Kep & Rabbit Island (Koh Tonsay) – přímořské městečko Kep, kde se nic moc neděje a kam jezdí bohatí Khmérové z Phnom Penhu a sotva půl hodinylodí vzdálený „tropický ráj“ Koh Tonsay nebo Rabbit Island, pár bambusových bungalovů, dvě hospody, písečná pláž, krásné moře…

Kampot & Bokor Hill Station – Kampot jako mnoho měst v Kambodži moc zajímavý není, vyjma klasické koloniální francouzské architektury a samozřejmě okolních vesniček. Za normální okolností zavřený Bokor Hill Station – hacienda krále Sihanoukka, zapomenuté vodopády, bývalé kasino monumentálních rozměrů zarostlé mechem a ponořené do mlhy, starý kostelík.

Kompong Cham & Kratie – města na břehu mocného Mekongu. Přirozená zastávka na cestě mezi hlavním městem a hranicemi Laosu. Kompong Cham je nuda a hodně divných lidí. Kratie je o něco málo lepší, mají tu delfíny na které ale nejsem vůbec zvědavej.  Protější ostrov Koh Trong je úplně o něčem jiném, páč se tu jednak jezdí bezvadně na kole a hlavně ta krásná plavoucí vesnička.

Ratanakiri (Ban Lung) – opuštěný SV Kambodži, několik hodin po prašné cestě od zbytku světa. Oblast červeného prachu, nekonečné džungle, nádherné vulkanické jezero, jízda na slonovi, málem rozbitý foťák, Voen Sai, kde už se nemluví khmersky ale laossky…prostě jedno z nejpříjemnějších míst celé Kambodže.

Tááák a to je z fotek kambodžských vše, ještě zbývá něco fotek laosských, potom snad  konečně  dopíšu deník, proberu všechny fotky tak aby byly prezentovatelné a posluchači u toho neusnuli, následně vyrobím nějaké webovky týkající se tématu s mnoha chytrými radami, fotkami a deníčkem a tím se doufám kapitola JV Asie 2009 uzavře, tedy aspoň po stránce formální, po stránce zážitkové a emocionální si troufám tvrdit, že  – a za to jsem strašně rád a proto se také cestuji – jde o celoživotní dílo a vzpomínku.