Rubrika: Írán 2008 Page 3 of 4

Ze dvou variant navratu jsem nakonel zvolil tu klidovejsi, mene divocejsi a vice na jistotu:-) To znamenalo, 15 hodin v autobuse ze Shirazu do Hamadanu a nasledne ranni dospavani na autobusaku. Konkurence autobusobych spolecnosti je zde zvlastni, do Hamadanu jelo nekolik spolecnosti, ale vsechny ve stejny cas a za stejnou cenu, tzn. moznost vyberu zadna a tim padem se me scvrknul pobyt v samotnem Shirazu na pul dne. Zde v Hamadanu beru pobyt spise jako odpocinkovy a to skoro i neplanovane, pac jsem nejak zapomnel, ze je dneska patek a tim padem vsude zavreno a mrtvo. Dneska dopo jsem byl svedkem a vlastne skoro primym ucastnikem demonstrace, no spise hrube propagandy, na podporu Palestiny…jako na prvniho maje, akorat zde se volalo...Allah Akbar…smrt USA,smrt Izraeli…byly transparenty, mavatka a plno recnilu okolo. Chvili jsme i fotil, ale pak zvitezil pud sebezachovy a radej jsem jenom tak nezucastnene koukal…

Zitra celodenni prejezd do Orumiyeh, posledni iranska noc, rano priskoky na hranice a sbohem pohodovy Irane….Ins’Allah jsem brzy zpet…:) V Turecku snad bude cas na jezero Van a po preletu do Istanbulu jeste nezbytne nakupy v CR nedostatkovych delikates, noc na letisti (odlet 04:40) a nejak prezit ceskou zimu a pracovni realitu….

„Travelling is a part of  life and life is a journey…“

Nektere veci se ovlivnit daji, jine ne…mohl jsem se rozhodnout misto rovnou z Yazdu jet do Bamu a potom na Bandaru nebo rovnou do pekelne rozzhaveneho Bandaru (pristav v Perskem zalivu), ovsem nemohl jsme ovlivnit to, ze jsem naprostou nahodou na ostrove Qesm, ktery je hnedle u Bandaru, potkal stare zname z cesty po Syrii. Tim padem puvodni plany padly a misto jednodenni koupacky byl tridenni pruzkum ostrova a okoli, koupacka v neskutecne teplem mori, potapeni a poznavani zapadlych vesnicek a pristavu na ostrove. Uzasne tri dny zakonceni toulanim se po neskutecne narodnostne promichanem bazaru v Bandaru. Koupele ve (nejen) vlastnim potu bylo dost, bylo treba pokracovat, uz jakoby smerem nazpet – do Shirazu.

Dneska celodenni vylet do Persepole, Pasagarde apod. Pekne, nicmeno po lonske syrske zkusenosti uz docela nuda, zivnuti nad komercionalizaci a vubec, nejak to neprekvapilo. Ale bylo dobry to videt, zitra Shiraz a jeho mesity, hrobky, parciky a zahrady. A vecer nebo odpo odjezd…kam? To zatim sam nevim, necekanym protahnutim se na ostrove musim ted trochu improvizovat a pritom urazit slusnou porci kilometru abych se dostal 29.zari na let do z tureckeho Vanu do Istanbulu a dale do ceske zimy.

Nekdy mam pocit, ze vlastne nemam sanci vse co chi v jednotlivych mistech videt, pac me vzdy odchytne nekdo mistni a uz se jenom vyklada a vyklada, chozeni po zajimavostech, nakupovani a foceni jde jaksi stranou…Dneska zase odpo me tu odchytl mistni mladik, jako vzdy student nejake university a nekolik hodin jsme kecali, takze jsem vlastne to co jsem chtel videt ani nestihl, ale nevadi, bylo to fine.

Po Esfahanu, odkud jsem odjel az ve ctyri odpo, pac drive nic nejelo, byl na rade Yazd – prastare pousti mesto s uzasnym starym mestem plnym hlinenych baraku a uzkych ulicek, odkud dneska mirim vlakem do Bandare Abbasu, coz je pristav v perskem zalivu, kde chci dat koupacku (na prilehlych ostrovech) a budu se snazit se moc neusmazit, abych na noc pokracoval do Shirazu, kde dam pohov tak na dva dny. Zatim cestuju solo a asi to tak do konce zustane, pac kluci Chomutova jsou nejak mimo prijem sms.

Tak jsem se poprve setkal s cenzurou…v teto kavarne nejede vetsina stranek co konci na .cz, treba centrum.cz, idnes.cz apod. Jinak na ceste zatim vse klape. Potkal jsem mraky uzasnych lidi ale hlavne jsem vubec netusil, ze si tak povykladam anglicky. Kazdy si chce povidat, vyzvida jak to kde chodi, lidi se ptaji na vsechno mozny, zajima je nazor na iranskou vladu, na kterou strasne nadavaji a vubec jsou zde se situaci docela hodne nespokojeni.

V Tabrizu jsem nakonec zustal az do vecera dalsiho dne, vlak do Tehranu jsem diky zpozdeni pri navratu z vesnice Kandovan (takova Kapadokie pred 50 lety) nestihl, ale zato jsem dobre pokecal s stavebnim inzenyrem (jmeno jsem opet zapomnel), ktery me potom vzal na hodinu vyuky Saz (nastroj podobny kytare), zase o zazitek vice. Na noc do Teheranu – to co jsem o Teheranu predtim slysel se potvrdilo, betonova dzungle, precpana auty, hlukem a chaosem. Tudiz jsem pobyt zkratil jenom na pul dne (a stihl treba mimo jine iransky narodni poklad nebo protiamerickymi hesly pokreslenou USA ambasadu) a hnedle padil dale smer vychod – Kashan. Stacilo par set km a hned je znatelnejsi vedro. Trosku me tu namichli s ubytkem, kdy jisty vydriduch pote co zaslechl, ze jsem cizinec, tak zdvojnasobil cenu. Nastesti jsem nasel jine ubytko, na dvorku v jednom hotelu, pekne pod hvezdami, takze doufam, ze celou noc nebude takovy vedro. Zitra horska vesnicka Abyaneh a mistni zajimavosti a hura do Esfahanu….

Zdravim z Tabrizu! Zatim vladne cestivatelska pohoda…let z Blavy jsem krasne stihl, i diky zpozdeni CD, nocni posedavani a polehavani na letisti sice neni idealni, ale o pul sedme jsem jiz letel smer Trabzon. Teplo a more, puvodne jsem byl plan busem rovnou k hranicim, ale nejak nic nejelo, tak jsem zustal. Klaster Sumela v horach nebyl spatny, i kdyz drahy. Dalsi nocovka v buse s prestupem v Agri do Dogubeyazitu. Rano pod Araratem jak ma byt. Pres hranice to snad ani jednodussi byt nemohlo, a to i diky pomoci chlapika co jsem potkal – novinar z Tabrizu, spolu jedem taxi az do Tabrizu. Ubytko a rozkoukavani se. Porad se nekdo pta: „How r u“ a „Whats your name“ a ‚“Where r u from?„, jinak super, pokecal jsem uz s milionem lidma, byl v jazykovce a jen tak tak, ze jsem tam nemel proslov:)) Za chvili konci dnesni pust a jde se na jidlo….