Hondzíkova cesta

Rakousko 2021 – výstup na Schafberg

On 13.9.2021

In Rakousko 2021

Den třetí, čtvrtek. Dneska se nikam nejede, dneska se bude stoupat na Schafberg. Od jezera to bude převýšení cca 1300 m, takže se máme na co těšit. Ihned od jezera se jde docela ostře do kopce a nejinak tomu bude po celou cestu. Výjimkou jsou pastviny Vormaueralm, odkud je výhled na cílový vrchol, a kde se hodí dát si nějaký obídek před finálním výstupem. U Monichsee je rozdvojka, přičemž se dá jít kratší a náročnější nebo delší a lehčí cestou. Varování u náročnější cesty je dostatečně výmluvné, tudíž volíme lehčí variantu. Ani ta ale není rozhodně zadarmo, a hlavně závěrečná vertikála na vrchol dá docela zabrat. Málem bych ale zapomněl na to nejlepší z výstupu, ledovou naháčskou koupačku v Mittersee. Nikde nikdo, hadry dolů a hop (asi na vteřinu) do ledové vody. I ta vteřina osvěžila. Od jezera jsme vyrazili docela pozdě, a tím pádem jsme na vrcholu taky docela pozdě. Z toho plyne, že sice mohl být sestup po vlastně ose fajn, ale už na něj není čas, a navíc nohy bolí a Petřino koleno, to je taky kapitola sama pro sebe. Pohodlíčko není samozřejmě zadarmo, ale stojí skoro 30€. Právě tolik totiž stojí cesta lanovkou nazpět k jezeru. Poslední vláček jede po páté, máme tak ještě chvilku na průzkum okolí. Ostře řezaný Spinnerin hnedka vedle Schafbergu budí docela respekt, stejně jako nekonečná propast vedle. Dolů se prostě koukat nechceš. Čas vyrazit na cestu zpět. Na zubačce je fascinující plno věcí, kromě obligátního „jak to udělali“ se nabízí ještě otázka „jak to tehdy dávno udělali?“ Vláček zde totiž byl již za Františka Josefa. Kemp, jídlo, chill, večerní pivo a nabít telefony. Fotky z výletu zde.

Rakousko 2021 – k jezerům okolo Hallstattu na druhý pokus

By Hondza

On 12.9.2021

In Eurovýlety, Rakousko 2021

Den první, úterý. Když Rakousko nevyšlo na poprvé, vyjde letos na podruhé. Teda v případě, že se vyhneme Vídni a psům. Zvláště je třeba dát pozor na menší zuřivá plemena, která nemají rády falafel. A potom bude dobře a výlet k jezerům v okolí Hallstattu letos již klapne. Aby byla naprostá jistota, že cestu přežiji ve zdraví, tak jedeme raději horní trasou přes Humpolec a Český Krumlov. Je to pomalejší a horší cesta, ale vyhneme se Vídni. Odměnou budiž utrpení na uzavírkách u Tábora, Český Krumlov bez davů turistů a jedno nenadálé setkání.

Cílem dnešního řidičského snažení je jezero Traunsee s kempem stejného jména. Camping Traunsee vypadá na první pohled trochu nedobytně, a hlavně jsou tady samý karavany. Bude místo pro malý stan a malé auto? Bude, ale až po zaplacení. Paní nám ukáže místo, které je pěkně blízko hlavní silnice a já lituji, že jsme si opět nevzal špunty do uší. Postavit stan, nezbytná úvodní koupačka a na procházku k jezernímu zámku Schloss Ort. Je tady ticho, klid a pěkný výhled na jezero a okolní kopečky. Jedním z plánu je jít na Traunstein, ale asi to neklapne, jednak tam hrozí nějaký feraty a potom má Petra pracovní povinnosti. Takže mě čeká zítra bajkový výlet, což je nej zpráva na konec prvního cestovního dne.

