Rubrika: JV Asie 2009 Page 6 of 10

Pohodicka na Mekongu na ostrove Don Det byla fine, nicmene „ceho je moc toho je prilis“, moje aktivni povaha to nevydrzela a musel jsem zase o dum dal.  Pres provincni Pakse (kde nicmene zrovna jsem) k vsemi doporucovanym vodopadum Tat Lo – ve skutecnosti se Tat Lo jmenuje nejmensi ze tri vodopadu jenz jsou v oblasti. Krom prima dediny a levneho ubytka stoji za videni hlavne posledni nejvzdalenejsi vodopad. Teda aspon tak jsme to vycetl v chytre knizce a mohu to i potvrdit. Cesta sice krkolomna, dlouha, pres pole a reky, ale vyplatilo se. Kdyby se prvni den opet neprojevilo obdobi destu, bylo by to jeste lepsi. Nuda i tak nebyla, dedina je docela batuzkarska, takze vzdycky bylo s kym pokecat.
Zitra bych se mel vydat Lao Cofee Capitol – Paksongu a zde uprazit neco kavy a i ochutnat…

Taaak konecne v  Laosu, byla to docela fuska prekrocit hranice z Kambodzi do Laosu, protoze vse je in the middle of nowhere, zadna doprava, zadni lide, proste nic, nicmene jako obvykle mne nakonec stesti pralo a stastne jsem se dostal do oblasti zvane 4000 Islands, coz je mnoho a mnoho ostruvku na Mekongu. Don Det je totalni, ale naprosto neuveritelny relax, proste nic se zde nedeje, neni tu vlastne co delat a co videt a presto je to zde uzasne, asi hlavne pro vyjimecne cool atmosferu, prijemne a levne bungalovy, dobre jidlo a prijemny party time.
Vidim to tak na tri dny a potom dale na sever, casu uz moc neni :-(, takze musim uz trochu planovat, coz se mi moc nezamlouva, ale nenadelam nic.
Internet je tu drahy, takze pro dnesek padla, jdu zpet do sveho domecku zalehnout do houpaci site…:-)

Myslenka o neco realnejsi, nez story tykajici se ryzoveho policka a buvolu v Barme, nicmene i tak patrne nerealna…ona myslenka zni: „zrusit let a cestovat dal…“ Co takhle preletet do Indie a pokravat tam a potom po zemi domu:) Penize by patrne jeste chvili vydrzely…no uvidime 🙂

Ovsem zpet k udalostem poslednich dnu. Konecne jsem dorazil na samy konec Kambodzi, uz docela coby kamenem dohodil Laosu, do mesta Ban Lung, obecne znameho spise jako Ratanakiri. Cesta sem nic moc, tri hodiny po ujezdene polni ceste s vsudypritomnym cervenym prachem vsude kam se podivas. Bez motorky zde ani ranu a vzhledem k tomu, ze jsem moto-neridic a opradu si netroufam prubnout sve umeni na mistnich stezkach, jsem nucen se vydat vsanc mistnim podnikavcum. Stoji to penize, ale co se da delat, jizda na slonovi neni kazdy den, i kdyz je to pomerne nuda a nic moc zazitek. 🙁 Vodopady, ktere tu velkolepe prezentuji budou patrne uzasne behem rainy season, nyni je to slabsi, ale jinak dobre.
Pro dalsi dny jsem se vetrel opet k Francouzum (a jednomu Rakusakovi) a udelal jsem dobre. Dali jsme fine vylet mistni dopravou (zde jsem malem pohrbil meho Nikonu, kdyz spadl z strechy pick-upu na zem. Stali pri me asi vsichni fotograficti svati, pac brutalni pad prekvapive odnesl pouze UV filtr, objektiv zustal jako zazrakem takrka neposkozen…) do mistnich vesnicek, kde ziji jak mistni, tak Laosane, stejne tak jako Cinane a plno malych mimoritnich kmenu. Nocleh v mistnim GH a vecirek na pocest KNY (= Novy rok) bude patrit k tem nezapomenutelnym.
Dnes uz jenom vyrelaxovani a modleni za nejaky odvoz zpet do civilizace. Povedlo se a tim padem je mozno zitra se rozloucit s Kambodzou a vydat se vstric novym zazitkum v Laosu.

Jsem v Kratie a leje jako z konve. Divny na tom je, ze by melo byt obdobi nejvetsich hicu a misto skoro kazdej den sprchne. No spise spadne hodne vody, chvili je potopa, je porad stejne teplo a za par minut vysvitne slunce a je klid:)
Nejvetsi atrakci Kratie maji byt delfini mekongsti, nicmene pri predstave, ze se nekam pozenu a tam bude nekde hopkat jeden z pouhych 75 kusu, udelam si fotku, vykriknu: „wawwwww“, zasolim tucet dolaru a pojedu se zpet…si rikam:“Takhle neeeee“, misto toho zase zitra beru kolo a smer pole neorane a cesty prasne (resp.blative) a nejake zazitky. A potom zase do autobusu a o kus daaaaal…..

Nejlepsi kambodzske pochutiny: Krab/Ryba/Kreveta v peprove omacce, neskutecna dobra kavicka chutnajici po ….(tot kvizova otazka, jenz bude zodpovezena az po navratu a ochutnavce), plnena francouzska bageta a smazeni pavouci (a to neni vtip:-)

Ohnostroje, vecirky, bujare veseli, polevani vodou, hudba, tance, zpev, opili Khmerove, ozrale Khmerky, manifestace, spartakiada, totalni kolaps…
Neco z toho jsem cekal pri prilezitosti oslav (13.4 – 15.4) Nove roku zde v Kambodzi, nicmene nekona se z toho nic. Opravdu nic, ani to polevani vodou co je tak popularni v Burme. Jedinym dusledkem Noveho roku je, ze nikdo nic nedela, plno kseftu je zavrenych, nektere spoje jsou zrusene, ubytovani je drazsi a stejne tak cestovani. Sem tam si nekdo preje „Vse nej…“ a nebo je videt neco jako vecirek (sam jsem se jednoho zucastnil:-) a zda se, ze nejvetsi odvaz je napatlat si na tvar jakysi pudr, pustit kambodzske disko a tvarit se u toho desne slavnostne.
Zde v Kompong Cham na rece Mekong (ktery je opravdu mighty) to znamena nudu a spelunku za 5 dolaru. Vubec krome Mekongu zde neni bohuzel moc co delat a ani mnou tak oblibene vyletu za mesto do vesnicek zde nejsou nic moc.
Mam jeste namireno na SV Kambodzi do province Ratanakiri a potom uz huraaa do Laosu.