Mingalaba, po cca pulhodine jsem se dostal na svoje stranky, takze nyni se budu modlit ke vsem buddhum co zde maji, aby to opet nespadlo a odeslalo se. Situace s internetem je v Barme obecne dost spatna, neni skoro nikde a kdyz tak strasne pomaly. Nebo prozmenu nejde proud, to se stava hodne casto. Zde v Pyin U Lwin, coz je vysoko polozene mesto velmi oblibene mistni smetankou a drive Brity pro svoje prijemne klima, je to lepsi, ale to je pouze tou oblibenosti, co mesto u generalu ma.

Kratce k ceste. Z Rangunu, kde jsem se zdrzel jenom jeden den, jsem jel busem do mesta Bago, kde jsem mel domluveny sraz se svymi spolucestovali Lenkou a Ladou (L+L), kteri jsou docela a v pohode, i kdyz (asi kvuli vekovemu rozdilu a odlisnym pristupum) mam nekdy pocit jako bych cestoval s rodici:) Myslim to v zasade positivne, nic proti 🙂
Takze z Bago se jelo k zlatemu viklanu, coz je druhe nejvyznamnejsi misto barmskeho buddhismu. Ocekavani byla vetsi jak realita, protoze ve skutecnosti je to porad jenom vetsi pozlaceny kamen se stupou, ke kteremu se modli stovky lidi. Zpatky do Bago a odtud dale na sever do Kalaw, odkud jsme sli tridenni trek k jezeru Inle. Skoro 60 km behem tri dnu bylo dosta narocnych. Vzdalenost vyvazily navstevy vesnic a mistnich, ubytovani u rodiny nebo v klastere. Zazili jsme dokonce i tropicky lijak, z cehoz byli i mistni  docela hodne prekvapeni. Dalo to zabrat, ale stalo to za to.
Jezero Inle, je „first touristic place in Myanmar“, coz se projevuje v plno stancich se suvenyry, vyssimi cenami a takovym tim klasickym pristupem k turistum ala batoh s dolary. Jezero krasne, hlavne vesnicky na jezere, ale na Barmu hooodne preturistovane. Od Inle nocnim busem do Mandalaye (pro priklad 120 km se jede 6 hodin) a zase do hor, konkretne do mestecka Hsipaw. Mirne zklamani, cekal jsem nejen ja vice. Asi i kvuli tomu, ze od te doby bojuju se strevni chripkou a hutnym asijskym prujmem. Z Hsipaw vlakem, coz byl opet zazitek nade vse (kolem sta km za osm hodin) do mista dnesniho pobytu – Pyin U Lwin.

Zitra rano jedeme do Mandalaye, kde se bude tak 2 dny a odkud do Baganu, kde tak tri….tim asi putovani po Barme bude koncit a presune se do Kambodzi. Ted kdyz to zde vidim: lide, okoli, pamatky, prostredi – je mi trochu lito, ze jsem si na Barmu dal jenom 3 tydny a ne maximalni mozny pocet ctyr tydnu.  Kankou jsou akorat ceny pro cizince v dolarech (vse jde soudruhum a generalum ve vlade, lidem nic), jenz jsou i 6x vyssi nez pro mistni a vubec obecne nadsazovani cen, ale to je asi trend vsude, s tim nic nenadelam.

Fotek je plno, ale na netu, tak nekdy za par mesicu, az se vratim, zde to je opravdu nepruchozi.