Den druhý, středa. Snídaně, kafe z moka konvičky, složit kolo a v deset můžu vyrazit na krátký výlet k Laudachsee. Jezero je na kopečku hnedka vedle našeho Traunsee, mohla by to být pěkná zábava, než Petra stihne svoje resty a vyrazíme dál. Úvodní stoupání lehce bolí a dokonce musím kolo chvilku tlačit, ale jinak velká pohoda s odměnou na vrcholku, kde je u jezera chata s čepovaným radlerem. Je tady docela dost lidí, takže sedím na trávníku před chatou, protože není místo. Následuje pěkný sjezdík do údolí a pak se jenom dostat po rovince k jezeru. Koupačka a můžeme vyrazit. V plánu je cesta na Bad Ischl, která je ale bohužel zavřená a musíme docela nevýhodnou objížďkou, která mění původní plány. Místo zdlouhavého ježdění autem zastavujeme u silnice v blízkosti Langbathsee a jdeme na výlet. Jezera tohoto jména jsou dvě – horní a dolní. Obešli jsme si to horní a nakoukli k tomu dolnímu. Horní je výrazně zajímavější a ideální třeba na oběd. Ještě to máme kus cesty do kempu u Wolfgangsee, tak už moc neleníme a jdeme nazpět k autu. Wolfgangsee bude asi hodně populární místo, první kemp je úplně full a druhý vypadá dost podobně. Prý pokud si najdeme místo, tak můžeme zůstat, říká pán na recepci. Ok, nebylo lehký najít místo na rovině, kde by auto nebo stan nepřekáželi, ale nakonec se povedlo. Seecamping Appesbach ale jinak vypadá docela v pohodě, velká většina plochy je zabraná karavany a pro stany už moc místa nezbývá. Po deštích je v jezeře trochu bordel, ale ani to nekazí večerní koupačku. Nabít telefony, dát si pivko a jít spát. Nic dalšího se už dneska nestalo.

HTML galerie Zonerama
HTML galerie 1

Přejezd Beskyd

By Hondza

On 27.6.2021

In Bajk výlety

Loni v sprnu mě napadlo, že by nebylo špatný udělat si výlet na kole do Bílých Karpat. Zamluvil jsem si ubytování na jednu noc, nejnutnější věci vzal do baťůžku, přichystal svačinu a vlakem vyrazil do Brumov-Bylnice, odkud jsem si dal první den přejezd přes Žítkovou a Velkou Javořinu do Vápenek. Druhý den již pohodovější pokračování do Hodonína a vlakem domů. Bajkování nalehko přes kopečky se mně tak zalíbilo, že pro letošek jsem si naplánoval minimálně jedno další pokračování.

Volba padla na Beskydy, prvotním cílem byla profláknutá Lysá hora a okolí, ovšem když jsem na webu našel již zpracovaný třídenní přejezd Beskyd, plány se změnily na třídenní beskydské kolečko. Docela pěkný i již předchystaný přejezdový balíček na www.prejezdbeskyd.eu, ale nakonec dostala přednost první varianta, kdy prozkoumám oblast u polských hranic.

Den první

Trasu jsem víceméně zkopíroval z inspiračního přejezdu Beskyd se startem ve Frýdku Místku a cílem v Mostech u Jablunkova. Horská chata Studeničné měla plno, takže jsem musel hledat ubytování až dole v Hotelu Grůň v Mosty u Jablunkova (750 Kč/osoba se snídaní, pěkný hotel, super snídaně, jediné mínus je trochu hluk ze silnice). Další odbočkou bylo CZ/SK/PL trojmezí u Hrčavy, které jsem sice minul (vůbec o nic jsem nepřišel), ale zato jsem objevil příjemnou Pražírničku u Chaloupky u Hrčavy. Jejich ledové frapé mě postavilo na nohy a dodalo morál na poslední kilometry. A taky jsem přestal dumat nad prasklým drátem v předním kole. Když jsme u kafe jako nezbytného doplňku bajkování, tak Big Blond Coffee v Frýdku splní svoji úlohu ranního startovacího kafe taky velmi dobře. S dalším gastrem to již bylo po cestě slabší, první dvě chaty měly v týdnu zavřeno, takže obědová pauza proběhla až na chatě Ostrý s luxním výhledem a průměrnými borůvkovými knedlíky.

Velká část cesty vhodná i na gravel a v dlouhých prudkých stoupáních by se užší pláště hodily, ovšem pár kamenitých úseků a vymletých koryt mluví spíše pro mtb. Výškových metrů je hodně, ale v přiměřeném tempu v kopcích se to dá zvládnout. Dlouhé a chvílema prudké stoupání z Hrádku v odpoledním řádu beze stínu mně moc nechutnalo, ale jinak se jede hodně lesem, tudíž pohoda i v létě.

