Rubrika: Eurovýlety Page 12 of 17

Výlet do Mohuče a Amsterdamu – část první

Výlet do Mohuče a Amsterdamu

Týdny dumání, přemlouvání se navzájem, plánování, rušení, slibů, pochyb, nářků, proseb a radostí…nevěřil jsem, ale doufal…teprve v momentě, kdy jsem ve středu 15.11 na Chodově potkal PJ a objednal jsem si čínu, a kdy po chvíli dorazil i PA, který si taky objednal čínu, jsem si řekl:“ ok, tak jo, jedeme do Amstru“. Jídlo, kafe, vyčůrat a vyrážíme. Je pět odpoledne, zatím to vypadá na nějaké dvě hodinky zpoždění oproti původnímu plánu, takže naprosto v normě. Batohy, batůžky, chléb i sůl, vše naloženo, vše připraveno, navigace svítí a motor vrní. PA řídí, JP naviguje a PJ má funkci svačinářky a bojovníka proti trudnomyslnosti. Toliko k funkcím a vyrážíme. Bloudit hned v Praze? Zhola nemožné? Kdepak, možné je cokoliv, zvláště v momentě, kdy jsme se zhruba po půl hodině od výjezdu z garáží NC Chodov opět dostali ke garážím NC Chodov.  Takže kam teď, Chodov už známe, ale chtělo by to přece jenom se posunout trochu dál. Usoudili jsme, že navigace nás nemá ráda, tak na ni pro teď kašlem a jedeme dle směrovek na Plzeň a dále na Rozvadov. Zjevná antipatie navigace k našemu počínání pokračuje i nadále, páč nás pořád nutí sjíždět z dálnice kamsi do polí a nedá a nedá si říct, že jedeme dobře. Je půl osmé a jsme na poslední benzince přes hranicemi – naše zpoždění se krapet zvětšilo, takže těžko budeme v Mohuči někdy kolem desáté, jak bylo původně plánování. Jeden míní, druhý mění. Navigace náš pořád posílá nějak divně, takže dáváme dohromady naši intelektuálně-technickou kapacitu (PA s JP se souhlasným pokyvováním PJ) s cílem navigaci osedlat a prásknout do koní správným směrem! Co se vykašlat na navigaci a jet dle mapy? „Dobrý nápad“, hlasí PA,“ je vzadu za sedadlem řidiče“. „Hmm, oponuje JP, to není špatný nápad, jenom škoda, že je to autoatlas pouze pro ČR:-)“. Takže jsme bez mapy, s tvrdohlavou navigací a vjíždíme do Německa se znalostí cíle, ale bez znalosti směru. Klasika. Někdy se musí člověk sklonit, přiznat porážku a volat:“ help meee“. Volám hrdé majitelce naší navigace se vzkazem:“ wtf, jaktože to nefunguje“. Přes hurónský smích jsem stačil vyslechnout [shashin type=“photo“ id=“890,904,899″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ caption=“y“ position=“center“]

