22/4 – Ronda

Musím to napsat ještě jednou, výhled na most a staré město je naprosto top! Jen škoda, že ani ráno není ještě úplně teplo, tudíž snídaně na terase není úplně v tepelné pohodě a komfortu. A navíc bude asi pršet. Nepříliš dobré kafe (výjimka) ještě stíháme za sucha, ale na poštu už jdeme za vydatného deště. Déšť vypadá asi na hodinu, nezbývá než změnit plán a místo prozkoumávání města zamířit do vedlejší býčí arény, kam svého času s oblíbenou chodíval i Ernest Hemingway. Vstupné 7€ není zrovna málo, ale nakonec musím říct, že to bylo docela zajímavý. Samotná kruhová aréna je zajímavá spíše pro představu atmosféry zápasů a vlastně by se zde mohlo odehrávat cokoliv. Zákulisí je ovšem trochu něco jiného. Něco mezi jatkami a vězením, brrr. V podzemí je muzeum s expozicí o historii koridy ve Španělsku. Celkově dobrý, během prohlídky přestalo pršet, takže dumáme, co dál. A jelikož s plným žaludkem se přemýšlí líp, jdeme na oběd. Opět probíhá klasické ztraceno v překladu, meníčko za 10€ (polévka, hlavní jídlo a pití) je ovšem výborný.

Původní plán byl takový, že dopoledne Ronda a odpoledne auto výlet za město, ale déšť to mění, takže odpoledne Ronda a pěško výlet údolím až kamsi dozadu a návrat zpět do města. Začíná být pěkně teplo, bude to fajn. Nejdříve jdeme přes různé vyhlídky k druhému mostu Puente Viejo, asi se odtud dalo kdysi sestoupit až na dno kaňonu, nyní jsou bohužel schody zavřené. Obloukem se vracíme na náš most, odkud můžeme vidět doslova až k nám do pokoje.  Britský důchodce bydlící vedle má velkou duhu na balkóně.
Když už mám asi sto fotek z mostu, můžeme pokračovat dál. Přes jeden z mála otevřených suvenýrových obchodů (magnetky musí být) jdeme ještě kouknout na malé náměstíčko s kostelem Iglesia de Santa Maria La Mayor.  Dál už asi nemá smysl pokračovat, takže vracečka a sestup po klikaté cestičce do údolí. Odtud jsou ty nejlepší výhledy na celé město posazené na skále a na ikonický most. Jen bacha, že hloubka pod námi je docela solidní.

Nyní bych měl zmínit, že volně rostoucí strom, o kterém jsem si myslel, že rozhodně není mandle a ty plody, které vypadají jako mandle, že určitě nejsou mandle, tak že mandle nakonec jsou a Petra měla pravdu. Inu, kdo mohl tušit, že mandlovníky tady kvetou již v únoru a rostou si tady volně jako nějaký plevel.

Ale zpět k výletu, dole v údolí u vyhlídkové cedule, kam se asi jezdí na romantiku a západ slunce, je třeba se rozhodnout, zda se vrátíme a pojedeme autem někam na výlet nebo budeme pokračovat v okruhu kolem Rondy. Volíme druhou možnost, nemá smysl to hrotit a je tu pěkně. Cesta nás vede kolem vodní elektrárny dál po asfaltové silničce až nahoru na kopec, kde se stáčíme kolem vinohradu nazpět to Rondy. Je docela vedro, myslím, že se budu spálenej. Návrat kolem páté odpolední nazpět do Rondy nám dává ještě možnost něco podniknout. Po chvilce dumání a konzultaci s mapou volíme vesničku Setenil de la Bodega, kde je zajímavá tím, že jsou zde ulice a domy zabudované ve skále. V době turistické zde bude asi docela živo, nyní pravý opak. Vše zavřeno, prakticky nepotkáváme žádné lidi. Je to zvláštní a vlastně ani za pár dnů jsem si úplně na tento mrtvolný stav nezvyknul.
Nazpět v Rondě, auto opět zaparkováno o nádraží. Cestou na hostel ještě dáváme zmrzlinu a kupujeme večeři, a také něco na snídani, protože zítra se bude vyrážet velmi brzy. Večere na terase je sice chladnější, ovšem ten výhled, to je pecka!