: chata Ostrý

Den druhý

Dnešní trasu jsem si oproti předloze trochu upravil. Nejdříve jsem si zajel do cykloservisu v Šancích, odpustil jsem si stoupání na Košařiska a místo toho jsem jel po cyklostezce do Dolní Lomné a odtud dál po silnici až rozcestí Dolní Lomná – zotavovna Doubrava, odkud jsem se napojil na cyklostezku do kopců a lesního chládku. Pár úseků bylo třeba kolo tlačit, ale nakonec jsem se úspěšně napojil na hraniční Cyrilometodějskou stezku až na Sulov. Bez podsedlovky Topeak Backloader by to na stezce bylo velmi pěkné mtb svezení, takhle to hlavně dost houpalo a drncalo. Nebylo kam spěchat, v plánu bylo cca 50 km s cílem na Grůni. Ještě předtím polévka a kofola ve stánku na Sulovu, kde to jinak ale vypadalo poněkud smutně. Nejlepší roky má tohle místo evidentně za sebou, rozpadající se hotel Kysuca, další chaty prázdné, zarostlý vlek. Ze Sulova je to již jen pár km na Gruň, ale jelikož času mám dneska více než dost, dám si ještě krásnej sjezdík do Starých Hamrů a odtud vyšlápnu nazpět na Gruň. Kdybych býval věděl, že na Gruň vede lesní silnička pěkně ve stínu, tak jsem ve Starých Hamrech neodbočil po žluté, kde jsem málem ve vedru při tlačení kole vypustil duši. Cílem dnešního dne je chata Dům svatého Josefa (celkově skromnější, polopenze táborového stylu za 650 kč/osoba – tenký stěny a obrázky svatých included) , protože Švarná Hanka měla bohužel plno.

Den třetí

Výjezd na Lysou! Na tento výšlap jsem se vážně těšil. Místo krátké ale dost intenzivní stojky hnedka pod sjezdu z Gruňe jsem si vybral trasu kolem přehrady do Ostravice a odtud po cyklostezce nahoru na Ivančenu. Cyklostezka kolem přehrady Šance je krásné svezení i na horském kole, kafe Vegáč v Ostravici má skvělý kafe a dorty, ovšem potom na Lysou jsem si měl z Ostravice vybral na prvovýstup asi jinou trasu. Stojka kolem Hradové nazvaný příznačně „Hradovský masakr horským kolem“ mě v přímém slunci naprosto doničila. Následovaly kamenité pasáže po značce lesem, kde jsem taky trpěl a finále bylo, když mě navigace navedla na cestu pro pěší, kde jsem musel dát kolo na rameno a skákat po kamenech. A pak už to bylo jenom pěkný, naštěstí. Svážnice z Ivančeny na Zimný je za odměnu a finále ze Zimný na Lysou je už taková třešnička na dortu v celém výstupu. Po vydechnutí a odměně v podobě kofoly a koláče na Lysé následuje nádherný sjezd dolů a kvalitní výšlap opět na Gruň.

Cíl přejezdu nakonec nebyl ve Frýdku, kam to to je stejně víceméně z kopce, ale opět na Gruni, protože finále sportovní dovo bylo nakonec až v neděli v podobě výšlapu na Smrk. Celkově na kole 190 km a 4919 nastoupaných výškových metrů. Kvalitní poježdění v kopcích a nádherných lesích. Naprostá spokojenost, přejezd Beskyd se povedl! 🙂

El Caminato del Rey a návrat domů

By Hondza

On 22.6.2021

In Andalusie 2021, Eurovýlety

23/4 El Caminato del Rey – Málaga

Dneska to bude nabité a napínavé, protože je třeba stihnout dvě akce, které mají přesný start, a ještě vrátit auto v termínu, takže vlastně tři akce. První je stezka Caminato el Rey (stezka králů), kam máme koupené lístky na 9:05, druhou akcí je antigenní test v Málaze na letišti v 14:00 a závěrečná akce je ve tři, kdy musíme vrátit naše zapůjčené auto taktéž v Málaze na letišti.

