Etiopie a Somaliland 2010/2011
13. 12. 2010 – Tišnov -> Praha -> Frankfurt
Každá cesta začíná jinak, začátek tohoto výletu do Etiopie a sousedního Somalilandu, lze celkem jednoznačně stanovit na okamžik pár minut po páté, kdy jsem s údivem přecházejícím do děsu, zjistil, že jsem zapomněl pas v kopírovacím centru, odkud jsem před půlhodinou přišel. Velké věci obvykle krachují v maličkostech – neříkám, že měsíční dovolená je „velká věc“, nicméně maličkost typu pas zkazí spolehlivě dovo se vším všudy. Zmatek, chaos a Tišnov prosvištěný vysoko nad povoleným limitem. Každopádně, fakt, že začínám psát tento cestopis, značí jediné, pas se našel a my jsme se mohli úspěšně odrazit vlakem do Prahy. Byla to Lucka, kdo prosadil klidnější variantu jízdy vlakem na úkor SA bus (dobrá volba), ovšem byla to také Lucka, která místo slibovaného vínka přinesla Kozla v láhvi:-). Přes návštěvu McD a příšernou pražskou zimu pokračujeme autobusem SA do Frankfurtu. Je rozhodně na místě poděkovat panu Jančurovi, že vybavil své autobusy takovým množstvím sedadel, až se sedět naprosto nedá, a že díky určitě kvalitnímu topnému systému nemusíme ani sundávat svršky. V 7:45 na letišti ve Franfurtu. Dáváme čaj za letištní 3€ a jdeme zkoumat, zda se nakonec Yemenia airways pochlapily a skutečně vypravily let do Sanaa. Chvíle listování mezi desítky letů a zadařilo se. Máme kolem tří hodin čas, jedeme tedy vláčkem na druhý terminál, kde trávíme čas u kafe v McD. Letadla přilítají a zase odlétají, docela nuda, tak jdeme pro změnu zevlovat po duty-free shopech. Zde to je podobně zábavné, tudíž už jdeme vstříc příslušné bráně a důkladné letišti kontrole. Ta je ovšem důkladná především pro Jemence, resp. všechny snědé spolucestující, kteří musí i sundávat boty a jsou pečlivě kontrolováni. My procházíme bez problémů a jakékoliv speciální kontroly zavazadel. Klasicky jsme si všichni rovni a posuzováni.[sthumbs=601|598|600,160,3,y,center]