něco o zelené šipce, kterou máme zmáčknout. Aha, nečekané a kupodivu funkční. Náš směr je náš cíl. Deutschland über alles. Přímo hleď na Mohuč. Ale proč máme teď odbočit a jedeme na Berlín, když i moje znalosti zeměpisu ví, že Berlín je nahoře a my jedeme na západ a dolů. Hmm…věřit nebo nevěřit naši kouzelné krabičce? Nevěřit! Obrat a jedem nazpět. Zase špatně, místo dálnice jsme na okresce, tma kolem a další auta nikde. Tohle asi nebude naše cesta na Frankfurt. Zase otočka, nervíky pracují, naštěstí PJ servíruje kaiserky a čokoládu, takže jsme v klidu a jedeme zase jinam. Zpátky a zase zpátky, původní dálnice vše jistí a přináší i vysvětlení navigačních zmatků, které byly způsobený  tím, že nová dálnice není ve staré navigaci, takže náš to vedlo oklikami. Nyní už náš nemůže nic zastavit, a taky nás nic nezastavilo a kolem půl jedné v noci jsme byli v universitním kampusu v Mohuči (Mainz), kde na nás trpělivé čekala AZ. Seznámení, ubytování na kolejích, předání pivního geschenku a vyrážíme autem do centra na noční zewling. Pusto prázdno, nikde ani noha, vlezlá zima všude kam se podíváš. Ale jinak je tu pěkně. Cik cak až k Rýnu a zase zpátky na koleje. K ránu rozděláváme bivak v kuchyni, s tím že nás za chvíli vzbudí hladoví spolubydlící. Kupodivu němečtí spolubydla nemají po ránu moc hlad a patrně ani dostatek kuráže nás vykopat z okupované kuchyně. Více odvahy – respektive ti k tomu odvahu nepotřebují – mají dělníci za oknem, kteří už od rána usilovně bušili do všeho, co měli po ruce.Jak jsem je tak z okna pozoroval, tak jsem došel k závěru, že v Německu se skutečně pracuje. My vstáváme, PA spí. Snídáme, pouštíme rádio, PA stále spí. Přichází německý spolubydla, říká něco o „übernacht gaste“ a PA vstává. Hurááá.  Program dnešního dne zachráněn v plném složení naší skupinky. Vyrážíme autem opět do centra. Parking už není free jako v noci, takže auto směřujeme do garáží v obchoďáku a vyrážíme na tour.  První dojem je stejný jako v noci: je kosa. Tento fakt nejen mně, ale i PJ vybízí k urychlenému nákupu rukavic – jako obvykle někdo nakoupí hned a jiný čeká, aby rukavice koupil až odpoledne a

[shashin type=“photo“ id=“892,897,903″ size=“small“ columns=“max“ order=“user“ position=“center“]

potom už je za celý výlet nepoužil:-(. Na náměstí sloup, fešné domy kolem, obloha šedivější než šedá. Tak se aspoň fotíme navzájem, když už ostatní fotky za moc stát nebudou. Co se ještě ten den událo? Prolezli jsme dva chrámy, které sice vypadaly poměrně původně, leč bližší průzkum ukázal, že to bylo povětšinou během 2WW zbořené a následně znovupostavené. Hmm. Vitráže Marca Chagalla byly pěkný, stejně jako těsné kalhoty Johannese Guttenberga. Bez jeho sochy by to prostě nebylo ono. Před hospodou jsme stihli ještě jeden antikvariát a PJ knížku za euro. PA si zase koupil tužku ve tvaru noty. Já jsem si nekoupil nic. Hledání kavárny nebo hospody je obtížnější úkol než by se dalo čekat. Asi se zde jenom pracuje a na vysedávání a povalování se v nálevnách nemá nikdo čas – dobře pro ně, špatně pro nás.  Nakonec dáváme kafe, čaj, panáka a musíme pomalu nazpět, páč by se dneska mělo nějak rozumně vyjet, abychom byli taktéž nějak rozumně v 400 km vzdáleném Amsterdamu.  Ráno jsme vedle našich garáží všimli „preclíkárny“, tak tam teď míříme a celkem lehce se nechávám zlákat na luxusní preclíky s mnoha rozlišnými posypkami. Mňamka za euro. Před odjezdem nás Adélka ještě hostí gulášem, který dostala z domova v dobré víře, že ji to zase přinutí jíst maso – asi nepřinutilo. Děkujeme AZ za příjemný azyl a klasicky s dvouhodinovým zpožděním vyjíždíme z Mohuči směr Amsterdam.

Fotky z Amsterdamu a Mohuče

Deník bude následovat co nevidět, do té doby aspoň fotky z našeho výletu do Mainzu (Mohuče) a Amsterdamu.

Mainz
Amsterdam

Eurotrip – přes Mohuč do Amsterdamu

Dost bylo lenošení doma, druhý a zároveň poslední letošní Eurotrip bude autem přes Mohuč, kde učiníme lehký overnight-stop s curry wurstem a kocháním se universitou Johanesse Gutenberga, abychom pokračovali už jenom nějaké 4 hodiny jízdy do mýty opředeného Amsterdamu.  Mrkneme na Vincenta, projedeme se na kole, dáme si hranolky na Damu, mrkneme na dům s knižní fasádou, okusíme goudu a možná budou i ty kofíšopy…tak, bude krásně…i kdyby byla zima, mlha a na chleba a Amstel nebylo.