Tím pádem budíček ještě za tmy, rychlá snídaně, sbalení věci a honem pro auto. Je docela hodně zataženo a fouká, to bude zajímavá zkušenost na vysutých chodnících v kaňonu. Na webu píšou, že v případě špatného počasí se stezka zavře a změna termínu je možná pouze na další dva měsíce. Lístky na stezku máme sice na 9:05, ale ještě je třeba se ke stezce nějak dojít. Od parkoviště El Kiosco jsou to dobré tři kilometry. Zatím máme ale mezičas dobrý, na parkovišti jsme kolem osmé mezi prvními, stíháme rychlý kafe a rychlým krokem vyrážíme. Na déšť to nevypadá, ale pořád hodně fouká. Držme si palce, ať tam nejdete zbytečně. Jdeme po stezce skoro sami, což je docela divné, ale dle mapy jdeme dobře. Důvodem naší osamělosti nakonec není špatná ale pouze delší trasa. Od parkoviště El Kiosco se dá jít ještě jednou výrazně kratší cestou. Po kontrole lístků fasujeme helmy se síťkou a po krátké instruktáži se vydáváme na cestu. Procházka by měla zabrat cca dvě hodiny, v cílové vesnici El Chorro nás nabere (raději se ještě ujišťuji) bus nazpět k parkovišti. Je to opravdu jenom procházka, z naší skupiny jsme skoro nejmladší, takže lze tušit, že žádný adrenalin na nechráněných stezkách se konat nebudu. Ale nevadí, opravdu hodně fouká, bude to sranda i tak. Pohled do hlubin zrovna nemiluji, takže ani zde si desítky metrů pod námi úplně neužívám. Začátek stezky vede po chodníku přilepeném na skálu, prostřední část přechází do normální pěšiny, abychom se zase dostali do kaňonu. Bohužel tahle část je asi kvůli větru zavřená, tudíž musíme tunelem. Vichru si ale i tak užijeme na lávce, která vede přes kaňon na druhou stranu. Pracovníci stezky na mostě měří sílu větru. Nazpět na parkovišti zjišťujeme, že jsme měli docela štěstí, protože stezku kvůli počasí zavřeli nakonec opravdu. Po překonání mostku nás už čeká závěrečný sestup k východu a poklus do vesnice El Chorro, kde by bylo dobré stihnout bus nazpět. Povedlo se, takže máme ještě čas na závěrečný obědový piknik u vody a potom již rychle směrem Málaga letiště.

Čeká nás hodina jízdy, cesta je pohodová, provoz houstne až nedaleko Málagy. Nerad bych to zakřikl, ale auto by mohlo přežít bez jediného škrábance. Díky preciznímu time managementu (ano, musím se pochválit) máme na letišti ještě čas a můžeme vrátit auto ještě přes testováním. Vrácení je velice rychlé a bezproblémové. Během pár minut máme potvrzeno, že je vše v pořádku, a ještě nás z půjčovny berou autem až na letiště. Malaga car bych měl napsat pěknou recenzi, protože takto rychlý a bezproblémový proces půjčení jsem ještě nezažil. Jediným minusem bylo vážně lenošný auto, do kopce jsme jeli jak šneci, ale zase jsme nikam nespěchali, tak to tolik nevadilo. Tak ještě test a máme dneska hotovo. Testy zde bohužel nejsou zadarmo, 24€ není zrovna málo, ale co se dá dělat. Za ty prachy je asi třeba si to užít, jinak si nedovedu vysvětlit, proč sestřička zavrtala špejlík tak hluboko do nosu. Brr, je to za námi, naštěstí negativní.

Nazpět ve stejném hostelu a vyrážíme do města. Já už si zde připadám jak místňák, tak dělám Petře průvodce. Hlavním bodem dnešního odpoledne v Málaze ale nejsou památky, protože jdeme na paellu! Vzhledem k opatřením je trochu problematické odpoledne najít restauraci, protože plno podniků je zavřených nebo odpo nevaří, ale nakonec se daří. Jako překrm kalamáry, následuje hlavní chod paella de marisco, víno, kafe a naprostá gastro spokojenost. Ještě nakoupit zásobu jamonu domů a můžeme se pomalu s Andalusií loučit…

24/4 Málaga – Vídeň – Brno – Tišnov

Dneska už se asi nic zajímavého neděje a neuděje. Letadlo letí v 9:55 a jelikož letiště je blízko, máme ještě čas na ranní kafe a churros. Tady ta pochoutka mě asi trochu zklamala, mastný koblihový těsto moc nezaujalo, ale když to jedí na snídani místní, bude to dobrý i pro mě. A pak už jenom odlet, check-in nyní mám, takže v pohodě. Kontrola Ag testů na letišti ve Vídni samozřejmě neprobíhá, jak slyší transit, tak nás pouštějí dál. A pak už jenom vlakové nádraží, kafe s dortem ve vlaku Regiojet, pivko u Scaly a další test a výlet je u konce.

