Den čtvrtý – jedeme do epicentra jezerní oblasti, jedeme do Hallstattu.  Před pandemií městečko čelící overturismu, během pandemie zde bylo vylidněno, jaká bude atmosféra u jezera nyní? A kde se ubytujeme? A co tady budeme dělat? Praktické i teoretické otázky víří v hlavě během jízdy k hallstattskému jezeru. Zaparkujeme a uvidíme.  Procházka, fotka ikonického kostelíka, platba parkovného (tady se opravdu nevyplatí parkování přetáhnout) a jedeme se ubytovat ke kempu přímo v Hallstattu. Camping Klausner-Höll má na netu velmi rozporuplné (jemně řečeno) hodnocení, nicméně první dojmy jsou velmi v pohodě. Vyzbrojeni mapkou a pokynem, že máme postavit stan vzadu na poloprázdné louce se ubytováváme.

Někdo musí pracovat a někdo zase nemusí, a proto jde na kolo. Všude kopce, samé kopce, bude to krásný. Vybral jsem si kousek z trasy slavného závodu Salzkammergut trophy k rašeliništím Löckenmoos, takže mě od jezera čeká nějakých tisíc výškových v jednom dlouhé stoupání. Těším se.  Rovnou musím říct, že na takový kopce nejsem od nás z Vysočiny zvyklý, ale i tak jsme si to užil. A bylo by to ještě lepší, kdybych nebyl blbej a nejel na kole na stezky u rašeliniště, protože jeden takový zbloudilý hřebík dokáže zkazit i takový pěkný výlet. Mlíko a bombička sice nakonec díru zacelili a dalo se jet jakžtakž dál, ovšem raději rovnou nazpět do Hallstattu a nikoliv k jezerům Gosausee, kam jsem měl původně namířeno.  Tady to bude třeba někdy příště pořádně pojezdit :-).

Den pátý, sobota.  Zůstáváme v kempu, snídaně a vyrážíme k jezerům Gosausee. Chtěli jsme vyrazit brzo, ale nějak se to nepovedlo.  Na parkovištích u Gosausee je zde asi milion aut. Ok, snad se to nějak v horách rozptýlí. „Tady je to krásný“, říkám si, když vylezeme k jezeru a nepřestanu to opakovat po celou dobu výletu. Respektive změním „krásný“ za „nádherný“ u prostředního Gosaulacke a u horního Hinterer Gosausee. Nejsme nijak vysoko, ale díky ostrým štítům okolo to vypadá, že jsme skutečně v horách. U horního jezera je chata, kde jsme si dali klasicky radler, ale hlavně se tady dá koupat. Idylku místa dotváří kravky u jezera, kdy se jedna dokonce taky koupe.  Dáváme obídek a dumáme, co dál. Petra vykládá o Adámek hutte, která je někde daleko a vysoko u ledovce. Dneska tam určitě nepůjdeme, ale ještě někam bychom se mohli podívat.  Co třeba kousek nahoru? V odpoledním žáru to nebyl úplně ten nej nápad.  Dali jsme ještě cca 200 výškových, než jsme to otočili, abychom se stihli zavčas vrátit nazpět. Zatímco Petra to bere přímo, já jdu do chaty u jezera pro vodu a radler. Voda je zadarmo, radler klasicky za 4 eura. U instagramového pařezu se fotí partička Rusů v teplákách, holt cool trendy fotka s pařezem nebude. Poklusem nazpět, páč je sobota a obchody zavírají v šest a zítra je všude komplet zavřeno. Rychlá večeře než přijde bouřka a nějak přečkat noc v sousedství mladistvé elity našeho národa. Rachotíci bouřka trochu utlumuje párty a chvíli dokonce ani ty normalizační hitovky nejsou slyšet. Nějak jsem nakonec usnul.

Fotky z výletu k jezerům Gosausee: https://www.zonerama.com/hondza/Album/7575565