Amsterdam

Amsterdam

Polský výlet – Krakow, Osvětim a Wieliczka

Výlet do Krakowa jsem plánoval posledních minimálně pět let,kdy každoročně realizace uvázla buď na tom, že jsem se nakonec rozhodl jet někam jinam nebo prostě nebyl čas, chuť nebo peníze. Byly to zbytečné obavy nebo výmluvy, protože Polsko je levná a příjemný země a hlavně je blízko, takže výlet nezabere víc než prodloužený víkend. Na druhou stranu Krakow a okolí je sice velmi blízko (z Ostravy cca 170 km), ale doprava je o to pomalejší a komplikovanější. Pokud odmyslím auto, tak se nabízí vlak nebo bus. My jsme zvolili noční vlak s nástupem v Ostravě  kolem jedné hodiny ranní (už z Prahy jedou přímé vagóny, z toho jeden na sezení). I když je vzdálenost malá, tak jsme v Krakowě v sedm ráno. Polské železnice kvalitou neoplývají, respektive jsou docela dost za ČD a 2h čekání v Bohumíně cestovnímu času taky nepřidá. Cena za zpáteční lístek z Ostravy do Krakowa je cca 550 kč. Sezónní bus by dle Idosu měla provozovat společnost Regabus, bohužel cenu jsem nenašel a spoj zdá se jenom o prázdninách.

Den první Wieliczka (http://www.kopalnia.pl)

Tak takhle jsem si příjezd do Krakowa nepředstavoval – zima, vlezlo, vítr a vypadá to na déšť. Za těchto podmínek nemá cenu zůstávat na povrchu zemském, kde je zima a nevlídno, mnohem lepší bude zalézt pod zem do solných dolů. Možnosti jsou dvě – buď známá a Unescem profláklá Wieliczka nebo méně známé doly a údajně nejstarší solné doly  v Evropě v Bochnii. Jedeme vlakem do Bochnie.  Za první dojem by Bochnia dostala čistou pětku, pusté nádraží i okolí (in the middle of nowhere in Poland) a zima jak v Rusku. Kudykam nevíme a anglicky tu nikdo nemluví. Asi bude lepší čeština:-).   Centrum nakonec nacházíme a dokonce i cosi do by podle důlní věže mohlo vypadat jako solné doly, bohužel solné doly to nejsou, je to hotel (byly to solné doly!). Chvíli zevlíme, koukáme na první z série soch s Janem Pavlem II. a jedeme busem do Wieliczky. Zde sice leje jak z konve, ale solné doly není problém najít.  Vstupné je skoro 3x dražší (anglická skupina cca 400 kč) jak v Bochnii a je tu milión turistů, tudíž nezbývá než poděkovat UNESCU za odvedenou „práci“.  Je to pěkné a zajímavé (minimálně důmyslné důlní konstrukce a obrovské důlní prostory), ale na můj vkus trochu moc muzeálně nakašírované, ale asi to stojí za to vidět.
Fotit moc nešlo, samá tma a sem tam umělé světlo…

Wieliczka fotogallery

Wieliczka fotogallery

Wieliczka

Den druhýKrakow (http://wikitravel.org/en/Krakow)

Dělá se pěkně, takže vyrážíme na zteč Krakowa. V plánu je centrum, Wawel a potom židovská čtvrť zvaná Kazimierz. Rynek Główny tedy hlavní krakowské náměstí je sice údajně největší středověké náměstí v Evropě, ale jinak mám pocit, že jsem na Staromáku – ty samé řemeslné stánky, ty podobné stánky s jídlem a ty samé davy turistů. Dáváme pivko s sirupem a s pocitem, že tady být nemusíme (ještě tu jsou nějaké masové závody, takže opravdu choas) vyrážíme po tourist route na Wawel. Další z mnoha soch Jana Pavla, mraky lidí a hlavní plac v rekonstrukci. Dovnitř do katedrály nejdeme, páč chtějí vstupné, tak se jenom touláme kolem. Dobře se tu fotí a je tu pěkný výhled na Wislu. Vůbec řeku lze Polákům jenom závidět, dá se posedět na břehu, projet se na kole nebo jít na pivko na loď nebo zahrádku.  Klidným tempem kolem řeky se zastávkou na „dva polské kousky“ jdeme do židovské čtvrti Kazimierz.  Všichni turisté a zájezdy jdou na Old Jewish Cemetary, který je docela malý a platí se tu vstup. My jdeme na New Jewish Cemetary, který je mnohem větší, atmosférický a není zde ani noha. Smůla jejich a naše štěstí. S jarmulkou na hlavě procházíme hřbitovem a užíváme si jedinečné atmosféry, kterou nabízejí židovské hřbitovy. Nic morbidního, tyhle místa to prostě mají v sobě. Co je na židovské čtvrti ještě pozoruhodné jsou umělecké kavárny a klubíky jako třeba Alchemia na Nowym place. Design, umění, genius loci. Jedinečný design nás naprosto dostal, tady by se hodně dobře kavárensky povalovalo.