Bylo to krásný, úprk před neradostnou realitou covidového Česka se vydařil.

Ronda

By Hondza

On 21.6.2021

In Andalusie 2021, Eurovýlety

22/4 – Ronda

Musím to napsat ještě jednou, výhled na most a staré město je naprosto top! Jen škoda, že ani ráno není ještě úplně teplo, tudíž snídaně na terase není úplně v tepelné pohodě a komfortu. A navíc bude asi pršet. Nepříliš dobré kafe (výjimka) ještě stíháme za sucha, ale na poštu už jdeme za vydatného deště. Déšť vypadá asi na hodinu, nezbývá než změnit plán a místo prozkoumávání města zamířit do vedlejší býčí arény, kam svého času s oblíbenou chodíval i Ernest Hemingway. Vstupné 7€ není zrovna málo, ale nakonec musím říct, že to bylo docela zajímavý. Samotná kruhová aréna je zajímavá spíše pro představu atmosféry zápasů a vlastně by se zde mohlo odehrávat cokoliv. Zákulisí je ovšem trochu něco jiného. Něco mezi jatkami a vězením, brrr. V podzemí je muzeum s expozicí o historii koridy ve Španělsku. Celkově dobrý, během prohlídky přestalo pršet, takže dumáme, co dál. A jelikož s plným žaludkem se přemýšlí líp, jdeme na oběd. Opět probíhá klasické ztraceno v překladu, meníčko za 10€ (polévka, hlavní jídlo a pití) je ovšem výborný.

Původní plán byl takový, že dopoledne Ronda a odpoledne auto výlet za město, ale déšť to mění, takže odpoledne Ronda a pěško výlet údolím až kamsi dozadu a návrat zpět do města. Začíná být pěkně teplo, bude to fajn. Nejdříve jdeme přes různé vyhlídky k druhému mostu Puente Viejo, asi se odtud dalo kdysi sestoupit až na dno kaňonu, nyní jsou bohužel schody zavřené. Obloukem se vracíme na náš most, odkud můžeme vidět doslova až k nám do pokoje. Britský důchodce bydlící vedle má velkou duhu na balkóně.
Když už mám asi sto fotek z mostu, můžeme pokračovat dál. Přes jeden z mála otevřených suvenýrových obchodů (magnetky musí být) jdeme ještě kouknout na malé náměstíčko s kostelem Iglesia de Santa Maria La Mayor. Dál už asi nemá smysl pokračovat, takže vracečka a sestup po klikaté cestičce do údolí. Odtud jsou ty nejlepší výhledy na celé město posazené na skále a na ikonický most. Jen bacha, že hloubka pod námi je docela solidní.

Nyní bych měl zmínit, že volně rostoucí strom, o kterém jsem si myslel, že rozhodně není mandle a ty plody, které vypadají jako mandle, že určitě nejsou mandle, tak že mandle nakonec jsou a Petra měla pravdu. Inu, kdo mohl tušit, že mandlovníky tady kvetou již v únoru a rostou si tady volně jako nějaký plevel.

Ale zpět k výletu, dole v údolí u vyhlídkové cedule, kam se asi jezdí na romantiku a západ slunce, je třeba se rozhodnout, zda se vrátíme a pojedeme autem někam na výlet nebo budeme pokračovat v okruhu kolem Rondy. Volíme druhou možnost, nemá smysl to hrotit a je tu pěkně. Cesta nás vede kolem vodní elektrárny dál po asfaltové silničce až nahoru na kopec, kde se stáčíme kolem vinohradu nazpět to Rondy. Je docela vedro, myslím, že se budu spálenej. Návrat kolem páté odpolední nazpět do Rondy nám dává ještě možnost něco podniknout. Po chvilce dumání a konzultaci s mapou volíme vesničku Setenil de la Bodega, kde je zajímavá tím, že jsou zde ulice a domy zabudované ve skále. V době turistické zde bude asi docela živo, nyní pravý opak. Vše zavřeno, prakticky nepotkáváme žádné lidi. Je to zvláštní a vlastně ani za pár dnů jsem si úplně na tento mrtvolný stav nezvyknul.
Nazpět v Rondě, auto opět zaparkováno o nádraží. Cestou na hostel ještě dáváme zmrzlinu a kupujeme večeři, a také něco na snídani, protože zítra se bude vyrážet velmi brzy. Večere na terase je sice chladnější, ovšem ten výhled, to je pecka!