkani s ostatnimi batuzkari, nove zkusenosti a zazitky, uzije.

Zatim to vidim tak, ze v osobnim zebricku zvitezila Barma, ktera i pres jista negativa prinesla nejvice zazitku, novych momentu a prekvapeni. Na druhem miste jednoznacne Laos, kde jsme bohuzel nemel tolik casu kolik bych potreboval, nicmene je to zeme kam se chci rozhodne vratit a tak si vse vynahradit. Pokud nepocitam Thajsko, tak na tretim miste je Kambodza, zeme s nekterymi nadhernymi momenty, ale jinak v nekterych momentech trochu sterilni a nezajimava.
Vse je to spise osobni pocit, ktery mam momentalne, teprve cas ukaze a zhodnoti…