Tak jsem se poprve setkal s cenzurou…v teto kavarne nejede vetsina stranek co konci na .cz, treba centrum.cz, idnes.cz apod. Jinak na ceste zatim vse klape. Potkal jsem mraky uzasnych lidi ale hlavne jsem vubec netusil, ze si tak povykladam anglicky. Kazdy si chce povidat, vyzvida jak to kde chodi, lidi se ptaji na vsechno mozny, zajima je nazor na iranskou vladu, na kterou strasne nadavaji a vubec jsou zde se situaci docela hodne nespokojeni.

V Tabrizu jsem nakonec zustal az do vecera dalsiho dne, vlak do Tehranu jsem diky zpozdeni pri navratu z vesnice Kandovan (takova Kapadokie pred 50 lety) nestihl, ale zato jsem dobre pokecal s stavebnim inzenyrem (jmeno jsem opet zapomnel), ktery me potom vzal na hodinu vyuky Saz (nastroj podobny kytare), zase o zazitek vice. Na noc do Teheranu – to co jsem o Teheranu predtim slysel se potvrdilo, betonova dzungle, precpana auty, hlukem a chaosem. Tudiz jsem pobyt zkratil jenom na pul dne (a stihl treba mimo jine iransky narodni poklad nebo protiamerickymi hesly pokreslenou USA ambasadu) a hnedle padil dale smer vychod – Kashan. Stacilo par set km a hned je znatelnejsi vedro. Trosku me tu namichli s ubytkem, kdy jisty vydriduch pote co zaslechl, ze jsem cizinec, tak zdvojnasobil cenu. Nastesti jsem nasel jine ubytko, na dvorku v jednom hotelu, pekne pod hvezdami, takze doufam, ze celou noc nebude takovy vedro. Zitra horska vesnicka Abyaneh a mistni zajimavosti a hura do Esfahanu….