Krakow fotogallery

Krakow fotogallery

Krakow

Den třetí – Osvětim (Auschwitz I. a II. – Birkenau) – http://cs.wikipedia.org/wiki/Auschwitz-Birkenau

Den třetí, den slunný, den osvětimský. Plno lidí říká, že by sem nejelo, že ty hrůzy vidět nemusí, že je to morbidní místo…souhlas, ale pořád je významný místo historického dění, které má prostě místo v 20. století, i když je sebevíc negativnější. Vstup jak do Auschwitz I. (Osvětim) tak i do Auschwitz II. (Birkenau) je zdarma, s tím dodatkem, že pro individuály je do Osmětimi vstup možný až po třetí hodně odpolední, zatímco Birkenau je bez omezení. Tohle omezení se v brzkém odpoledni ukázalo spíš jako výhoda, protože z hlediska posloupnosti je dle mého lepší nejdříve vidět Birkenau a potom teprve Osvětim. Rozsáhlost a „monomentálnost“ Birkenau je ohromující, stačí trochu přivřít oči a představit si ten ohromující stroj na smrt. Žasnu, že něco takového, tak promyšleně destrukčního bylo vůbec možné…musí tam být nějaké zlo, které je ukryto v nás…respektive v nacistickém Německu. Fotím, ztrácím se, dumám…a kvapím na bus…do Osvětimi. „Arbeit mach frei“ – další dávka koncentrovaného zla, nenávisti a teroru. Ostnatý drát, mučení, „zeď smrti“, cely smrti, vlasy osvětimských žen, brýle osvětimských mužů…bez komentáře. Je toho moc, jdeme pryč.

Osvětim fotogallery

Osvětim fotogallery

Osvětim

Den čtvrtý – Krakow bike tour

Času už moc nezbývá, odpoledne máme  na plánu odjezd, takže co teď? Půjčujeme kola – no kola, spíše levné čínské herky –  z hostelu (hodina za 7 zlotých) a vyrážíme směrem Kościuszko Mound neboli „Kosčuškova homole“, což je umělý kopec kousek od centra, tak asi půlhodinku na kole. Na homoli je vstup, nicméně hodný pán nás pouští zadarmiko. Závěrečné „waaauuu“, focení a nazpět do hostelu a na vlak.  Místenková anabáze v Katovicích, která jenom potvrzovala, že ČD na tom nejsou překvapivě tak zle, závěrečné pivko v EC Sobieski a jsme v ČR. Vydařený výlet!

Wisla, Wavel a Osvetim

Jak bylo skarede den prvni, ta se udelalo krasne den nasledujici. Opalovacka u Wisly, zewling na Wavelu a tiche obdivovani zidovskeho hrbitova (vsichni chodi na placeny old jewish cemetary, kdyz hned vedle je zadarmo (s jarmulkou) new jewish cemetary. jenz je rozsahlejsi a atmosferictejsi – ale vlastne dobre) v Kazimierzi. Prijemne mesto, turistu hodne, ale stale jeste v norme – stejne jako ceny cehokoliv. Mno a vecer se slavil titul s Wislou Krakow…proste veselo cely den:).

Ufff, zapienkanky…mnam….Zurek…mnam…levne a dobre tu vari…i pivko je slusne:)

Back from Osvetim and Birkenau…beze slov, v tichosti a klidu vnimat rozlehlou a zrudne propracovanou nazi masinerii…

Page 12 of 17

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén